P.
Fahey: O obvinění z antisemitismu v naší době (1950)
S ohledem na
zmatení duší obecně rozšířeném mezi katolíky a týkajícím se otázky
antisemitismu, se k němu musí říci pár slov na závěr tohoto Úvodu [článek je
původně částí textu jedné z knih P. Faheyho. – pozn. překl.].
Ve vynikající recenzi
mé knihy The Kingship of Christ and
Organized Naturalism, jež se objevila v jezuitském časopise
v březnu 1947, recenzent kladl zvláštní důraz na rozlišování, které jsem
dělal ve všech svých knihách. Napsal následující: „Autor chce, aby se jasně
rozlišovalo mezi nenávistí k židovskému národu, což je antisemitismus, a
odporu k židovskému a zednářskému naturalismu. Tento odpor ze strany
katolíků musí být převážně pozitivní tím, že se uznávají, nejen individuálně,
ale i společensky, práva nadpřirozeného kralování Krista a Jeho Církve a tím,
že se politicky usiluje o to, aby byla tato práva uznána ze strany států a ve
veřejném životě. Pro tento nepostradatelný úkol...je naprosto potřeba...aktivní
a účinná jednota katolíků.“
Prostor nám nedovoluje
dlouhé citace z papežských dokumentů, abychom ukázali, že svrchovaní
papežové na jedné straně trvají na tom, že katolíci musí nekompromisně stát za
integrálními právy Krista Krále, jak jsou obsaženy v papežských
encyklikách, zatímco na druhé straně musí udržet svou mysl a srdce prosté
nenávisti k vlastnímu národu Našeho Pána. Na jednu stranu musejí bojovat za
práva Krista Krále a nadpřirozené organizace společnosti, jak se ustanovuje
v encyklice Quas Primas, a
[zároveň] jednoznačně vyhlašovat, že odmítnutí Našeho Pána Ježíše Krista,
pravého Mesiáše, ze strany jeho národa, a tvrdošíjná opozice tohoto národa
k Němu, jsou základním zdrojem nepořádku a konfliktů ve světě. Na druhou
stranu by katolíci, jako údy Našeho Pána Ježíše Krista, neměli ani nenávidět
členy tohoto národa, v němž skrze blahoslavenou Matku, lilii Izraele,
nabyla Druhá osoba Nejsvětější Trojice svou lidskou přirozenost, ani jim jako
lidem upírat jejich legitimní práva. Nadpřirozené povznesení duše a srdce a
neochvějná síla, které jsou požadovány od údů Krista v naší době, mohou
být zachovány pouze za pomoci Toho, který plakal nad odmítnutím řádu ze strany
Jeruzaléma. Když moc protinadpřirozených sil ve světě roste, bude to
nevyhnutelně znamenat utrpení pro věrné údy Krista. Avšak i uprostřed svého
utrpení musí Kristovy údy mít na mysli, že nadejde slavné vítězství Krista
Krále až, jak říká sv. Pavel v epištole Římanům (XI, II-33), dojde
k upřímnému návratu židovského národa do Mystického Těla pravého Mesiáše.
Dva důvody lze připsat
skutečnosti, že věrné údy Našeho Pána budou často zrazovány těmi, kteří by měli
být na straně Krista Krále. Za prvé, mnozí katoličtí autoři hovoří o papežském
odsouzení antisemitismu, aniž by vysvětlili smysl tohoto pojmu, a dokonce ani
nikdy nepřímo nepoukážou na dokumenty, které se domáhají práv Našeho Božského
Pána, Hlavy Mystického Těla, Kněze a Krále. Proto je velmi mnoho lidí zcela
neznalých povinnosti všech katolíků pozitivně
se v protikladu k židovskému naturalismu stavět za vládu Našeho
Pána ve společnosti. Výsledkem je, že tolik katolíků je tak neznalých nauky, že
chrlí obvinění z antisemitismu vůči těm, kteří bojují za práva Krista
Krále, čímž účinně pomáhají nepřátelům Našeho Božského Pána. Za druhé, mnoho
katolických spisovatelů slepě kopíruje to, co čte v naturalistickém či
protinadpřirozeném tisku, a nerozlišují mezi antisemitismem ve správném
katolickém smyslu, jak bylo vysvětleno výše, a „antisemitismem“, jak jej chápou
Židé.
Pro Židy je
„antisemitismem“ cokoliv, co je v opozici k jejich naturalistické
mesiánské nadvládě jejich národa nad všemi jinými. Vůdci židovského národa
docela logicky zastávají názor, že stavět se za práva Krista Krále, znamená být
„antisemitský“.
Termín „antisemitismus“
se všemi svými očerňujícími konotacemi v myšlení nemyslících, se rozšiřuje
tak, aby zahrnul jakoukoliv formu opozice k naturalistickým cílům
židovského národa a jakémukoliv odhalení metod, které si osvojuje
k dosažení těchto cílů.
„V naší době více než
kdy jindy,“ řekl svatý Pius X. při beatifikaci Johanky z Arku (13. prosince
1908), „je největší výhodou těch, kteří jsou nakloněni ke zlému, zbabělost a
slabost dobrých lidí, a všechna síla Satanovy vlády existuje díky nevzrušené
ochablosti katolíků. Oh! Kdybych se mohl zeptat Božího Spasitele, jako to
v duchu učinil prorok Zachariáš: Jaké
to máš rány na rukou svých?, odpověď by byla jistá. Těmito ranami jsem byl
zbit v domě těch, kteří mě milují.
Byl jsem zbit Svými přáteli, kteří neučinili nic na Mou obranu, a kteří se při
každé příležitosti stali spolupachateli Mých protivníků. A tato výčitka může
být adresována na slabé a bázlivé katolíky všech zemí.“
Zdroj:
soukromý archiv překladatele
Překlad:
D. Grof