Komentář Eleison CMII – „Vysvětlení“ Gazy
(902)
26. října 2024
V roce 1936 napsal argentinský katolický teolog a myslitel s mezinárodní reputací P. Julio Meinvielle (1905–1973) krátkou knihu s názvem Tajemství Židů v dějinách, která se soustředila na jejich v podstatě náboženský, a nikoliv pouze politický původ, povahu a osud. Jsou, jak dokazuje Meinvielle, teologickým národem, nepochopitelným bez teologického rozměru, z něhož jejich politika v dobrém i zlém pouze vyplývá. Žádné jiné plemeno nebylo nikdy Bohem utvořeno, aby se stalo kolébkou Mesiáše, jediného Vykupitele celého lidstva, a On ani v budoucnu už nikdy znovu nebude potřebovat takovou kolébku pro další zrození. To činí Židy jedinečnými v celých lidských dějinách, ať se jim to líbí, nebo ne. Výška a hloubka jejich Božského poslání, když ho odmítají, z nich může udělat psychopaty s důsledky, jaké pozorujeme v Gaze.
V dubnu 1997 dva dobří kněží zveřejnili obsáhlý souhrn Meinvielleho knihy v časopise Angelus, který je dostupný zde. Následuje pouhý přehled tohoto souhrnu:
Katolická teologie učí, že židovský národ je předmětem výjimečného Božího povolání. Pouze ve světle teologie lze vysvětlit Židy. Židovský národ má teologický rodokmen, byl vyvolený, zasvěcený a posvěcený, aby sloužil Bohu jako lidská kolébka pro Jeho Božské Vtělení. Židovský národ však namísto toho, aby uznal, že jeho sláva měla být kolébkou Krista, předstíral, že slávou Krista je, že svůj lidský původ získal z Abrahámova těla. A farizeové, kteří jsou skutečným ztělesněním tohoto modlářství, pyšně prohlašovali, že nepřijímají Krista: „Máme za svého otce Abraháma.“ Pokud jde o očekávaného lidského Mesiáše, nechtěli a nečekali od Něj, že bude Spasitelem lidstva, ale pouze vojenským vládcem, který zajistí a upevní velikost Izraele nad celým lidstvem.
A tak se v roce 33 po Kr. židovský lid shromáždil před velitelskou budovou Piláta a pobízen svými kněžími žádal smrt Zaslíbeného. Tito Židé pak ve jménu svého zákona a ve prospěch materiálních zájmů svého národa a plemene ukřižovali Toho, který jim byl zaslíben jako požehnání, ale nahrazoval jejich synagogu Svou Církví. Židovský národ, kdysi tajemství dobroty, se nyní změnil na tajemství hanebnosti, zatímco požehnání Zaslíbeného byla udělena jiným. Tito jiní nyní tvoří Církev Ježíše Krista – nejprve obrácení Židé a později pohanští konvertité.
Mezi synagogou a Církví tedy existuje teologický protiklad – tedy protiklad, který Bůh připustil – a který existuje po celé dějiny křesťanství. Židovský národ, jehož úkolem bylo přinést nám Krista, shledal Krista kamenem úrazu. Část z nich v Něj uvěřila a stavěla na něm, aby vytvořila kořeny a kmen olivovníku, kterým je katolická Církev. Druhá část padla, zapřela Ho a odvolávala se na svou tělesnou pýchu plemene a národa. Tato část Izraele byla Bohem zavržena a přivolala na sebe Kristovu krev jako prokletí. Tato část tvoří to, co dnes známe jako „judaismus“, který je dědicem a pokračováním rabínů, kteří odmítli Krista.
Od chvíle, kdy byl Kristus vyzdvižen na hoře Kalvárii, je tedy svět rozpolcen mezi židovským vedením a křesťanskou spásou. Nenásledovat Krista v podstatě znamená následovat judaismus. Pokud tedy Nežidé nechtějí být částí olivového stromu katolické Církve, který jim byl svobodně nabídnut, budou nutně patřit k neplodnému vinnému kmeni judaismu. Žádná třetí cesta před nimi není. Buď Kristus, nebo judaismus.
Jak dlouho musí trvat toto strašlivé nepřátelství mezi Židy a křesťany? Dokud Bůh ve svém milosrdenství nezpůsobí obrácení a usmíření židovského národa. Sv. Pavel nás učí, že přijde den, kdy Izrael uzná Toho, kterého odvrhnul: „[A]tak veškerý izraelský národ nedošel spásy, jak je psáno: »Přijde se Sionu Vykupitel a odvrátí bezbožnost od Jakuba...«“ (Ř XI, 26)
Kyrie eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof