Komentář Eleison CDLXXII – Autentický tomismus (2016)
(472)
30. července
2016
AUTENTICKÝ TOMISMUS
Způsob,
jakým modernismus umí kombinovat zdánlivou upřímnost a dobrou víru
s rozkladem pravdy, je tak nebezpečný pro skutečnou víru katolíků, že může
být stěží příliš často popisován nebo analyzován. Nedávná otázka jednoho
tradičního laika poskytuje další příležitost tak učinit. Ptá se, zda kněz
Bratrstva sv. Pia X. je moudrý, když pravidelně čte koncilní tomistický
magazín, na základě toho, že FSSPX doposud neposkytlo žádný takový pravidelný
materiál ohledně myšlení a nauky tohoto velkého filozofa a teologa Církve, sv.
Tomáše Akvinského. Odpověď je, že tento kněz by měl být přinejmenším velice
opatrný, protože koncilní tomismus je v reálných termínech rozporem,
který může být v modernistických termínech snadno učiněn takovým,
aby se zdál – a zde je problém – bezrozporným.
Koncilní
tomismus je rozporem v reálných termínech, protož nauka sv. Tomáše
usiluje, a v ohromné míře je v tom úspěšná, přizpůsobit se jedinému
řádu zasazenému v reálných věcech vně našeho myšlení jediným reálným
Bohem. Druhý vatikánský koncil naopak vyšel z předpokladu, že moderní člověk
narušil tento na Boha soustředěný a neměnný řád ve věcech (viz úvodní sekce
„Gaudium et Spes“), a aby tudíž Boží náboženství dávalo nějaký smysl modernímu
člověku, musí být změněno na člověka soustředěnými a dynamickými termíny, které
tomismus činí takovým, že již není výhradně věrný realitě, ale je čímsi
zastaralým.
V modernistických
termínech může tomismus zůstat historickým památníkem lidského myšlení,
vynikajícím intelektuálním systémem, jehož logika a konzistentnost jsou zcela
obdivuhodné. Proto se jej například seminaristé FSSPX mohou naučit jako
telefonní seznam, jsou-li však seminaristé FSSPX vedení pod kouzelnou moc
Druhého vatikánského koncilu, nebudou tito seminaristé již tomismus chápat jako
jediný způsob, jak bojovat s moderními omyly, a budou snadno okouzleni a
svedeni mnoha dalšími „pokrokovějšími“ způsoby myšlení o světě. Stručně řečeno,
modernisté nezpochybní tomismus na jeho vlastní půdě, ve skutečnosti mohou
tvrdit, že s ním úplně souhlasí na jeho vlastní půdě. Pouze budou
tvrdit, že v moderní době se půda posunula a tak už tomismus není
jedinečně platný, nebo již není jediným způsobem, jak se dobrat pravdy. A tak
si stoupenci Druhého vatikánského koncilu opravdu mohou myslet, že souhlasí
s tomismem, vůbec s ním však nesouhlasí.
Nechme
základní aritmetiku znovu ilustrovat tento bod. Dvě a dvě jsou čtyři a
v reálném životě, v realitě, nemohou být ničím jiným, ani tři, ani
pět. Ale moderní matematik může říct: „Říkat, že dvě a dvě jsou jedinečně nebo
výlučně čtyři je příliš omezené. Je mnohem kreativnější a progresivnější říct,
že mohou být také pět nebo šest nebo – buďme nepředpojatí – šest milionů!“A
protože tento moderní matematik nevylučuje, že dvě a dvě jsou čtyři, ale
s radostí to zahrnuje do své otevřenosti, může upřímně věřit, že jeho
aritmetika neodporuje staré aritmetice. Kdo však nevidí, že ve skutečnosti
naprosto podkopává „starou“ a pravdivou aritmetiku? Ta aritmetika, která
odpovídá jediné realitě vně našeho myšlení, nejen zahrnuje, že dvě a dvě jsou
čtyři, ale také naprosto vylučuje, že by byly čímkoliv jiným. A jen tato
aritmetika odpovídá oné jediné realitě, neboli je pravdivá. Tudíž věření a
myšlení, které jediné odpovídá jedinému Božímu řádu přirozené a nadpřirozené
reality, samozřejmě existovalo po mnoho století před sv. Tomášem Akvinským
(1225-1274). On to vše jen sestavil do nesrovnatelného systému. Není to však
ten systém, který to činí pravdivým. To, co to činí jedinečně pravým jakožto
systém, je jedinečnost toho, jak jako systém odpovídá realitě.
Proto, když
jsou autoři v tomto tomistickém magazínu také údajnými stoupenci Druhého vatikánského
koncilu, jistě nebudou věřit, že tomismus je, ve smyslu, který zde byl
prezentován, jedinečný. V tom případě mohou být nazýváni „tomisty“
telefonního seznamu, jistě však nejsou pravými tomisty. Bude to výše zmíněný
kněz vždy schopen rozlišit? Ne, pokud se právě nyní nechává vést k Druhému
vatikánskému koncilu.
Kyrie
Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof