Dopis rektora semináře – Moc pokorného růžence (1993)
Biskup Richard Williamson
Winona, 1. října 1993
je tu říjen, měsíc svatého růžence. Sestra Lucie z Fatimy řekla, že na zemi neexistuje žádný problém, který by se nedal vyřešit zbožnou modlitbou svatého růžence, a mnozí světci řekli totéž. Jak může mít pokorný růženec takovou moc?
Jednoduše proto, že Bůh se rozhodl mu takovou moc dát. Pán Bůh mohl věčnou spásu svázat s jakýmikoliv praktikami. Mohl nám například nařídit, abychom každý den hodinu chodili po rukou, takže kdybychom pak každý den hodinu chodili po rukou, spasili bychom svou duši, prostě proto, že to řekl Bůh.
Namísto toho nás, od chvíle, kdy Jeho Matka ve středověku naučila sv. Dominika růženec, Bůh skrze Svou Církev a skrze Svou Matku neustále učí recitovat svatý růženec jako velký prostředek modlitby pro všechny, a tedy jako univerzální prostředek spásy. Vzhledem k tomu je těžké si představit, jak by se někdo mohl věrně modlit růženec, a přesto ztratit svou duši.
Není těžké pochopit, proč se Bůh rozhodl dát takovou velikou moc tak malému prostředku – hrstce korálků. Korálky se točí kolem ústředních tajemství naší katolické Víry. Jsou dokonale přizpůsobeny lidské povaze, jsou pokorné.
Objektivně vzato, patnáct tajemství, o kterých nás růženec nutí rozjímat, obsahuje všechny velké pravdy nezbytné pro spásu, a to z Ježíšova života, který je zarámován do života Panny Marie. Sv. Dominik si lámal hlavu s nalezením způsobu, jak ze srdcí a myšlení lidí v jihozápadní Francii vykořenit albigenskou herezi, což byl komunismus jeho doby. Růženec byl nebem seslaným způsobem, jak do srdcí a myšlení lidí znovu zasadit spásné pravdy. Jak se může myšlení pravidelně patnáct nebo dvacet minut zabývat Vtělením, Umučením nebo Vzkříšením, nebo všemi těmito třemi věcmi, ne jako abstraktními argumenty, ale jako živými konkrétními výjevy, aniž by se ponořilo do Víry? Není divu, že od dob sv. Dominika snad neexistoval žádný světec, který by se nemodlil nebo nedoporučoval růženec.
Subjektivně vzato je růženec úžasně přizpůsoben lidské přirozenosti. Jaké jsou strategické body lidského rámce, v nichž člověk nejvíce žije a pohybuje se? Určitě jeho mysl, která myslí, jazyk, který mluví, ruce, které manipulují. Růženec se zmocňuje všech tří. Rozjímání o tajemstvích zaměstnává mysl, odříkávání modliteb zaměstnává jazyk a počítání korálků zaměstnává ruce. Pokud se tedy mysl odchýlí od tajemství – není nic lidštějšího! –, jazyk může převzít odříkávání velkých modliteb Pater, Ave a Gloria; a pokud ruce převezmou úlohu jazyka, pak dříve či později korálky procházející mezi prsty vrátí tajemství zpět do centra dění. Žádná mysl nemůže bloudit donekonečna, když se používá i jazyk a prsty, a počítáme-li nohy jako čtvrtou pohyblivou věc rozptýlení, pak stačí modlit se růženec během chůze sem a tam.
A poslední věc, růženec je pokorný. Nevyžaduje žádnou schopnost, dokonce ani umět číst. Vyžaduje minimální úsilí paměti, aby si člověk vybavil tajemství a základní modlitby křesťana, a přesto, mohla by i ta nejvznešenější nebo nejvzdělanější duše někdy vyčerpat tato tajemství nebo tyto modlitby? Vše v růženci je natolik nadosah i nejpokornější duši, že pyšní duchové jsou v pokušení jím pohrdat. Běda jim, pokud tak činí! Bůh dává Svou milost pokorným a staví se proti pyšným (List Jakubův IV, 6). Duším modlícím se růženec jako malé děti, které obdivují vánoční jesličky, dává Svou milost. K modernistům, kteří Jeho růženec zavrhují a jeho ctitele tupí, se otáčí zády. Je-li pýcha velkou překážkou na cestě do nebe, pak pokorný růženec, stejně prostý jako hluboký, je velkým odstraňovačem této překážky.
Samozřejmě se vznáší námitka, že neustálé modlení Zdrávas Maria je opakující se. Katolíci odpovídají otázkou: Která matka kdy měla námitky proti tomu, aby dítě v jejím náručí donekonečna opakovalo „máma“? Náš Pán nás varuje, že pokud nezačneme být jako malé děti (dětští, nikoliv dětinští!), nevejdeme do nebeského království (Mt. XVIII, 3). Blahoslaveny duše, zvláště rodiny, které poslouchají nebe a Matku Boží a modlí se růženec! V dnešním širém světě není nic tak ryze pozitivního, tak snadno dostupného a tak naprosto nezbytného jako modlitba svatého růžence. Šťastné rodiny, které si shromažďují milost a ochranu prostřednictvím modlitby růžence nyní, než začnou padat bomby, protože pak už bude trochu pozdě!
Bomby totiž padat budou! Pokud se dostatečný počet rodin nebude modlit růženec a Svatý otec slavnostně nezasvětí Rusko Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, pak ruská armáda určitě jen čeká, až se zastaví přísun peněz ze Západu, než všechny ostatní odsune stranou a z Ruska udělá metlu bezbožného Západu, před kterou nás varovala Panna Maria Fatimská. Ve Spojených státech nám Bůh dal varování předem prostřednictvím zemětřesení na západě, mimořádných bouří na východě a teď toto léto prostřednictvím záplav na středozápadě, které, jak se zdá, odpovídají jednomu z nejvyšších počtů potratů na jednoho obyvatele na tomto území. Přesto každý, kdo má alespoň trochu smysl pro Boha, si uvědomuje, že „jsme ještě nic nezažili“.
Právě proto, že jsme zatím nezažili nic v porovnání s přicházející bouří, je třeba katolíkům a všem ostatním duším dobré vůle sdělit plnou pravdu o tom, odkud tyto potíže pocházejí – od liberalismu, který v našem způsobu života zapustil kořeny natolik, že se stal bezbožným náboženstvím.
Bezbožným, protože liberalismus vyznává absenci jakéhokoliv dogmatu nebo víry. Nicméně náboženstvím proto, že celé národy jakožto národy na něm mohou zakládat svůj politický život a praktikovat odluku Církve od státu, ale jednotu liberalismu a státu. Pokud tedy katolický kněz napadá liberalismus, je pohotově obviněn, že směšuje náboženství a politiku – ale o politiku vůbec nejde. Nebo je obviněn, že není vlastencem – ale o vlastenectví vůbec nejde.
Přečtěte si přiložené svědectví [v seminárním zpravodaji, jehož součástí je i tento dopis – pozn. překl.] o setkání s liberalismem, které před několika měsíci nenapsal v cizině narozený duchovní, jenž argumentuje svými předpojatými teoriemi, ale žena v domácnosti, která popisuje své nedávné zkušenosti. Věřila v moderní systém, řídila se jeho pravidly, hrála hru a vytěžila z ní vše, co mohla, ale jasná tvrdá fakta ji jako katoličku zdráhavě přivedla k závěru, že je tento proslulý a milovaný systém protikatolický. Vše se vrací ke slovům našeho Pána: „Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.“ (Mt. XII, 30) Drazí přátelé, už dávno není čas na hry nebo na cokoliv jiného, než na upřímné shromažďování s Kristem – buď jsou mé myšlenky a skutky katolické, nebo za nic nestojí.
Ve svědectví nebylo změněno ani slovo. Pisatelka by ráda zveřejnila své jméno, protože „nemá ráda anonymní dopisy“, ale jde o zásady, nikoliv o osobnost, takže její jméno nebo adresu sdělíme pouze soukromě. Prosím, ať ji nikdo neobviňuje z toho, že vzdala dobrý boj nebo že není vlastenecká. Nyní je matkou na plný úvazek a doma s růžencem vychovává děti, které jí Bůh seslal, což je to největší, co může pro Boha nebo vlast udělat. Kdyby bylo více takových, jako je ona, mohla být její země zachráněna před liberály, a tedy i před bombami.
Z domovů, jako je ten její, by měli vzejít budoucí upřímní katolíci, upřímní, protože upřímně smýšlející, kteří mohou být opovrhováni za to, že nejsou vlastenci, ale kteří budou páteří katolické Církve, a tím i své země. Zahrňte do svých rodinných růženců do konce října seminaristy ve Winoně, aby se z nich stali takoví úplní katoličtí kněží, každý s nefalšovanou láskou k vlastní zemi. Modlí se za vás každý večer při růženci a benedikci.
S úctou v Panně Marii růžencové váš
+ Richard Williamson
Zdroj: Bishop Williamson´s Letters
Překlad: D. Grof