pondělí 8. února 2016

Komentář Eleison CDXLVII – Parazit na hostiteli II (2016)

 
Komentář Eleison CDXLVII – Parazit na hostiteli II (2016)
(447)
6. února 2016
 
PARAZIT NA HOSTITELI II
Minulý týden tyto „Komentáře“ vstoupily zpět do minového pole a obhajovaly postoj, že stále je něco katolického v tom, co se stalo z katolické Církve od Druhého vatikánského koncilu. Tento postoj je velmi zpochybňován. Například na jedné straně současní vůdci Bratrstva sv. Pia X. jednají jako by oficiální Církev v Římě stále byla tak katolická, že se FSSPX nemůže obejít bez jejího oficiálního uznání. Na druhé straně mnohé duše, které opravdu mají katolickou víru, naprosto zavrhují ideu, že zbylo ještě cokoliv katolického v „Církvi“ nyní vedené „papežem“ Františkem. To, co následuje, je jen jedním pokusem rozpoznat, že pravda je na obou stranách.
V jádru problému je modernismus, který byl základní nemocí Druhého vatikánského koncilu. Modernismus je nutně svou samotnou povahou jedinečně kluzkým živočichem. Je to proto, že jeho základním principem je přizpůsobit katolicismus vnitřně protikatolickému modernímu světu. A tak koncilní papeži jako Pavel VI. a Benedikt XVI. se chtějí rozejít i nerozejít s katolickou Tradicí. Pro každou duševně zdravou mysl je to nemožné, protože je to rozporuplné. Protože však jsou tito papeži voleni, aby byli ve shodě s moderním světem, pak nemají duševně zdravou mysl, namísto toho mají rozpornost reality ve své krvi. A protože již měli takřka 50 let na přizpůsobení Církve, od shora dolů, své duševní chorobě, povstala zde Církev tak odlišná od předkoncilní Církve, že je to realita zasluhující si jméno Novocírkev.
Mimoto, i tam, kde se předkoncilní katolická praxe, jako například žehnání se Svátostí oltářní, v dnešní Novocírkvi zachovává, duševní základ, na němž to spočívá v hlavách těch, kteří ji navštěvují, má tendenci být čímkoliv jen ne pevným, protože nauka o reálné Přítomnosti je tradiční i netradiční, byla posvěcena modernizovanými kněžími, kteří jsou i nejsou kněžími. Jsou kněžími, chcete-li, ale také a zároveň pouhými předsedajícími, chcete-li. Cokoliv chcete, je pravdivé, protože myšlení je odpoutané od objektivní reality. Plave si v hezkých subjektivních pocitech, a je si nevědomé toho, co dělá, protože (takřka) každý to dělá. Pro kohokoliv, kdo má opravdovou Víru, je takový nedostatek objektivity dalek od toho, že by byl hezký. Je nechutný. Není divu, že takové duše mohou zavrhovat celou Novocírkev.
Ale pokud člověk respektuje realitu, musí připustit, že v Novocírkvi ještě víra je. Jeden laik mi říká, že jeho otec věrně navštěvoval NOM posledních 45 let a stále má víru. Jeden kněz mi říká, že si vzpomíná na jednu laičku prezentující arcibiskupu Lefebvrovi své důvody, proč potřebuje navštěvovat NOM, a on jen pokrčil rameny. A mohl bych uvést více těchto svědectví, která ke mně přicházejí, ohledně katolické víry přežívající velký nápor všeho, co je špatné v NOM. Důvod, proč jsou tato svědectví skutečná, by měl být zjevný. Jako podstatná část subjektivního a dvojznačného náboženství může být NOM tím, co si z něj uděláte. Kněz jej může sloužit „slušně“, katolík jej může navštěvovat „zbožně“. Uvozovky mají uklidnit stoupence tvrdé linie, kteří budou trvat na tom, že u NOM nemůže existovat ani opravdová slušnost, ani opravdová zbožnost, ale když takové věci říkají, myslím, že jdou proti realitě. Díky Bohu, Bůh je soudcem! NOM, jaký je, bezpochyby celou dobu podkopává a narušuje katolickou slušnost a zbožnost, ale říkat, že nyní z nich vůbec nic v „Novocírkvi“ nezůstalo, se mi zdá být hrubým přeháněním.
Ne, že by vůdci FSSPX měli pravdu, když chtějí být znovu začleněni do Novocírkve. Ani zdaleka. Jakékoliv ovce v ní, které ještě nejsou nakaženy subjektivismem, jsou široce otevřeny strašlivému nebezpečí, a ani pastýři nejsou imunní. Běda těm biskupům, kteří rozpoutali subjektivismus v katolické Církvi. Nesou obrovskou odpovědnost.
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof