Komentář Eleison DCCCXLIX – Pád Irska – I (2023)
(849)
21. října 2023
PÁD IRSKA – I
Zde je příběh dalšího mladého muže, který nalezl svou cestu zpět k pravé Víře, tentokrát z Irska, jež bylo kdysi tak katolické, ale dnes je v hluboké apostazi. Jako Quebec – čím výš byl, tím tvrději dopadá. Všimněte si, že bodem obratu při jeho konverzi bylo to, když se začal modlit, zvláště růženec.
Když jste vyrůstali v Irsku v devadesátých letech 20. století a v nultých letech 21. století, věci se rychle měnily k horšímu. Dekonstrukce irské minulosti už probíhala. Jak bylo obvyklé pro většinu mladých mužů mého věku, byl jsem pokřtěn a poslán do místní „katolické“ školy. Nikdy zde však neprobíhala katecheze nebo výuka náboženství a kdybyste se zeptali většiny dětí v Irsku, které chodily do „katolické“ školy, na nejzákladnější dogmata Víry, nebyly by schopné odpovědět.
Můj návrat k Víře nebyl obvyklý. Vždy jsem měl hlad po vědění a jako dítě jsem hltal knihy, ale bez patřičného vedení ze strany autorit jsem byl snadno sveden svou padlou přirozeností. Jako starší náctiletý jsem četl mnoho různých filozofických děl, mimo jiné Marxe, Nietzscheho a Camuse. Nějak jsem se dostal i k dílům staromódního italského filozofa Julia Evoly, jehož krajní nenávist a opovržení k modernímu světu mě zasáhly. Nikdy neužíval slovo Bůh, protože sám nebyl katolíkem, ale nahrazoval toto slovo výrazem „Absolutní“ nebo „Transcendentní“. Zhruba ve stejné době, kdy jsem začal číst Evolu, jsem se však také začal zabývat katolicismem a to spíše z politických než duchovních důvodů.
Problém nastal, když jsem se podíval na dnešní Církev a porovnal ji s radikálním „Tradicionalismem“, který jsem se učil od Evoly. Věděl jsem o některých problémech obklopujících Druhý vatikánský koncil a podle jména jsem znal FSSPX, ale věděl jsem jen málo o navštěvování mše nebo naukách Víry. Dočetl jsem se, jak se katolíci modlí a narazil jsem na růženec. Nechápal jsem, proč se katolíci tolik modlí k Panně Marii namísto k Bohu, byl jsem však ochotný zjistit, v čem je celý ten povyk, a tak jsem se začal modlit růženec.
Můj návrat k Víře probíhal během covidové „pandemie“, kdy byly katolické kostely v Irsku zavřeny na nejdelší nepřetržité období v Evropě. Neměl jsem kam jít a nemohl jsme mít užitek ze Svatého přijímání, i kdybych chtěl. Naštěstí jsem hovořil s některými katolíky online a jeden mě informoval o knězi, který se setkával s lidmi, aby zpovídal. Okamžitě jsem toho kněze kontaktoval a moje zpověď se odehrála na jednom hřbitově. Tím, že jsem šel ke zpovědi a snažil se vrátit k Víře, moje staré ateistické já v jistém smyslu umíralo a já se znovu rodil ve Víře.
Něco, čeho jsem si všiml v komunitách s latinskou mší v Dublinu, je to, že většina mužů, kteří je navštěvují, jsou navrátilci k Víře, zatímco ženy jsou obvykle katoličky od narození. Mnoho mladých mužů, kteří by se charakterizovali jako tradiční katolíci mají povědomí o „židovské otázce“ a jsou o ní dobře poučení, nejsou si však jistí tím, co mohou udělat, aby aktivně bojovali proti snahám Satanovy synagogy. Co tedy kromě modlitby můžeme udělat, abychom aktivně bojovali proti nepřátelům Církev? Jednou věcí, kterou, jak se zdá, nikdo z nás skutečně nechápe, je, co se stalo s Církví? Jak se v tomto současném stavu ocitla? A dále, co se stalo s naší společností? Čtu staré papežské encykliky a porovnávám je s tím, co dnes vidím přicházet od mnoha lidí z církevní hierarchie a ptám se sám sebe: Je to stejná Víra?
(Ne, není to stejná Víra, je to nové náboženství ve válce se starým. Proti nepřátelům Víry se nejlépe bojuje zbraněmi Víry. Modlete se za ně každý den všech patnáct tajemství růžence. Žijeme na vrcholu sedm set let trvající apostaze křesťanstva. Společnost se octila v tomto úpadku.)
Kyrie eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof