neděle 15. května 2016

Díla Ducha Svatého (2016)



Díla Ducha Svatého (2016)

Kázání P. Martina Fuchse v Praze 15. května 2016

***

Když setník Kornelius poslal pro svatého Petra, Písmo svaté říká: „...sestoupil Duch Svatý na všechny, kteří to slovo slyšeli. I užasli věřící z obřízky, kteří přišli s Petrem, že se také na pohany vylila milost Ducha Svatého. Slyšeli je totiž mluvit různými jazyky a velebiti Boha. Tu promluvil Petr: << Což může někdo odříci vodu, aby nebyli pokřtěni ti, kteří přijali Ducha Svatého jak i my? >> A rozkázal je pokřtíti ve jménu [Pána] Ježíše Krista. Nato prosili ho, aby [u nich] několik dní pobyl.“ (Skutky apoštolské 10:44-48)

Když čteme tuto pasáž Písma svatého, mohli bychom mít dojem, že tito lidé obdrželi biřmování, tj. Ducha Svatého, dokonce před křtem. Je to možné? Není pořádek svátostí následující: svatý křest, svatá zpověď, Svátost oltářní, svátost biřmování...? Nebyla by svátost, která ve výčtu následuje po křtu, neplatná bez křtu? Ano, je tomu tak.

V zásadě Bůh může udělit každou milost svátosti dokonce i bez této svátosti. Apoštolové jistě nebyli pokřtěni před Poslední večeří, a přesto obdrželi svěcení a Svátost oltářní platným způsobem. Stejným způsobem mohl Bůh dát milost biřmování bez svátosti biřmování.

Zde se však mluví o charismatické milosti, neobvyklém daru milosti Ducha Svatého, tj. milosti, kterou Bůh uděluje, aby ostatní vedl k pravému náboženství. Existuje více neobvyklých darů milosti: dar stigmatizace, konání zázraků, dar jazyků, bilokace, levitace, rozlišování srdcí a jiné.

Dokonce i osoba, která není ve stavu posvěcující milosti, může mít tento dar milosti, tj. i nepokřtění pohané v dnešním čtení. V Novém Zákoně je to velekněz Kaifáš, který jej má. Řekl: „...je pro nás prospěšné, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby celý národ zahynul.“ (Jan 11:50)

Ačkoliv byl v té době pevně rozhodnut vydat Ježíše na smrt a tudíž žil v těžkém hříchu, měl zvláštní dar prorokování, protože byl veleknězem.

Jako papež, který má milost neomylnosti, jestliže vyhoví určitým požadavkům, i velekněz Starého Zákona měl jistá charizmata. Proto na to svatý Jan klade zvláštní důraz: „To však řekl ... jako velekněz toho roku....“

Jestliže papež odejde z funkce, ztrácí milost neomylnosti, protože ta je spojena s papežským úřadem.

Zdá se, že pohané v této pasáži Písma svatého, kterou jsem citoval na začátku, byli pokřtěni poté, co obdrželi Ducha Svatého, a že byli biřmováni někdy později.

Podívejme se nyní na díla Ducha Svatého:

Jeho prvním dílem jsou apoštolové. Sestoupil na ně o Letnicích a zcela je změnil!

Do té doby byli nevědoucí, pomalí v myšlení, takže stěží chápali nejběžnější podobenství dokonce i ve svém mateřském jazyce. A náhle hovořili všemi jazyky světa a pamatovali si vše, co jim předtím Pán řekl. Chápali nejhlubší tajemství a byli vzdělaní, jako by roky studovali. Do té doby byli bázliví jako slabé děti; neměli ani trochu odvahy, kterou však potřebovali, když byli apoštoly.

Cožpak všichni neutekli před Ježíšovými nepřáteli na Olivetské hoře? Cožpak jeden z nich nezapřel ze strachu Spasitele? Cožpak nezůstali za zavřenými dveřmi dokonce i po Vzkříšení ze strachu před Židy? Nyní se však statečně postavili Židům i pohanům, králům i vladařům; nebáli se pokoření a výsměchu, ani biče ani hořké smrti.

Předtím byli sobečtí a domýšliví, starali se jen o svou vlastní čest, ale pak zapomněli na své vlastní já a pracovali ke cti Boží a pro spásu duší. Byli vybaveni důležitými dary milosti: konali zázraky, dokonce větší než konal sám Kristus.

Druhým dílem Ducha Svatého je Církev Kristova – jedna, svatá, všeobecná a apoštolská Církev, která pokračuje v Kristově vykupitelském díle a tak tvoří plody svatosti. To potvrzuje každá skutečná kanonizace.

