neděle 7. června 2015

Učme se od svatého Barnabáše sloužiti Pánu Bohu s celým srdcem (1901)


Učme se od svatého Barnabáše sloužiti Pánu Bohu s celým srdcem (1901)
Neděle druhá po svatém Duchu
I počali se všichni vymlouvati. (Luk. 14, 17).
Politování hoden byl člověk, o kterém praví Pán Ježíš ve svatém evangeliu, že učinil večeři velikou a pozval mnohých. Učinil tedy večeři velikou; obětoval na pokrmy, na nápoje a dle obyčeje u židů i na šaty mnoho. Také napřed než tento náklad učinil: pozval všecky, které pozvati chtěl. Neodřekl mu nikdo; neboť kdyby byli v čas odřekli, nebyl by pro ně, když bylo vše již připraveno, posílal. Nechali ho tedy učiniti nevděční hosté výlohy veliké, a když se měli dostaviti, když bylo vše již hotovo, počali se vymlouvati. Patrno, že neslíbili dříve upřímně, že přijdou, nýbrž učinili tak jen povrchně; nemluvili se srdce, nýbrž, jak říkáme, mluvili jen z plic.
Každý dojista dobře ví, že dle úmyslu Kristova člověkem, který učinil večeři velikou, třeba rozuměti samého Boha. Bůh nám učinil různé večeře veliké. Jest to Nejsvětější Svátost Oltářní čili sv. přijímání, na které se pamatujeme právě nyní v oktávě Božího Těla, jest to svatá církev, jest to konečně blaženost nebeská. A jako oni nevděční pozvaní počali se vymlouvati, když se měli na hostinu dostaviti, tak činí Pánu Bohu lidé přemnozí. A pátráme-li po příčinách, poznáváme také, že hlavní záleží v tom, že také mluvili jen z plic a nemluvili ze srdce; přijali učení Ježíše Krista jen slovy a nepřijali ho srdcem. Proto neslouží Pánu Bohu srdcem, nýbrž slouží Mu jen někdy slovem. A jako oni pozvaní ve svatém evangeliu za svůj nevděk byli potrestáni těžce, tak stane se také těm, kdož slouží Pánu Bohu jen povrchně. Kdo chce dojíti cíle, musí sloužiti Bohu se srdcem celým.
Právě v tomto dni slavíme církevní památku jednoho světce Páně, který tak Bohu sloužil; jest to svatý Barnabáš. Učiňme tudíž jeho život předmětem své dnešní úvahy, a učme se od svatého Barnabáše sloužit i Pánu Bohu s celým srdcem.
1. Kdo byl svatý Barnabáš a jak Pánu Bohu sloužil, poznáváme dílem z písma svatého, totiž ze Skutků Apoštolských, dílem z dějin církevních.
Narodil se na ostrově Cypru a pocházel z pokolení Levi. Za příčinou vzdělání přišel do Jerusalema, kdež navštěvoval znamenitou školu Gamalielovu, z čehož možno uzavírati, že pocházel z rodiny zámožné, poněvadž chudí tehdáž škol navštěvovati nemohli. Když uzdravil Kristus Pán u rybníka Bethesdy člověka 38 roků nemocného, byl svědkem tohoto zázraku Barnabáš; vida zázrak, uvěřil v Krista a přijat byl mezi 72 učedníků. Z toho patrno, že nebyl srdce zatvrzelého, nýbrž dobrého a přístupného pravdě. Viděli mnozí zázrak ten a neuvěřili, Barnabáš viděl a uvěřil. – Již z toho možno poznati, jak sloužil Barnabáš Bohu. Nepřišel do Jerusalema ze zvědavosti, nýbrž přišel tam proto, aby ve škole znamenitého zákoníka poznal náležitě zákon starý; když pak viděl, že přišel v starém zákoně zaslíbený Vykupitel, uvěřil v Něho a přilnul k Němu se srdcem celým. Chodil s Pánem, dokud dlel zde na zemi, a když vstoupil Pán na nebesa, prodal Barnabáš, co měl, dal vše svatým apoštolům a byl s nimi, hlásaje nejprve učení Ježíše Krista v Jerusalemě.
