Co je v nepořádku s Novus Ordo Missae? (2023)
Novus Ordo Missae [Nový mešní řád] zavedl papež Pavel VI. v dubnu 1969. Od počátku se zamýšlelo, že tento nový ritus bude mít ekumenickou povahu, jak to v roce 1965 prohlašoval jeho hlavní tvůrce P. Annibale Bugnini:
„Musíme z našich katolických modliteb a katolické liturgie odklidit vše, co může být náznakem překážky pro naše odloučené bratry – to jest pro protestanty.“
A. Předběžné poznámky
1) Kritika nového ritu nemůže být kritikou této mše jako takové, protože ta je samotnou obětí Našeho Pána odkázanou Jeho Církvi. Je to zkoumání toho, zda jde o vhodný ritus pro ztělesnění a ustanovení této vznešené Oběti.
2) Pro ty, kteří nepoznali nic jiného než Novus Ordo Missae, je těžké pochopit, o co byli připraveni, a navštěvování „latinské mše“ se jim často zdá nezvyklé. Abychom jasně chápali, o co jde, je nutné jasně chápat definované pravdy naší Víry, které se týkají mše. Jenom ve světle těchto pravd můžeme hodnotit „nový mešní ritus“.
B. Co je Novus Ordo Missae?
Nejprve prozkoumejme tyto prvky Novus Ordo Missae. Některé jsou katolické:
• kněz,
• chleba a víno,
• poklekání,
• znamení kříže atd.,
ale některé jsou protestantské:
• stůl,
• všední nádoby,
• přijímání pod obojí způsobou a na ruku atd.
Novus Ordo Missae si vedle katolických prvků osvojuje i tyto bludařské prvky a vytváří liturgii pro modernistické náboženství, které chce spojit Církev se světem, katolicismus s protestantismem a světlo s temnotou. Novus Ordo Missae se skutečně prezentuje jako:
• jídlo. To se ukazuje na používání stolu, kolem nějž se Boží lid shromažďuje, aby obětoval chleba a víno a přijímal z poměrně všedních nádob, často pod obojí způsobou a obvykle na ruku. (Všimněte si také takřka úplného vyškrtnutí odkazů na oběť.)
• vyprávění uplynulé události. To nahlas pronáší předsedající, který opakuje slova Našeho Pána, jak jsou zapsána v Písmu svatém (spíš, než že by vyslovoval svátostnou formuli) a který nedělá žádnou pauzu, dokud neukázal Hostii lidu.
• komunitní shromáždění. Zřejmě se k tomu přistupuje tak, že je Kristus morálně přítomen, ignoruje se však Jeho svátostná Přítomnost.
Všimněte si také početných změn v rubrikách:
• celebrant stojí čelem k lidu na místě, kde byl dříve umístěn svatostánek.
• posvátné nádoby již nejsou pozlacené.
• nebere se ohled na posvátné částečky [Těla Páně].
• kněz již po proměňování nespojuje palec a ukazováček.
• nádoby už se nepurifikují jako se to dělalo dříve.
• Svaté přijímání se nejčastěji podává na ruku.
• poklekání kněze a klečení věřících se zredukovalo.
Novus Ordo Missae navíc sám sebe definoval takto:
„Ve mši neboli Večeři Páně se shromažďuje Boží lid za předsednictví kněze k slavení památky Páně.“ (Papež Pavel VI., Institutio Generalis § 27, verze z roku 1969. [Současná verze je již pozměněná. – pozn. překl.]
Co je cílem Novus Ordo Missae jakožto ritu?
„...úmyslem papeže Pavla VI., pokud jde o to, co se obecně nazývá [nová] mše, bylo reformovat katolickou liturgii takovým způsobem, aby se takřka shodovala s protestantskou liturgií... Papež Pavel VI. měl ekumenický úmysl odstranit, nebo alespoň upravit či alespoň rozvolnit to, co bylo ve mši příliš katolické v tradičním smyslu a, opakuji, přiblížit katolickou mši kalvinistické bohoslužbě.“
(Jean Guitton, 19. prosince 1993 v Apropos (17), str. 8 a dále, a také v Christian Order, říjen 1994. Jean Guitton byl důvěrným přítelem papeže Pavla VI. Pavel VI. měl 116 jeho knih a v 17 z nich přičinil na okraji stránek studijní poznámky.)
Michael Davies vyjasňuje, že bylo úmyslu Pavla VI. dosaženo:
„Když jsem začal pracovat na této trilogii, byl jsem znepokojen, do jaké míry byla katolická liturgie protestantizována. Čím podrobnější byla má studie o této revoluci, tím zjevnějším se stávalo, že obešla i protestantismus a jejím konečným cílem je humanismus.“ (Pope Paul´s New Mass, str. 137 a 149)
Toto poslední hodnocení je poctivé, když zvážíte provedené změny, dosažené výsledky a sklony moderní teologie a to i té papežské.
Kdo vytvořil Novus Ordo Missae?
Je vynálezem liturgické komise, konzilia, jehož vůdčí osobností byl P. Annibale Bugnini (za své služby jmenovaný v roce 1972 arcibiskupem), která zahrnovala také šest protestantských expertů. P. Bugnini (hlavní autor koncilní konstituce Sacrosanctum Concilium) měl své vlastní představy o zapojení lidu do liturgie (La Riforma Liturgia, A. Bugnini, Centro Liturgico Vincenziano, 1983), zatímco protestanští poradci měli své vlastní heretické představy o podstatě mše. Tím, z jehož autority však byl Novus Ordo Missae vnucen, byl papež Pavel VI., který jej svou apoštolskou konstitucí Missale Romanum (3. dubna 1969) „promulgoval“. Jeho úřední zákaz tradiční mše však byl značně nejasný.
• V původní verzi Missale Romanum podepsané papežem Pavlem VI. nebyla žádná zmínka o tom, že má někdo povinnost používat Novus Ordo Missae ani o tom, odkdy taková povinnost počíná.
• Překladatelé této konstituce nesprávně přeložili cogere et officere (tj. shrnout a vyvodit závěr) jako dát právní sílu.
• Verze v Acta Apostolicae Sedis (která zaznamenávají všechny oficiální papežské texty) má doplněný odstavec, který „nařizuje“ nový misál. Je však v chybném čase, v minulém, a říká praescripsimus (tj. což jsme nařídili), čímž se odkazuje na minulou povinnost, a kromě toho nic v Missale Romanum nepředepisuje, nanejvýš povoluje používání „nového ritu“ (The Angelus, březen 1997, str. 35).
• Může být pravda, že papež Pavel VI. tento misál chtěl, ale že nebyl správně zaveden (navíc se ví, že papež Pavel VI. podepsal Institutio Generalis [Všeobecné pokyny k Římskému misálu], aniž by je četl, a aniž by zajistil, že je Svaté oficium předtím ratifikovalo.
Posouzení Novus Ordo Missae
Když kardinálové Ottaviani a Bacci posuzovali Novus Ordo Missae jako takový a v jeho oficiální latinské formě (vytištěné v roce 1969)*, napsali papeži Pavlu VI.:
Novus Ordo se „...nápadně odchyluje v celku i v jednotlivostech od katolické teologie mše svaté, jak byla formulována na XXII. zasedání Tridentského koncilu.“ (Stručný kritický rozbor nového mešního řádu, 25. září 1969)
* Novu Ordo Missae celebrovaný podle typického vydání z roku 1969 by se velmi podobal tradičnímu římskému ritu, kdy by celebrant říkal většinu (ne-li všechny) modlitby v latině, byl by obrácený čelem ke svatostánku a měl by tradiční mešní roucha. Měl by mužského ministranta a zpíval by se gregoriánský chorál atd. Žádná ze současných zneužití jako například přijímání na ruku, laici podávající Svátost oltářní, liturgické tance, kytarové mše atd., nemají v této oficiální formě místo. Proto kritika Novus Ordo Missae ze strany výše zmíněných kardinálů (jakož i FSSPX) necílí na jeho zneužití nebo chybné použití, ale spíše na jeho základní a oficiální formu.
