Komentář Eleison CDXXXIV – Druhý vatikánský koncil vykořeněný
(2015)
(434)
7. listopadu
2015
DRUHÝ VATIKÁNSKÝ KONCIL VYKOŘENĚNÝ
Právě jsem
si znovu pročítal knihu Michaela Daviese Pope
John´s Council [Koncil papeže Jana], napsanou v roce 1977, jež o 40 let
později sotva potřebuje aktualizovat. Pokud něco, byl Michael Davies ke koncilu
příliš laskavý, v knize je však mnoho nepříjemných pravd, takže ji lze
vřele doporučit komukoliv, kdo začíná studovat koncil. Zvlášť zajímavá je
příloha VI sestávající z recenze profesora Louise Sallerona z roku
1936 o tehdy čerstvě vydané knize Jacquesa Maritaina (1882-1973) Integrální humanismus. Tato kniha tak
zaujala italského kněze Giovanniho-Battistu Montiniho, že ji přeložil do
italštiny. Později se stal papežem Pavlem VI., hlavním architektem Druhého
vatikánského koncilu. A tak Salleron odkrývá kořeny koncilu 26 let před tím,
než začal.
Integrální humanismus prezentuje
Maritainovu vizi nové budoucnosti pro přetvořené křesťanstvo. Buržoazní
civilizace je odsouzena k záhubě, ale namísto Církve nepřetržitě
odsuzující humanismus soustředěný na člověka, který dal vzejít Francouzské
revoluci (1789), jež dala vzejít buržoazii, má být tato revoluce uznána jako součást
pokračujícího a nevyhnutelného historického procesu, s nímž se křesťanství
může a musí vyrovnat. Když se celé směřování moderních dějin nemůže zastavit, může
být nicméně tento humanismus těmito prostředky skrze Krista učiněn skutečně plně
lidským, když se stane „integrálním humanismem“. Křesťanství takto znovu vybudované
na moderních základech přinese Krista modernímu člověku a moderního člověka
Kristu, což je obdivuhodný záměr Maritaina a Pavla VI.
„Cesta do
pekla je dlážděna dobrými úmysly“, říká však staré přísloví. Salleron obdivuje různé
věci v knize od Maritaina, který byl filozofem zběhlým v tomismu a
dobře věděl, říká Salleron, jak prezentovat jakoukoliv ideu tak, aby
neodporovala katolické nauce. Salleron však silně protestuje proti Maritainově
chápání moderních dějin a nazývá ho „marxistickým“. Karel Marx (1818-1883) také
začal od úpadku buržoazní civilizace, ale došel k závěru, že musí být
zcela zrušena pokračující revolucí, aby uvolnila cestu snu o beztřídní
společnosti, která se v realitě vyvinula v noční můru komunismu. Maritain
tedy odmítnul Marxův závěr, ale přijal jeho analýzu dějin, aby vytvořil nové
kompromisní křesťanství, které by fungovalo pro moderního člověka: ani
modernost na moderních základech (Marx – a Wagner), ani Kristus na Kristových
základech (Pius X. – viz zvláště List proti hnutí
Sillon – a arcibiskup Lefebvre), ale Kristus na moderních
základech. Výsledkem je ono novokřesťanství, jež se nalézá v dokumentech
Druhého vatikánského koncilu, konkrétně, že Kristus je pravým naplněním člověka
– nikoliv člověk je podřízen Kristu a Bohu, ale Bůh a Kristus je podřízen
člověku.
Bohužel
kompromisní řešení u Našeho Pána nefungují. Říká: „Vaše řeč budiž však: Ano,
ano – ne, ne! Co nad to jest, ze zlého jest.“ (Mt. V, 37) A: „Kdo není se mnou,
je proti mně.“ (Mt. V, 30). Na člověka soustředěné náboženství pravého Boha je
protimluv. Salleron poukazuje, že neexistuje nic nevyhnutelného v postupu
moderních dějin, jak si Marx i Maritain představovali. Jestliže jde moderní
člověk k ďáblovi, bude to jeho vlastní svobodnou volbou. To, co liberálové
jako Maritain a Pavel VI. nechápou, je realita zla. Nechápou, že moderní člověk
prostě nechce Krista a Bůh jej nepřinutí tak činit. Liberálové umenší Boha, aby
jej učinili přitažlivým modernímu člověku, většina moderních lidí se však
odvrátí ve lhostejnosti nebo zhnusení. Druhý vatikánský koncil byl obrovským
neúspěchem a „integrální humanismus“ je jen dalším příkladem rozkladného
humanismu, protože není soustředěný na Boha.
Politika,
ekonomika, banky, finance, humanitní vědy, medicína, právo, zemědělství, celá
moderní společnost se musí vrátit pod společenskou vládu Krista Krále. To bylo
řešení arcibiskupa Lefebvra. To je jediné řešení.
Kyrie
Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof