Bratrstvo sv. Petra (1999)
prosinec 1999
Milí přátelé a dobrodinci,
příval nedávných událostí v Římě, týkajících se Bratrstva sv. Petra, naznačuje, že se pánové z Říma chtějí vypořádat s oficiálně schválenou tridentskou mší, asi právě včas pro nový advent koncilní Církve pro další milénium, jak o tom dlouho hovořil papež Jan Pavel II. Zdá se, že Bratrstvo sv. Petra vzdoruje, jak nejlépe umí, ale Řím se stává netrpělivým.
Některé, ale ne všechny z těchto událostí byly připomenuty v předešlých Seminárních listech. Připomeňme si zde v chronologickém sledu co nejvíce z nich, abychom odkryli jejich pozadí: není možné žádné smíření mezi katolickou vírou a vůdci koncilní Církve, kteří nyní okupují Řím. Tito Římané ztratili víru a dělají vše, co umí, proto, aby ji vymýtili, kdekoliv ji lze ještě nalézt.
Pokud jde o původ, musíme se vrátit k Druhému vatikánskému koncilu (1962-65), kde se pod rozhodným vlivem dvou liberálních papežů, Jana XXIII. a Pavla VI., stala masa tehdejších 2000 biskupů Církve kořistí přitažlivého moderního omylu liberalismu: ať je člověk prostě svobodný a vše bude dobré.
V roce 1969 vztáhnul papež Pavel VI. ruce na mši a „osvobodil“ ji od jejího starobylého ritu, kterému se říká tridentský od doby Tridentského koncilu, kdy jej papež Pius V. kodifikoval, ale ve skutečnosti jde mnohem dál zpět v čase a jeho části dokonce až k počátkům Církve. Pavel VI. „aktualizoval“ mešní ritus, aby jej také učinil přijatelnějším pro nekatolíky, zvláště protestanty. A protože mnoho katolíků prožívá své náboženství především navštěvováním mše, byl to nový mešní řád Pavla VI., neboli „Novus Ordo“, který dramaticky pomohl koncilnímu procesu proměny miliónů a miliónů římských katolíků na římské protestanty.
V témže roce 1969 založil arcibiskup Lefebvre, misijní biskup na odpočinku, který si plně uvědomoval nebezpečí koncilní reformy pro katolickou víru jako celek, Kněžské bratrstvo sv. Pia X., aby obránil víru tím, že bude formovat pravé kněze, kteří by ve výsledku sloužili pouze ve starém mešním ritu. Považoval za zázrak, že v roce 1970 získal oficiální církevní schválení pro své malé Bratrstvo. Mnoho mladých mužů, kteří do Bratrstva vstoupili, tam však nešlo, aby následovali arcibiskupovu důkladnou obranu víry, ale přišli pouze kvůli kombinaci, kterou jim nabízel a která nebyl dostupná nikde jinde – kněžskou formaci s katolickou mší a koncilním souhlasem.
Znamenalo to, že počátkem 70. let si koncilní autority uvědomily, o co arcibiskup usiluje, a proto jeho Bratrstvo (neplatně) v roce 1975 rozpustily a (neplatně) jej v roce 1976 suspendovaly. Zřejmá ztráta oficiálního schválení mnoho jeho seminaristů donutila, aby jej opustili, i když zachovával tridentskou mši. Proslulá mše v Lille v srpnu 1976 však demonstrovala, že arcibiskup má širokou podporu lidu. Zrodilo se „tradiční“ hnutí a koncilní Řím prozíravě ustoupil od dalšího otevřeného pronásledování arcibiskupa a jeho Bratrstva, protože by riskoval, že bude taková perzekuce kontraproduktivní.