Arcibiskup Lefebvre s tím rozhodně souhlasil, když napsal:
Novus Ordo Missae, i když se slouží se zbožností a úctou k liturgickým pravidlům,... je prodchnutý duchem protestantismu. Nese v sobě jed zhoubný pro víru.“ (Otevřený dopis bezradným katolíkům, str. 29)
Předstírání katolických prvků a podbízení se protestantům, což je v Novus Ordo Missae zjevné, jej činí nebezpečím pro naši víru a jako takový je špatný vzhledem k tomu, že postrádá dobro, které by měl svatý mešní ritus mít. Církvi se slibovalo, že Novus Ordo Missae obnoví katolickou horlivost, inspiruje mladé, přitáhne zpět selhávající a přitáhne nekatolíky. Kdo dnes může předstírat, že toto jsou jeho plody? Cožpak spolu s Novus Ordo Missae nenastal místo toho dramatický úpadek v návštěvnosti mše a v povoláních, „krize identity“ mezi kněžími, zpomalení počtu konverzí a zrychlení odpadnutí od víry? Z pohledu jeho plodů se tedy nezdá, že Novus Ordo Missae je ritem vedoucím k úspěšně se rozvíjejícímu poslání Církve.
Vyplývá ze zdánlivé papežské promulgace to, že Novus Ordo Missae je skutečně katolický?
Ne, protože neporušitelnost Církve nezabraňuje papeži osobně podporovat vadné a modernistické rity v latinském ritu Církve. Kromě toho Novus Ordo Missae:
• nebyl správně promulgován (a nemá tudíž právní sílu, srovnej výše),
• stará římská mše (také známá jako tridentská nebo tradiční latinská mše) nebyla v konstituci Missale Romanum zrušena či nahrazena, a tudíž na základě buly Quo Primum (která je de jure stále liturgickým zákonem a tedy oficiální mší římského ritu), může být vždy sloužena,
• a nakonec, konstituce Missale Romanum neuplatňuje církevní neomylnost.*
* Nezapomínejme, že papež uplatňuje svou neomylnost nejen tehdy, když učí ve věcech víry a mravů (nebo vydává zákony o tom, co s nimi nutně souvisí), ale když tak činí s plnou papežskou autoritou a s konečnou platností (srov. První vatikánský koncil [Denzinger § 1839]). Pokud však jde o Novus Ordo Missae, papež Pavel VI. (19. listopadu 1969) prohlásil, že:
„...ritus a s ním spojená rubrika nejsou samy o sobě dogmatickou definicí. Umožňují různé teologické kvalifikace v závislosti na liturgickém kontextu, k němuž se vztahují. Jsou to gesta a pojmy vztahující se k prožívané a živé náboženské činnosti, která zahrnuje nevýslovné tajemství Boží přítomnosti. Je to činnost, která se vždy neprovádí v přesně stejné podobě, činnost, kterou může v logicky uspokojivých věroučných formulacích zkoumat a vyjádřit pouze teologická analýza.“
Mělo by se také chápat, že papežská bula Quo Primum není neomylný dokument, ale spíše pouze disciplinární dokument týkající se liturgického zákona, který určuje tridentský ritus.
Je Novus Ordo Missae neplatný?
To z výše uvedených nedostatků, jakkoliv mohou být vážné, nevyplývá, protože pro platnost jsou vyžadovány pouze tři věci (když předem předpokládáme, že kněz je platně vysvěcený):
• matérie,
• forma,
• intence.
Celebrant však musí zamýšlet činit, co Církev činí. Novus Ordo Missae již sám o sobě nezaručuje, že celebrant má tuto intenci. Ta bude záviset na jeho osobní víře (která je účastníkům zpravidla neznámá).
Mše tedy může mít pochybnou platnost.
Konsekrační slova, zvláště u vína, se porušují. Byla respektována „podstata svátosti“? Měli bychom sice předpokládat, že i přes tuto změnu je konsekrace stále platná, přispívá to nicméně k pochybnostem.
Máme ve svědomí povinnost navštěvovat Novus Ordo Missae?
Pokud Novus Ordo Missae není skutečně katolický, pak nemůže zavazovat jako nedělní povinnost. Mnozí katolíci, kteří se ho účastní, si nejsou vědomí jeho všeprostupující míry závažných novot a jsou zproštění viny. Každý katolík, který si však je vědom jeho škodlivosti, nemá právo se ho účastnit. Mohl by se ho účastnit pouze svou fyzickou přítomností, aniž by se ho účastnil pozitivně, a to jen tehdy, kdy jde o zásadní rodinné důvody (svatba, pohřeb atd.).
Zdroj: SSPX.ORG
Překlad: D. Grof