pátek 15. srpna 2014

Pád a posun Le Barroux (2014)

 
Pád a posun Le Barroux (2014)
2. srpna 2014
Poznámka překladatele: V časopise dominikánů z Avrillé Le Sel de La Terre vyšel na jaře 2014 článek, který sepsal Pére Bruno O.S.B., který je bývalým mnichem z kláštera Le Barroux. (O smutném osudu tohoto kláštera viz oddíl 2 zde.) V článku pod názvem „Pád a posun Le Barroux“ tento mnich popisuje, jak došlo k podpisu dohody s Římem ze strany představeného Doma Gérarda a jaké faktory celý proces ovlivnily. Těmi faktory byly: 1) Vnitřní vliv: role představeného, 2) Vnější vliv: nákaza, 3) Zastavení boje. Zde přináším výňatky z kapitoly „Vnitřní vliv: role představeného“, který může posloužit jako studijní materiál při promýšlení krize v Bratrstvu sv. Pia X. Přesně totiž typově popisuje manipulativní způsob jednání, který využívá současný generální představený biskup Fellay i mnozí jeho horliví podřízení. Pro usnadnění jsem některá místa zvýraznil.
***
JAK SE KOMUNITA ZMĚNILA?
1)      Vnitřní vliv: role představeného
Příklad Le Barroux ukazuje, že když se chce představený připojit k Římu, může své podřízené připravit, aby je tímto směrem zavedl, i když jsou mnozí nejprve proti tomu (což byl případ Le Barroux). Může různými způsoby a více či méně záměrně formovat svou komunitu. To vysvětluje, proč klášter jako celek následoval Doma Gérarda.
  • Představený filtruje informace (hovořím o tiskovinách potlačovaných v rámci komunity a nahrazených jinými) a prezentuje zprávy svým vlastním způsobem.
  • Představený používá dvojí jazyk, aby se zavděčil všem. Přizpůsobuje se posluchačstvu nebo člověku, se kterým mluví: s tvrdými je tvrdý a s měkkými je měkký. Když mu ukážete své znepokojení, odpoví: „Chápu vás, zůstávám ostražitý.“ Když naopak shledáváte, že věci nepostupují dostatečně rychle: „Buďte trpělivý, postupujeme, musíme však jít pomalu.“ Tento dvojí jazyk může někdy zajít až ke lži.
  • Představený se snaží uklidnit ty, kteří jsou znepokojení. Dom Gérard mi často říkal: „Komunita je v dobrém zdraví, jsme silní, neznepokojujte se tedy!“ Odpověděl jsem, že komunita opravdu není v dobrém zdraví a předložil jsem mu některé příklady.
  • Představený trvá na povinnosti, aby se mu důvěřovalo: vztahy s Římem spadají do sféry obezřetnosti, musíme proto důvěřovat autoritě. A nejsme-li zcela ve shodě, podvolíme se. Důvěra a poslušnost…
  • Představený často připomíná povinnost posvěcování sebe sama, která má zjevně maximální důležitost. Pro něj je to však otázka posvěcování sebe sama bez toho, že by se brala v potaz krize, zatímco my se musíme posvěcovat v krizi a krizí. Krize je příležitostí posvěcovat se: na první pohled je překážkou, Bůh však mění překážky v prostředky [posvěcování]. V  období krize se tedy v klášteře nemůžeme spokojit [jen] s tím, že budeme dobře žít řeholní život, jakoby neexistovala žádná krize.
  • Představený zaměňuje problémy. „Existuje tolik věcí, které se špatně vyvíjejí ve Francii, ve světě, v Církvi, že se nesmíme zabývat nepodstatnými spory nad detaily. Musíme rozšířit své obzory.“
  • Představený (vědomě či nevědomě) těží ze skutečnosti, že mu jeho podřízení důvěřují a lpí na jeho osobě. V Le Barroux si mnozí neuměli představit, že by Dom Gérard mohl někdy sejít na scestí. To je příležitostí zdůraznit, že musíme být oddáni principům více než lidem. Proč? Protože lidé se mohou změnit, zatímco principy se nemění. Můžeme se zotavit ze selhání, dokonce i závažných selhání nějaké osoby, nezotavíme se však z opuštění principů. Byl to Msgr. Freppel, kdo řekl: „Nikdy se nezotavíme z obětování principů.“
  • Představený se snaží o to, aby se ti, kteří vzdorují tomuto novému směřování, cítili kvůli svému postoji provinile; vyčítá jim, že narušují komunitu, jako by potíže nebyly důsledkem činů a slov této autority, ale těch, kteří se proto právem znepokojují.
  • Představený opakuje, že musíme cítit s Církví: „Mějte se na pozoru před nebezpečím schizmatu a sedesvakantismu!“ (To je strašák, který se dnes často vznáší…)
Jak komunita z Le Barroux reagovala? Pro většinu byla důvěra nezbytná, protože Dom Gérard byl vůdcem, měl tedy milosti stavu. Jestliže jsme navzdory všemu kladli otázky, jestliže jsme nesouhlasili, nesměli jsme v žádném případě šířit zlého ducha, abychom udrželi jednotu komunity. Jednota se stala důležitější než pravda. Když však jednotu předřadíte nad pravdu, ztratíte obojí: ztratíte pravdu a také ztratíte jednotu. To se stalo v Le Barroux.
Jeden z klášterních otců, který měl zodpovědné úkoly, osobně odporoval koncelebrování v novém ritu, ale především nechtěl kritizovat svého představeného Doma Gérarda. Proto se držel dobré zásady: žádný kompromis s novou mší. Zůstal však oddán osobě, která této zásadě protiřečila. Nakonec ustoupil a koncelebroval, i když přísahal, že to nikdy neudělá. Přijal přinejmenším jednou. Byl to případ většiny z nich. Myslím, že dva nebo tři z nich to nikdy neučinili a nikdy by to učinit nechtěli. Když už jsme řekli toto, pak nestačí nekoncelebrovat novou mši: člověk musí také protestovat proti těm, kteří tak činí. To bylo jedním z důvodů pro můj odchod: Nesnesl jsem vědět, že mí spolubratři se účastní koncelebrací, zvláště otec vysvěcený ve stejnou dobu jako já v Econe 27. června 1986, který tak činil dosti často. Nejenže nepřicházelo v úvahu, abych užíval nový ritus (nikdy by se mě o to neodvážili požádat), ale nemohl jsem zůstat v komunitě, kde se to stalo normální věcí.
V tomto typu situace vás představený nemusí nutně požádat, abyste s ním byli ve všech bodech stejného názoru, prostě vás jen požádá, abyste mlčeli: „Jestliže máte jakoukoliv neochotu nebo jakékoliv výhrady, mlčte, nehovořte o nich.“ Jestliže v důsledku toho mlčíte, dovoluje mu to pokračovat svým směrem bez jakýchkoliv překážek. A ten, kdo souhlasí, že bude mlčet, tím, že mlčí a tím, že nevyjadřuje svá přesvědčení, pomalu končí tak, že je ztrácí. Jednoho dne přijme to, aby učinil první krok, a my víme, že první krok je nejtěžší.
Překlad: D. Grof