Když Řím zůstával relativně mlčenlivý, mnoho seminaristů a nyní i kněží arcibiskupa opět dále následovalo kvůli jedinečné kombinaci tridentské mše a svého druhu koncilního schválení. Přes arcibiskupovy opakované odsudky Druhého vatikánského koncilu stále nechápali, nebo nechtěli chápat, hloubku rozepře s neomodernistickým Římem. Proto když arcibiskupův věk pokročil a donutilo jej to, aby v roce 1988 bez souhlasu Říma vysvětil čtyři své kněze na biskupy, aby zajistil přežití Bratrstva, které by jinak bylo ohroženo, požádali tito „tridentinisté“, jak je budeme nazývat, Řím, aby jim poskytnul kombinaci římského schválení a tridentské liturgie, kterou jim „exkomunikovaný“ arcibiskup již nemohl dát.
Koncilní Řím je přivítal s otevřenou náručí. Proto, že konvertoval k tridentinismu? Samozřejmě, že ne. Spíše v těchto utečencích z Bratrstva sv. Pia X. viděl příležitost ustavit pod kontrolou Říma alternativní „tradiční“ hnutí, aby tak držel duše dál od skutečného tradičního hnutí od nynějška „exkomunikovaného“ a tudíž mimo kontrolu Říma – kromě mlčení a opomíjení nebo falešného očerňování a pohrdání, což byl od té doby přístup Říma k Bratrstvu. Když však Řím těmto tridentinistům povolil sloužit výlučně starou mši, požadoval jako podmínku pro jejich přijetí, aby uznali „pravověrnost a platnost“ nové mše papeže Pavla VI. Což tito tridentinisté učinili. Řím tedy teď měl poslušnou návnadu, aby jak doufal, odlákal kněze a lid od nekompromisního Bratrstva sv. Pia X.
Návnada patrně pro Řím fungovala natolik dobře, aby jí dopřál 10 let života, takže Bratrstvo sv. Petra a spřízněné organizace v říjnu 1998 oslavili v Římě 10. výročí. Tridentinisté z celého světa, kteří Řím dostali pod svůj tlak, nejspíš rozzlobili koncilní duchovní. Ti schválili tridentinismus jen jako krok od katolicismu ke konciliarismu. A nyní se zdá, že slouží jako krok zpět od konciliarismu ke katolicismu. To by nestačilo.
Nakonec jsme došli k nedávným událostem. Převyprávíme je, co nejstručněji, s krátkým komentářem.
Jaro nebo rané léto 1999: Vážná obvinění s Bratrstvem sv. Petra spřízněné organizace, Institutu Krista Krále v Griciglianu v Itálii, Římu umožnilo pohrozit mu apoštolskou vizitací.
Institut byl založen monsignorem Wachem krátce po Bratrstvu sv. Petra, v podstatě na stejném základě jako Bratrstvo sv. Petra, tj. k praktikování tridentinismu pod kontrolou Říma a bez toho, že by útočil na římský konciliarismus.
11. června 1999: Kardinál Medina, hlava římské Kongregace pro Božský kult, na dotazy arcibiskupa ze Sienny oficiálně odpovídá, že podle církevního práva mohou kněží latinského ritu sloužit pouze novou mši a že tridentská mše se může sloužit pouze s výslovným výjimečným povolením Říma nebo v rámci indultu (obě tvrzení jsou mylná). A kardinál dále pokračoval, že kněží ani nemohou sloužit tridentskou mši z moci „věčného“ dovolení papeže Pia V. v „Quo Primum“, protože co jeden papež (Pius V.) učinil, může jiný papež (papež Pavel VI.) zrušit (to je pravda, ale žádný papež nemůže zrušit katolickou tradici, jako to učinil Pavel VI. svou přemodernizovanou mší).
Kardinál se očividně snaží přibrzdit tridentinismus.
3. července 1999: Tentýž kardinál shazuje bombu na Bratrstvo sv. Petra! Údajně v odpovědi na dotazy na jeho kongregaci odpovídá v nyní již nechvalně proslulém protokolu 1411, že za prvé jakýkoliv tridentinistický kněz může vždy sloužit novou mši; za druhé, žádný tridentinistický nadřízený mu v tom nemůže zabránit; a za třetí, jakýkoliv tridentinistický kněz může koncelebrovat novou mši.
Ke cti generálního představeného Bratrstva sv. Petra, P. Bisiga, slouží, že se snaží bránit kněžím Bratrstva sv. Petra, aby sklouzávali k nové mši. Zde Řím paralyzuje jeho úsilí, protože Řím nikdy nezamýšlel, aby Bratrstvo sv. Petra blokovalo novou mši, přesně naopak.
18. července 1999: Na Bratrstvo sv. Petra padá druhá bomba, tentokrát od kardinála Feliciho z Komise „Ecclesia Dei“, kterou Řím ustanovil v roce 1988, aby prosazovala Římem kontrolovaný tridentinismus. V pozoruhodně rychlé odpovědi na stížnost sepsanou jen dva týdny předtím 16 opozičníky z Bratrstva sv. Petra proti „lefebvristickému“ směřování, které v Bratrstvu sv. Petra zavádí P. Bisig, mu komise píše, že dříve garantované povolení konat zvláštní generální kapitulu v srpnu (k zabránění toho, aby Bratrstvo sklouzávalo k nové mši) bylo zrušeno a že místo toho bude Řím předsedat všeobecnému sněmu Bratrstva sv. Petra v Římě v listopadu a že do té doby může ohledně Bratrstva sv. Petra přijímat jen méně důležitá rozhodnutí.
P. Bisig nyní může obvinit těchto 16 kněží, že šli za kardinálem Felicim za jeho zády – cožpak však on sám nešel za zády arcibiskupa Lefebvra v polovině 80. let za kardinálem Ratzingerem? A může obviňovat Komisi „Ecclesia Dei“, že zmrzačuje jeho pravomoc řídit Bratrstvo sv. Petra – kdo jiný než on se však distancoval od „neposlušného“ arcibiskupa [Lefebvra] a vepsal „poslušnost k Římu“ do zakládající listiny Bratrstva sv. Petra v roce 1988? Řečeno postaru, P. Bisig se „chytil do vlastní pasti“.
20. července (?) 1999: P. Bisig píše členům a přátelům Bratrstva sv. Petra, aby je ujistil, že i přes tuto dvojí ránu od Říma, dělá vše, co umí, aby ubránil tridentinismus jejich Bratrstva v rámci oficiální Církve pro dobro Církve.
Ale co jestli sama Církev určí, že její dobro spočívá v tom, že ukončí všechen tridentinismus? Co pak udělá P. Bisig? On sám zamýšlel, aby Bratrstvo sv. Petra „poslouchalo“ Řím. Abych řekl pravdu, stejně jako všichni tridentinisté doleva od Bratrstva sv. Pia X. a sedesvakantisté doprava od něj, je P. Bisig v zásadě „padesátník“, který chce znovu vybudovat Církev 50. let. Ale tento vnějškový katolicismus nemá u neomodernistů v Římě žádnou šanci. Zarazili jej na Druhém vatikánském koncilu. Padesátá léta jsou navždy pryč. Je jasné, že když P. Bisig následoval arcibiskupa, nikdy nepochopil hloubku arcibiskupova věroučného zápasu. To, co tridentinisté nepochopili je, že mylná [nová] mše je pouze vedlejším produktem mnohem hlubšího a vážnějšího problému, který je věroučný.
Konec července 1999: P. Bisigovi a jemu blízké tridentinistické vůdčí postavě titíž vysocí kardinálové na setkání v Římě řekli, že jejich tridentinistické společnosti nemají základ v církevním právu, ale pouze v milostivém povolení Říma neboli indultu. A zeptali se jich, jak mohou, jestliže připouštějí, že je nová mše „pravověrná a platná“, odmítat nadále tak zatvrzele ji sloužit.
A opravdu, když P. Bisig toto v roce 1988 připustil, aby získal souhlas Říma, na čem spočívá jeho tridentinismus? Na sentimentálním upřednostňování staré liturgie? Tehdy si dal smyčku na svůj vlastní krk. A Řím ji nyní utahuje.
8. září 1999: Velký počet kněží Bratrstva sv. Petra píše týmž kardinálům dopis na podporu P. Bisiga.
Ale za koho tyto kardinály považují? Za obránce víry? Je to nedostatek víry, který v nich znemožňuje rozpoznat vlky v rouše beránčím. Arcibiskup Lefebvre díky své víře viděl od počátku, kým jsou, ale pastoračně dělal, vše co mohl, aby je přiměl k návratu k tomu, aby se chovali jako pastýři, a to až do roku 1988, kdy podali konečný důkaz, že se o stádo Našeho Pána nestarají. Pak provedl rázný krok biskupských svěcení, aby zaručil svému Bratrstvu přežití, a zbytek ponechal v rukách Božích, což Bratrstvo sv. Pia X. dělá dodnes.
26. září 1999: Monsignor Wach, o němž jsme mluvili výše, chápe výstrahu a koncelebruje novou mši s kardinálem Ratzingerem v blízkém benediktinském klášteře.
Stejný kardinál Ratzinger pár let předtím napsal hezkou tridentinistickou předmluvu k reedici tridentského misálu. Nyní přivádí tridentinisty k poslušnosti. Je v tom rozpor? Ne. Pro něj otevřeně, pro tridentinisty skrytě, je tridentinismus pouze věcí sentimentu. Novou nebo starou mši – podle toho, jak se dnes cítíte!
Počátek října 1999: P. Bisig hovoří na synodě biskupů v Římě a na jednu stranu jim říká, že jeho Bratrstvo sv. Petra dělá vše, co může, aby odvedlo duše od Bratrstva sv. Pia X. „zpět do Církve“, ale na druhou stranu jim říká, jak tridentinismus vzkvétá.
Myslel si, že chtějí slyšet, že tridentinismus vzkvétá?
11., 12. října 1999: Řím sjednává schůzku mezi P. Bisigem a vůdčímí osobami Bratrstva sv. Petra, které mu jsou loajální, a vůdci 16 opozičních kněží, kteří se koncem června obrátili na Řím kvůli „lefebvrismu“ P. Bisiga. První den jsou opozičníci doprovázeni (a podporováni) kardinálem Mayerem, druhý den ráno kardinálem Felicim! Pouze druhý den odpoledne jsou kněží ponecháni o samotě, načež se schůzka mění v něco jako čelní střet. Vše, co P. Bisig získává, je odklad převzetí všeobecného sněmu Bratrstva sv. Petra Římem, které bylo předtím naplánováno na listopad.
Čelní střet proběhl samozřejmě mezi protikladnými prvky uloženými v základech Bratrstva sv. Petra: „poslušností“ k neomodernistickému Římu a věrností katolickému mešnímu ritu. Jak se střet vyřeší? Buď bude P. Bisig poslušný, nebo bude Římem zlikvidován. A totéž platí pro Bratrstvo sv. Petra jako celek. Řím má díky konání P. Bisiga všechna esa.
18. října 1999: Kardinál Medina za svou Kongregaci pro Božský kult zveřejňuje desetibodový dopis v odpovědi na četné dotazy (nebo stížnosti) vznesené kvůli jeho „bombovému“ protokolu 1411 z počátku června. Opakuje, že nová mše je jedinou legitimní mší pro latinský ritus, že tridentská mše pokračuje pouze kvůli indultu, že diecézní biskup musí brát ohledy na tridentinisty, ale tridentinisté musí na oplátku uznat Druhý vatikánský koncil a celou jeho velkolepost a všechna jeho díla. A tridentinističtí kněží musí celebrovat novou mši pro diecézní společenství, kde je to obvyklé.
Takto Řím zamýšlí zlikvidovat protest.
17. listopadu 1999: Una Voce International, celosvětová organizace laických tridentinistů, koná setkání v Římě, bezpochyby hlavně jako protest proti této likvidaci tridentinismu Římem. Na tomto setkání monsignor Perl, číslo dvě (?) mezi oficiálními představiteli Komise „Ecclesia Dei“ čte shromážděným delegátům Una Voce „Vysvětlení“.
„Vysvětlení“ začíná tím, že připisuje nedávné útoky na Komisi „Ecclesia Dei“ „ignorování faktů“ a „problematickým informacím“ na internetu. Jak může být Komise obviňována ze spolupráce s diecézními biskupy, když se toto zamýšlelo od počátku? Komise má od papeže plnou pravomoc nad Bratrstvem sv. Petra. Pro žádného kněze latinského ritu nemůže existovat nic takového jako sloužení výlučně staré mše. Jestliže kněží Bratrstva sv. Petra odmítnout koncelebrovat novou mši, neodmítají společenství s hlavním proudem Církve?
Když Msgr. Perl dočetl toto „Vysvětlení“, okamžitě odešel a nedal delegátům Una Voce žádnou příležitost na otázky nebo komentáře. Zjevně všichni zůstali více či méně nespokojení.
Drazí delegáti Una Voce, předpokládájme z důvodu křesťanské lásky nebo z důvodu argumentačního, že nejde ze strany Msgr. Perla nebo jeho kolegů Římanů o zlý úmysl. Přesto ale oni všichni mají tak odlišné chápání katolické víry od vašeho, že by bylo bláznovstvím, abyste očekávali, že se vám přizpůsobí. V sázce je mnohem víc než jen liturgie.
Vzpomeňte si, jak laické protesty na obranu víry od Druhého vatikánského koncilu nikdy neuspěly proti molochu neomodernismu, který řídilo koncilní duchovenstvo. V realitě máte jako laici pouze jedinou pohrůžku, která může přimět tyto Římany váhat – pohrůžku, že úplně přejdete k Bratrstvu sv. Pia X.!
Směr, který si Řím zvolil, je naprosto jasný. Může to ještě někdo nevidět? Jestliže chce někdo organizovat obranu katolické víry, existuje bohužel pouze arcibiskupova cesta. Člověk se nemůže poddat těmto neomodernistickým Římanům.
Jak prozíravý byl arcibiskup! Jakou měl víru! Jakým darem od Boha byl! Řím může zlikvidovat P. Bisiga, ale nemohl zlikvidovat arcibiskupa, ani nemůže zlikvidovat jakéhokoliv katolíka, který jako on nečiní žádné kompromisy s Pravdou. Konec konců Pravda je pánem Říma a ne Řím pánem Pravdy. Arcibiskup miloval Řím do hloubky svého bytí, ale Pravda Našeho Pána přesto měla přednost. „Pravda je mocná a zvítězí“, a tato Pravda je mocí a soudržností Bratrstva sv. Pia X. Všichni, kteří hledají Pravdu, jsou dnes v podstatě sjednoceni v tom, že všeobecně sdílejí postoje Bratrstva sv. Pia X., což ale není proto, že to jsou postoje Bratrstva sv. Pia X., ale protože jsou kupodivu Pravdou.
Ještě jednou, velký arcibiskupe, díky vám a modlete se, prosím, za nás.
Pamatujte také, drazí přátelé, na duchovní cvičení pro muže zde v semináři od večera 26. prosince do odpoledne 30. prosince. Byla zkrácena o den kvůli Y2K, aby se každý dostal včas domů. V noci 31. prosince zde v semináři bude požehnání se zpěvem Te Deum při odbíjení půlnoci..
Vám všem šťastný Nový rok, šťastné nové desetiletí, šťastné nové století a šťastné nové milénium!
V Kristu Našem Pánu, stále Králi Králů a Pánu Vesmíru Váš
Biskup Richard Williamson
Seminář sv. Tomáše Akvinského
Zdroj: St. Thomas Aquinas Seminary
Překlad: D. Grof