Arcibiskup Lefebvre nikdy nesloužil novou mši (2023)
30. ledna 2023
Někdy člověk slyší tvrzení, že arcibiskup Lefebvre, zakladatel Bratrstva sv. Pia X. (FSSPX), po nějakou dobu sloužil novou mši, než se výlučně zasvětil tradiční mši. Záměrem tohoto článku je ukázat, že je toto tvrzení mylné.
Liturgický postoj Bratrstva
V autoritativní biografii Marcel Lefebvre Biography (Angelus Press 2004), jejímž autorem je biskup Bernard Tissier de Mallerais, je napsáno: „Protože arcibiskup Lefebvre byl proti nové mši, v semináři ji neměl“ (str. 416). Když do Fribourgu do Švýcarska v roce 1969 přijela první skupina seminaristů, kteří měli tvořit základ Bratrstva, bylo rychle rozhodnuto, že rodící se kněžské bratrstvo bude sloužit starou mši, tj. tradiční latinskou mši, spíše než novou mši papeže Pavla VI. Poté, co byla v diecézi Fribourg v předvečer adventu v roce 1969 zavedena nová mše, arcibiskup nadále slavil tradiční latinskou mši, ačkoliv někteří seminaristé se o nedělích, kdy byl arcibiskup kvůli jiným záležitostem odvolán pryč, účastnili v blízkém bernardýnském klášteře nové mše v latině.
Arcibiskupovo rozhodnutí povolit svým seminaristům účastnit se Novus Ordo Missae nebylo ničím víc než vyjádřením jeho prozíravosti. Protože arcibiskup Lefebvre nechtěl způsobit pohoršení mezi věřícími, pokud by to vypadalo, že neposlouchá místního biskupa, zaujal nejdříve opatrný přístup, kdy informoval dotazujícího se kněze, že by měl být zachován římský kánon, přičemž konsekrační slova měla být pronášena polohlasem. Jak plynul čas, obavy arcibiskupa ohledně nové mše vzrůstaly, když pozoroval její katastrofální plody, prováděl konzultace s kolegy biskupy a více přemýšlel nad jejími naukovými deformacemi.
I když by se toho o liturgické praxi FSSPX a dalších tradicionalistických katolíků v letech následujících po zavedení nové mše mohlo napsat hodně, mnoho kněží se prostě spoléhalo na misály, breviáře a další liturgické texty, které jim byly dostupné. V roce 1965 bylo například provedeno několik změn v Missale Romanum z roku 1962 jako například zestručnění žalmu 42 při tzv. „modlitbě u stupňů oltáře“, používání národního jazyka při čtení epištoly a Evangelia a potlačení posledního Evangelia. Arcibiskup tyto úpravy tradiční mše nejprve přijal, než se vše nakonec v roce 1974 ustálilo na používání knih z roku 1962 promulgovaných papežem Janem XXIII. jakožto normativní liturgie pro FSSPX.
Falešná obvinění
Arcibiskup sám nikdy v žádnou chvíli neslavil novou mši. Zdá se, že tato pomluva, která tvrdí, že tak činil, má svůj původ v nepodloženém dopise, který 12. dubna 1979 napsal P. Guérard des Lauriers, OP. P. des Lauriers byl francouzský teolog a profesor, který dříve učil v semináři FSSPX v Écône ve Švýcarsku, než se v roce 1977 stal sedesvakantistou. Nejenže arcibiskup toto obvinění popřel, ale detailně jej v květnu 1980 odmítnul i Jean Madiran ve vydání časopisu, který založil pod názvem Itinéraires. Madiran kritizoval Laurierse za jeho hrubá vyjádření vůči arcibiskupovi, konkrétně, že jej obvinil, že je zrádce a další Pilát Pontský. Poznamenal však, že nejhorším obviněním ze všech je tvrzení, že arcibiskup od dubna 1969 do prosince 1971 slavil novou mši. Madiran P. Laurierse upozornil, že nová mše před listopadem 1969 ani nebyla povolena a že je absurdní si myslet, že by byl arcibiskup takový nadšenec pro novou mši, že by ji začal sloužit dřív než všichni ostatní.
