Biskup Williamson - Komentář Eleison CCLXXXVI (2013)
(286)
5. ledna 2013
ORANŽOVÉ SVĚTLO
Ne všichni z vás čtenářů „Komentářů Eleison“ narazili na obdivuhodný dopis napsaný před dvěma měsíci P. Ronaldem Ringrosem představenému amerického distriktu Bratrstva sv. Pia X. P. Arnauldu Rostandovi. P. Ringrose je více než 30 let nezávislým knězem tradiční farnosti Sv. Atanáše hned za hranicemi Washingtonu a po celou tu dobu je věrným přítelem FSSPX, aniž by byl jeho členem. V červnu minulého roku však ve své farnosti hostil v USA první setkání jádra kněží nyní tvořících Odpor vůči oné změně směřování Bratrstva, která byla dlouho navenek neznatelná, stala se však všem jasnou na jaře minulého roku. Věrný vedoucí pracovník biskupa Fellaye v USA P. Rostand mu napsal návrh na setkání, kde by mohl přesvědčit P. Ringrose, že změna není žádnou změnou. Zde je odpověď P. Ringrose:
„Děkuji za váš dopis z 12. října, v němž mi nabízíte setkání, na němž bychom prodiskutovali situaci v Bratrstvu sv. Pia X. Přestože je to z vaší strany velmi laskavá nabídka a já si jí velmi vážím, nemyslím si, že takové setkání poslouží jakémukoliv prospěšnému účelu, protože problémy mají původ ve vedení Bratrstva a vy nejste na pozici, abyste to změnil.
Je pravda, že jsem mnoho let velkým příznivcem Bratrstva. Tato podpora se zakládala na skutečnosti, že mé poslání kněze a poslání Bratrstva bylo totožné – pomáhat duším držet se katolické víry v této době, kdy ji, jak se zdá, pokoncilní Řím opustil.
Nyní musím být v této podpoře obezřetnější a zdrženlivější. Jsem zneklidněn, že generální představený řekl, že 95% z Druhého vatikánského koncilu je přijatelných. Jsem ohromen, že vedení Bratrstva odpovědělo třem biskupům Bratrstva tak, že naznačuje, že z omylů Druhého vatikánského koncilu vytvářejí „superherezi“. Jsem zklamaný, že Bratrstvo kázeňsky trestá kněze, kteří následují příkladu arcibiskupa Lefebvra a jsem pobouřen z toho, jak se zachází s biskupem Williamsonem – ne jen z jeho nedávného vyloučení, ale z podlého jednání, kterého se mu za několik posledních let dostalo.
Až do tohoto roku, když jsem byl tázán zvídavým farníkem ohledně Bratrstva, vždy jsem dával Bratrstvu zelenou. Vzhledem k posledním krokům Bratrstva ještě nedávám Bratrstvu červenou, ale dávám mu varovné oranžové světlo. Červené světlo přijde, jestliže a tehdy až Bratrstvo dovolí, aby bylo pohlceno koncilní Církví, jíž arcibiskup Lefebvre tak důrazně vzdoroval.
Píšu tato slova s velkým žalem. V řadách Bratrstva je mnoho dobrých, horlivých, věrných kněží. Mnohé z nich znám osobně a obdivuji je. Mnohé duše na nich závisí. Z lásky k Bratrstvu se bojím o budoucnost. Bojím se, že je na sebevražedné cestě. Vedení si může myslet, že dohoda je smetena ze stolu, já se však obávám, že takhle Řím nesmýšlí.
Modlím se, aby se Bratrstvo vrátilo k poslání, které mu dal jeho arcibiskup Lefebvre, bez kompromisů a preventivních opatření. Až se vrátí, bude mít mou bezvýhradnou podporu.“
A dopis P. Ringrose končí bratrskými pozdravy. To je skutečně vzor jasného myšlení a zdvořilosti, neústupnosti a křesťanské lásky. Ať žije P. Ringrose, aby udržoval jedinečnou baštu katolicismu hned u hlavního města Spojených států!
Kyrie eleison.
Překlad: D. Grof