Příprava na podzemní Církev – 13 (2021)
Poznámka REX!: Richard Wurmbrand (1909–2001), autor textu, byl rumunský Žid, který konvertoval ke křesťanství a stal se luteránským pastorem. Po převzetí vlády komunisty v Rumunsku působil v rámci podzemních křesťanských struktur. Zažil mnohaleté věznění a brutální mučení. Kvůli mezinárodnímu politickému tlaku byl propuštěn a vykoupen křesťanským organizacemi na Západ, kam na naléhání svých spolupracovníků odešel. Následně publikoval zprávy o perzekuci křesťanů a založil organizaci Voice of the Martyrs (Hlas mučedníků). Je mimo jiné autorem zajímavých knih Mučen pro Krista a Marx a Satan.
Stejně jako jiní uprchlíci z východního bloku, i Wurmbrand si brzy všimnul krize Západu a je známý jeho následující citát: „Kdo poznal duchovní krásu podzemní církve, ten už nemůže být spokojen s prázdnotou některých západních [křesťanských] sborů. Na Západě jsem trpěl víc než v komunistickém vězení, protože jsem mohl na vlastní oči vidět umírání západní civilizace.“
Autor článku byl protestantským pastorem a členem luteránského sboru, který je křesťanskou sektou, ačkoliv o sobě mluví jako o církvi. Autorovy postřehy však mohou být v budoucnosti obecně použitelné pro jedinou pravou katolickou Církev. Z tohoto důvodu je v překladu ve spojení podzemní Církev psáno slovo Církev s velkým písmenem, přičemž tím není myšlena žádná protestantská sekta. Na místa, která jsou v textu zásadně nekatolická, upozorňujeme poznámkou překladatele.
***
Pravá identita
Richard Wurmbrand
Podzemní Církev není něčím novým. Poté, co jsem v podzemní Církvi pracoval, čtu Nový zákon novýma očima. Ve Skutcích apoštolů čtu příklady, kdy měli apoštolové a učedníci „jiná“ jména než původně. A takových příkladů existuje v Novém zákoně mnoho (Zjevení 2:17 je nádherným příkladem).
BARNABÁŠ: „Josef …. apoštoly nazvaný BARNABÁŠ (Syn útěchy)…“ Sk 4:36
JUSTUS: „a JESUS příjmením JUSTUS…“ Kol 4:11.
MANAHEN: „a MANAHEN, jenž byl spoluvychován s knížetem Herodem…“ Sk 13:1.
ŠIMON: „a ŠIMON příjmením NIGER“ Sk 13:1.
JUSTUS: „I představili dva: JOSEFA, zvaného BARSABÁŠ a příjmením JUSTUS…“ Sk 13:23.
JOSEF: „JOSEF…apoštoly zvaný BARNABÁŠ…“ Sk 4:36.
BARSABÁŠ: „…JUDA příjmením BARSABÁŠ…“ Sk 15:22.
Proč byli Jakub a Jan pojmenováni „synové hromu“ a Šimon byl nazýván „Petrem“? Neznal jsem vysvětlení. V Novém zákoně nacházíme tolik změněných jmen. Přesně to se však děje i v podzemní Církvi. Měl jsem mnoho jmen. Když jsem přijel do nějakého města nebo vesnice, nikdy neřekli, že přijel bratr Wurmbrand. V jednom městě to byl Vasile, v jiném to byl Georghescu, v dalším to byl Ruben atd. Když jsem byl zatčen, byl jsem Richard Wurmbrand nazývaný tak a tak.
Věřím nejen ve verbální inspiraci Písma svatého, ale i v doslovnou inspiraci. Proč tedy obsahuje zdánlivě „zbytečná“ slova? V Lukášově evangeliu se píše: „Ježíš se modlil na jednom místě.“ Když se modlíte, musíte být na nějakém místě. Proč tedy ta slova „na jednom místě“? Je psáno: „Přišel do jednoho města.“ Každé město je jedno město. Toto je však přesně jazyk podzemní Církve. Když jsem se vrátil z cesty, říkal jsem ženě: „Byl jsem v jednom městě a na jednom místě, kde jsem se setkal s jedním bratrem. Rozhodli jsme se, že se setkáme v určitou hodinu v jednom domě.“
Ježíš chtěl povečeřet se Svými učedníky (Lk 22:17–13). Normálně by řekl: „Běžte do té a té ulice na to a to číslo, ptejte se na pana XY a připravte tam večeři.“ Namísto toho říká: „Hle, jak vejdete do města, potká vás jeden člověk se džbánem vody. Jděte za ním do domu, do kterého vejde.“ (V té době bylo málo časté, aby muž nesl džbán vody, protože ke studni chodily ženy.) Přesně takhle to děláme i my. Když máme modlitební setkání, nedáváme si adresu, protože nevíme, kdo je informátor. Říkáme: „Stůjte na rohu „té“ ulice, nebo se tam posaďte ve veřejném parku a uvidíte procházet muže s modrou vázankou nebo jiným znamením. Jděte za ním.“ Jestliže se někdo zeptá druhého: „Jak se jmenujete?“, pak víme, že je informátorem tajné policie.
Podzemní Církev je něco, co existovalo už v době psaní Nového zákona. Máme kritiky, kteří říkají, že to, co děláme, je před Bohem nezákonné, protože Církev by neměla pracovat v podzemí. Musíme poslouchat autority. Světová rada církví [organizace křesťanských sekt – pozn. překl.] nás obviňuje, ale přitom dává peníze [levicovým] guerillám, které neposlouchají autority. V Písmu svatém se píše, že ten, kdo má autoritu, je vládce, který trestá zlo a odměňuje dobro. Autorita, která zakazuje Slovo Boží, se sama klade mimo lidskou působnost. Nevztahuje se na ni žádný verš Písma svatého. Každá autorita má své zákony a své nespravedlnosti a zneužití, protože žádná vláda se neskládá ze světců. Skládá se z hříšníků.
Každá autorita dělá správné i špatné věci. Zásadní věcí je, že by neměla bránit housence stát se motýlem. Neměla by bránit poupěti, aby se stalo květinou, neměla by bránit hříšníkovi, aby se stal světcem. Pokud mi toto dovolí, nebudu od ní očekávat, že se skládá ze světců spadlých z nebe. Očekávám od ní, že udělá nějaké dobré věci a někdy bude mít špatné zákony, které může po dvou či třech letech změnit. Budu ji respektovat jako autoritu. Když mi však vezme samotný smysl života, kterým je připravit se na nádhernější bytí v nebi, necítím vůči této autoritě žádnou povinnost. Naše misie prostě pokračuje v podzemní práci, abychom PODZEMNÍ CÍRKVI pomohli v komunistických a muslimských zemích.
Poskytl jsem vám jen letmý náhled na problémy, které tato PODZEMNÍ CÍRKEV má, abyste měli nějaký obrázek toho, jak to vypadá.
Kéž vám Bůh žehná.
Zdroj: Richard Wurmbrand, Preparing for the Underground Church, The Voice of the Martyrs, str. 20–22
Překlad: D. Grof