Protože je Církev institucí spásy, chrání své členy před omylem; učí a ochraňuje pravdu. Proto v dobách krize vždy existovali muži, kteří povstali a čelili bouři:

Svatý Atanáš proti ariánům, svatý Dominik proti albigenským, svatá Kateřina Sienská v době velkého papežského rozkolu, svatý Ignác, svatý Pius V., svatý Karel Boromejský, svatý Filip Neri a svatá Terezie z Avily v době reformace...

Církev vždy obraňuje pravdu, ano, musí obraňovat pravdu, i když to může znamenat velké ztráty. A tak se od katolické Církve oddělily miliony lidí kvůli nauce, že Duch Svatý vychází z Otce i ze Syna. Miliony Rusů a Řeků tvrdily a tvrdí, že Duch Svatý vychází jen z Otce.

Taková odlišnost se zdá být malá a nedůležitá pro lhostejného člověka, ale pro Církev Kristovu je podstatná, a tak dává přednost tomu, rozejít se s miliony učedníků namísto toho, aby se vzdala této nauky. Je pozoruhodné, že Řekové, kteří tuto nauku o Duchu Svatém nepřijali a rebelovali proti katolické Církvi, byli podrobeni jhu Turků, v jejichž rukou je Konstantinopol ještě dnes, a padla do nich právě o Letnicích roku 1453.

Svatý Tomáš říká: „Duch Svatý vychází z Otce i Syna jako vychází teplo ze slunce i paprsku.“

Existuje další pravda: Bůh má dvě vůle. „Neboť jsem sestoupil s nebe, ne abych činil svou vůli, nýbrž vůli Toho, který mě poslal.“ (Jan 6:38)

„Otče .... ne má vůle, ale tvá se staň.“ (Lukáš 22:42)

Pro někoho to může být zbytečná spekulace, ale je to pravda zjevená Bohem a prezentovaná Církví. Ježíš Kristus má dvě přirozenosti, Božskou a lidskou, a každá z těchto přirozeností má svou vůli. Samozřejmě jsou tyto Kristovy vůle navenek sjednoceny takovým způsobem, že se zdá, že má jen jednu vůli.

Během 16. století odpadly miliony anglických katolíků k anglikánské sektě. Kdyby papež Klement VII. prohlásil za neplatné manželství Jindřicha VIII., které bylo platné, pravděpodobně by se to nestalo. Pravda – nerozlučitelnost manželství – však musela být bráněna! Mnozí zemřeli při obraně této katolické nauky, mezi jinými svatý Jan Fisher a svatý Tomáš More.

My sami jsme třetím dílem Ducha Svatého. Svatý Pavel napsal křesťanům v Korintě:

„Nevíte, že jste chrámem Božím a že Duch Boží přebývá ve vás?“ (1 Kor 3:16)

Jestliže jsme v tuto chvíli ve stavu milosti – a já doufám, že jsme – Duch Svatý žije v nás jako Pán ve svatostánku. Pak je s námi se svými sedmi dary. Svatý Vincenc Ferrerský říká, že kdybychom mohli vidět duši bez hříchů, byli bychom tak potěšení její krásou, že bychom se zřekli jídla a pití na sto let.

A jestliže ztratíme tuto milost posvěcující, můžeme ji znovu získat skrze dobrou svatou zpověď. Dvě mohutnosti naší duše – rozum a vůle – budou osvíceny a povzbuzeny dary Ducha Svatého.

Velmi často Duch Svatý využívá pomáhající milost, například skrze vnější důvody, osoby, kázání a knihy! Svatý Ignác tak byl pohnut Boží milostí, když četl legendu o světci, svatý František Borgia, když se díval na mrtvolu královny Isabely, svatý Fidel ze Sigmaringy soudním procesem, svatý František z Assisi kázáním, svatý Ondřej Corsini snem o své matce.

Člověk nemůže vidět bez světla a nemůže rozpoznat pravdu bez milosti Ducha Svatého.

Někdy nás Duch Svatý varuje, abychom nečinili to či ono; někdy nás podněcuje: „Jdi na mši svatou! Navštiv tuto nemocnou osobu a napomeň ji, aby měla důvěru v Boha a v modlitbu!“

Duch Svatý pokračuje v Kristově díle: v jeho apoštolech, v katolické Církvi, v nás. Buďme mu vděční a naslouchejme jeho hlasu. Amen.

Překlad: D. Grof