Deklarace arcibiskupa
Marcela Lefebvra z 21. listopadu 1974
Celým svým srdcem a celou svou duší lpíme na
katolickém Římu, strážci katolické víry a oněch tradic nezbytných pro zachování
této víry, na věčném Římu, učiteli moudrosti a pravdy.
Na druhou stranu odmítáme a vždy jsme odmítali
následovat Řím neomodernistických a neoprotestantských sklonů, které se jasně
projevily na Druhém vatikánském koncilu a po koncilu ve všech z něj plynoucích
reformách.
Všechny tyto reformy skutečně přispěly a stale přispívají
ke zničení Církve, zkáze kněžství, k odstranění mešní Oběti a svátostí, k
vymizení náboženského života a k naturalistické a teilhardovské nauce na
univerzitách, v seminářích a v katechezi, nauce odvozené z liberalismu a
protestantismu, mnohokrát formálně zavržené učitelským úřadem Církve.
Žádná autorita, ani v hierarchii nejvýše postavená,
nás nemůže přinutit opustit nebo zeslabit naši katolickou víru, která byla
jasně vyjadřována a předkládána učitelským úřadem Církve po devatenáct století.
„Avšak i
kdybychom vám my“, říká sv. Pavel, „nebo
anděl z nebe kázal jiné evangelium než to, které jsme vám kázali, budiž
proklet!” (Gal 1,8)
Není to právě tohle, co nám Svatý otec dnes opakuje? A
jestliže můžeme rozpoznat jistý rozpor v jeho slovech a skutcích, a stejně tak
i v různých římských kongregacích, pak si volíme to, co se vždy učilo, a
stavíme se hluchými k novotám, které ničí Církev.
Lex orandi
(zákon modlitby) nemůže být hluboce proměněn beze změny lex credendi
(zákona víry). Nové mši odpovídá nový katechismus, nové kněžství, nové
semináře, nové univerzity a charismatická letniční Církev, což je vše v
protikladu k pravověrnosti a odvěkému učení Církve.
Tato reforma zrozená z liberalismu a modernismu je skrz
naskrz otrávená. Pochází z hereze a ústí v herezi, i když všechny její
počiny nejsou formálně heretické. Proto je tedy pro kteréhokoliv svědomitého a věrného
katolíka nemožné přijmout tuto reformu nebo se jí vůbec jakkoliv podřídit.
Jediným postojem věrnosti Církvi a katolické nauce, se
zřetelem na naší spásu, je rozhodné odmítnutí přijmout tuto reformu.
Proto bez ducha vzpoury, zahořklosti nebo roztrpčení uskutečňujeme
naše dílo formování kněží ve světle odvěkého učitelského úřadu Církve. Jsme
přesvědčení, že nemůžeme svaté katolické Církvi, svrchovanému papeži a budoucím
generacím lépe posloužit.
Z toho důvodu se pevně přidržujeme všeho toho, co Církev vždy věřila a praktikovala ve své víře, mravech, kultu, katechetické výuce, kněžském formování a svých institucích; všech těch věcí, jak byly kodifikovány v těch knihách, které vznikly před modernistickým vlivem koncilu. To budeme činit do té doby, kdy pravé světlo Tradice nerozptýlí temnoty zahalující oblohu věčného Říma.
Z toho důvodu se pevně přidržujeme všeho toho, co Církev vždy věřila a praktikovala ve své víře, mravech, kultu, katechetické výuce, kněžském formování a svých institucích; všech těch věcí, jak byly kodifikovány v těch knihách, které vznikly před modernistickým vlivem koncilu. To budeme činit do té doby, kdy pravé světlo Tradice nerozptýlí temnoty zahalující oblohu věčného Říma.
Činíme tak s milostí Boží a s pomocí blahoslavené
Panny Marie, sv. Josefa a sv. Pia X., rozhodnutí zůstat věrní katolické a
římské Církvi a všem nástupcům sv. Petra, abychom byli fidelis dispensatores
mysteriorum Domini Jesu Christi in Spiritu Sancto (věrnými rozdavači
tajemství Našeho Pána Ježíše Krista v Duchu svatém).
+ Marcel Lefebvre
Řím na Svátek uvedení Panny Marie do chrámu
Překlad: D.
Grof