Nakonec, když arcibiskup napsal P. Lauriersovi, aby toto obvinění popřel, ten odepsal, že je šťastný, že je tomu tak, ale že arcibiskup při sloužení tradiční mše prováděl některá gesta, kvůli kterým si P. Lauriers myslel, že slouží novou mši. V tu chvíli bylo jasné, že původní dopis P. Laurierse byl příkladem špatné polemiky.
Následky arcibiskupova rozhodnutí
Arcibiskupovo rozhodnutí, že on a jeho kněží nebudou slavit novou mši, mělo nezměrné následky pro Církev. Při pohledu zpět je jasné, že římské autority by bývaly byly šťastné, kdyby tradiční mše zcela zmizela ze života Církve, navzdory tomu, že její původ je příliš starobylý, než aby se dal přesně identifikovat, a navzdory tomu, že byla po víc než tisíc let pevným kulturním základem západní civilizace. Kdyby arcibiskup novou mši neodmítnul a neformoval generace kněží ve staré mši, můžeme se tázat, zda by byla tradiční latinská mše v roce 2023 ještě dostupná.
Navíc bylo jasné, že arcibiskupovo lpění na formování tradičních kněží pro FSSPX v letech 1970 až 1988 způsobilo, že římské autority se rozhodly v životě Církve vytvořit alespoň malinké místo pro „mši všech časů“. Toto bylo primárním důvodem proč misál z roku 1962, „écônská mše“, získal zvláštní římské povolení v indultech vydaných papežem Janem Pavlem II. v roce 1984 a 1988. Bylo to důvodem, proč papež Jan Pavel II. a po něm papež Benedikt XVI. povolili kanonické založení tzv. komunit Ecclesia Dei, které byly založeny, aby slavily výlučně tradiční latinskou mši. [Žádný takový indult nebyl ve skutečnosti nutný. Viz např. článek zde. – pozn. překl.]
Je jasné, že koncilní duchovní by byli docela spokojení, kdyby tradiční latinská mše zmizela, a že neměli žádnou vůli jí povolovat. Pouze tlak vyvinutý z vnějšku je přiměl změnit názor. A tento tlak přicházel primárně z jednoho zdroje – z arcibiskupovy věrnosti vůči staré mši jakož i věrnosti ze strany jeho synů. Byli to stejní synové, kteří požádali papeže Benedikta XVI., aby pro tradiční latinskou mši poskytl univerzální povolení díky svému Motu Proprio Summorum Pontificum z roku 2007. [Jak již bylo řečeno výše, žádné takové povolení nebylo potřeba. – pozn. překl.]
Arcibiskupův liturgický odkaz
Tradiční katolíci po celém světě se nadále sytí duchovní úrodou, kterou zasel arcibiskup Marcel Lefebvre před více než padesáti lety. Ať už se tito věřící účastní mší, které slouží kněží FSSPX, nebo ne, mohou přijímat svátosti dle textů z roku 1962 proto, že arcibiskup se rozhodnul zůstat věrný nikdy nezrušené mši všech časů, když do liturgického života Římskokatolické církve katastrofálně pronikla Novus Ordo Missae. Kdyby arcibiskup kapituloval, jak tvrdí jeho pomlouvači, těžko říct, v jakém stavu by se dnes nacházela tradiční liturgie.
Kéž je tento příběh o arcibiskupově odmítnutí nové liturgie, která v posledních padesáti čtyřech letech nadělala tolik škody věčné spáse duší, zdrojem povzbuzení všem těm, kteří jsou v těžkých podmínkách v pokušení obětovat zájmy katolické Víry.
Zdroj: SSPX USA
Překlad: D. Grof