Když pak vypuklo v Jerusalemě první pronásledování, ve kterém byl ukamenován svatý Štěpán, a když se mnozí učedníci Páně proto z Jerusalema rozutíkali, přišli mnozí až do syrského města Antiochie. Tam se pak rozšířil počet křesťanů tak utěšeně, že apoštolé uznali za dobré poslati tam z Jerusalema Barnabáše, aby tam řídil tento sbor křesťanský. Jeho činností počet křesťanů ještě vzrostl, tak že viděl, že ku správě jeho nestačí, a proto spěchal do Tarsu, kdež nalezl svatého Pavla a přivedl jej do Antiochie s sebou. Na to působili v Antiochii spolu po celý rok. Bůh jejich práci velice žehnal, a v Antiochii se počali nazývati vyznavači učení Kristova poprvé křesťany.
Té doby za vlády římského císaře Klaudia byla v Palestyně veliká neúroda, z neúrody pak povstal hlad. I umínili si křesťané v Antiochii, kde nedostatku nebylo, podporovati křesťany v Jerusalemě. Proto učinili mezi sebou sbírku: a se sebranými penězi poslali do Jerusalema Pavla a Barnabáše. V Jerusalemě se pak připojil k těmto oběma sluhům Páně svatý Marek, který s nimi pak šel do Antiochie.
Křesťané v Antiochii byli velmi horliví; patrno to již z toho, že ochotně přispěli pomocí nouzi trpícím bratřím, zejména pak z toho, že se velmi pilně a nábožně scházeli denně ku službám Božím, na mši svatou a ku svatému přijímání. Když pak jednoho dne se křesťané ti postili a byli na mši sv., řekl jim Duch svatý: „Oddělte mi Šavla a Barnabáše k dílu, ku kterému jsem je pojal.“ Tedy postíce se a modlíce se a vzkládajíce na ně ruce, propustili je. (Sk. Ap. 13, 2–3), to jest tak byli Šavel a Barnabáš posvěceni ku úřadu apoštolskému nebo biskupskému a posláni, aby kázali evangelium židům i pohanům.
Oba mužové vyvolení a posvěcení počali ihned konati poslání své. Vydali se ihned na apoštolskou cestu, na které prošli celý ostrov Cypr a všecky krajiny v Malé Asii, hlásajíce všude Krista ukřižovaného. Když mnoho židů i pohanů obrátili dílem kázáním, dílem i divy a zázraky, když také mnoho pro učení Ježíše Krista vytrpěli, vrátili se do Antiochie v Sýrii zpět.
Poněvadž se křesťanství čím dále tím více utvrzovalo a šířilo, a bylo patrno, že zákon Mojžíšův již svou přípravnou úlohu vyplnil: nastala důležitá otázka, mají-li i křesťané ještě zachovávati rozličná obřadná nařízení zákona starého. Této otázky nemohli rozhodnouti věřící, nýbrž k tomu bylo potřebí rozhodnutí apoštolů. Za tím účelem konán byl roku 51 po Kristu v Jerusalemě sněm apoštolský, ku kterém už byli z Antiochie posláni svatý Pavel a svatý Barnabáš. Na sněmu v Jerusalemě mluvil nejprve svatý Petr, na to svatý Barnabáš a svatý Pavel, kteří vypravovali, jak veliké divy a zázraky jimi Bůh konal mezi pohany (Sk. Ap. 15, 12). Z toho všichni poznali, že Pán Bůh udílí stejné milosti křesťanům, kteří přicházejí z pohanstva, jako těm, kteří pocházejí ze židovstva, a že tudíž není již potřebí zachovávati obřadná přikázání zákona Mojžíšova, zejména že nemají pohané stávati se nejprve židy a pak teprve křesťany. V tom smyslu stalo se rozhodnutí na sněmu Jerusalemském, a Šavel a Barnabáš přinesli toto rozhodnutí písemné do Antiochie.
Brzy na to nastoupil svatý Barnabáš druhou dlouhou cestu apoštolskou. Šel totiž se svým sestřencem, svatým Markem na ostrov Cypr. Od té doby o něm neshledáváme zpráv ve Skutcích Apoštolských, poněvadž svatý Lukáš v této knize písma svatého vypisuje činnost hlavně knížat apoštolských, svatého Petra a svatého Pavla. Avšak svatý Pavel se o něm zmiňuje ještě jednou a to velmi chvalně, že, ačkoliv konal úřad apoštolský velmi pilně a horlivě, přece nepřijímal od věřících žádných darů, ani podpor, ani výhod, nýbrž živil se jako on dílem rukou svých. Jisto jest, že svatý Barnabáš ještě potom hlásal učení Ježíše Krista v krajinách mnohých. Dle zbožného podání vrátil se ku konci svého pozemského života na svůj rodný ostrov Cypr. Tam šířil učení Páně mezi svými krajany; avšak popudil proti sobě nenávist židů, od nichž byl kolem roku 60 po Kristu ukamenován.
2. Z tohoto krátkého nástinu života svatého Barnabáše poznáváme, že světec ten sloužil Pánu Bohu se srdcem celým. Z počátku žil ovšem v náboženství židovském, neboť nemohlo jinak býti; neznal Krista, ano Kristus v jeho mládí ani ještě veřejně neučil. Jakmile však Pána Ježíše poznal, přilnul k Němu úplně a neoddělil se od Něho nikdy. Z lásky k Pánu Ježíši prodává statky své a dává je apoštolům ku prospěchu všech věřících; z lásky k nebeskému Mistru snáší všecky obtíže úřadu apoštolského, hlásaje učení Ježíše Krista v Jerusalemě, v Antiochii, na ostrově Cypru, ve všech krajinách Malé Asie. Z téže lásky vybízí své milé ku sbírce v Antiochii, aby tak podporovali trpící bratry v Jerusalemě a v Palestýně vůbec. Z lásky k Pánu Ježíši spěchá s velikým svým průvodčím Pavlem na apoštolský sněm do Jerusalema, aby věděl, jak má poučovati nově obrácených křesťanů, zdaž mají zákon starý v jeho obřadných přikázáních zachovávati čili ne. Z lásky k Pánu Ježíši pracuje neúnavně, nepřetržitě, snášeje mnohdy i týrání židů a pohanů a vydělávaje si při tom prací rukou svých toho, čeho mu bylo potřebí ku zachránění života vezdejšího. Z lásky k Pánu Ježíši jde na konci života svého ku svým krajanům,aby jim hlásal učení Páně, a z lásky k Pánu Ježíši konečně vydává život svůj umíraje pod těžkými ranami, které mu zasazují kameny jeho vlastní krajané.
Jak ohromný jest rozdíl mezi životem svatého Barnabáše a oněch lidí, o kterých mluví dnešní svaté evangelium! Svatý Barnabáš přijal pozvání od Pána Ježíše ku hostině veliké čili ku svaté Jeho církvi. Což byl zázrak Páně, kterým Pán uzdravil nemocného po 38 roků, a jehož svědkem byl svatý Barnabáš, pro tohoto učedníka Páně jiného, než pozvání k večeři veliké ku konání úřadu apoštolského? A což bylo ono nařízení Ducha svatého v Antiochii, aby oddělili Šavla a Barnabáše k dílu, ku kterému je vyvolil Pán, jiného než pokyn, aby tento úřad započal, čili oznámení, že večeře jest již připravena? A jako Barnabáš přijal pozvání při onom zázraku, tak je dokonale počal prováděti po onom oddělení, čili po svém posvěcení na biskupství. A poněvadž počal dílo svědomitě konati a v něm věrně až do konce setrval, nepronesl nad ním Pán hrozných slov: „Pravím vám, že neokusí večeře mé,“ nýbrž řekl mu po jeho smrti: „Ejhle služebníče dobrý a věrný, že jsi nad málem věrný byl, nad mnohem ustanovím tebe; vejdi v radost Pána svého.“(Mat. 25, 23).
Následujme příkladu svatého Barnabáše a nenásledujme příkladu oněch nevděčných pozvaných. Také nás pozval Pán Ježíš ku večeři veliké, do církve svaté, ku svatému přijímání, ku blaženosti věčné, a to bez našich zásluh na křtu svatém. Nejsme sice ani apoštoly ani učedníky Páně, nýbrž máme každý povolání své. Avšak chceme-li dojíti cíle, musíme sloužiti Pánu Bohu se srdcem celým všichni; nemysleme, že mu postačí jenom polovice, neboť Kristus řekl: „Kdo není se mnou, proti mně jest, žádný nemůže dvěma pánům sloužiti; nemůžete sloužiti Bohu a mamoně.“(Mat. 6, 24). Sloužíme pak Pánu Bohu s celým srdcem, když při všem svém povolání hlavně hledíme na Něho, především dbáme o to, abychom ve všem plnili svatý Jeho zákon. Tak jednejme vždy. Proto plňme svědomitě přikázaní svaté církve, přistupujme ochotně ku veliké večeři, Nejsvětější Svátosti Oltářní; pak budeme moci doufati, že budeme míti účastenství se svatým Barnabášem také na veliké hostině v nebesích. Amen.
Zdroj: P. František Šulc, Knihovna sv. Vojtěcha, 1901
Zpracoval: Jakub Albert