Příprava na podzemní Církev – 12 (2021)
Poznámka REX!: Richard Wurmbrand (1909–2001), autor textu, byl rumunský Žid, který konvertoval ke křesťanství a stal se luteránským pastorem. Po převzetí vlády komunisty v Rumunsku působil v rámci podzemních křesťanských struktur. Zažil mnohaleté věznění a brutální mučení. Kvůli mezinárodnímu politickému tlaku byl propuštěn a vykoupen křesťanským organizacemi na Západ, kam na naléhání svých spolupracovníků odešel. Následně publikoval zprávy o perzekuci křesťanů a založil organizaci Voice of the Martyrs (Hlas mučedníků). Je mimo jiné autorem zajímavých knih Mučen pro Krista a Marx a Satan.
Stejně jako jiní uprchlíci z východního bloku, i Wurmbrand si brzy všimnul krize Západu a je známý jeho následující citát: „Kdo poznal duchovní krásu podzemní církve, ten už nemůže být spokojen s prázdnotou některých západních [křesťanských] sborů. Na Západě jsem trpěl víc než v komunistickém vězení, protože jsem mohl na vlastní oči vidět umírání západní civilizace.“
Autor článku byl protestantským pastorem a členem luteránského sboru, který je křesťanskou sektou, ačkoliv o sobě mluví jako o církvi. Autorovy postřehy však mohou být v budoucnosti obecně použitelné pro jedinou pravou katolickou Církev. Z tohoto důvodu je v překladu ve spojení podzemní Církev psáno slovo Církev s velkým písmenem, přičemž tím není myšlena žádná protestantská sekta. Na místa, která jsou v textu zásadně nekatolická, upozorňujeme poznámkou překladatele.
***
Překonávání osamělosti
Richard Wurmbrand
Jedním z největších problémů podzemního bojovníka je vědět, jak vyplnit osamělost. Neměli jsme naprosto žádné knihy. Nejen žádné Písmo svaté, ale ani žádné knihy, ani list papíru, ani žádnou tužku. Nikdy jsme neslyšeli žádný hluk a nebylo zde naprosto nic, co by rozptylovalo naši pozornost. Dívali jste se do zdi a to bylo vše. Mysl za takových okolností obvykle zešílí. Přečtěte si skvělé knihy o vězeňském životě (přečíst si knihu Motýlek a další takové knihy je pro budoucího podzemního pracovníka velice cenné), jen abyste pochytili vězeňskou atmosféru, nakolik ji jen svobodný člověk může pochytit. Uvidíte, jaký vliv na zešílení má to, že jste léta sami, a nic nerozptyluje vaši mysl. Z vlastní zkušenosti vám mohu říct, jak jsem se vyhnul tomu, abych zešílel. I to se však muselo připravit předem prostřednictvím života s duchovními cvičeními. Nakolik můžete být sami bez Písma svatého? Nakolik snesete být sami se sebou, když nemůžete zapnout rádio nebo gramofon atd.?
Já a mnozí další vězni jsme to dělali takto: Nikdy jsme v noci nespali. Spali jsme přes den. Celou noc jsme byli vzhůru. Víte, že v jednom žalmu se říká: „…Dobrořečte Hospodinu … kteří stojíte v Hospodinově domě za nočního času.“ Jedna modlitba v noci je jako deset modliteb během dne.
Všechny velké hříchy a zločiny se páchají v noci. Velké loupeže, opilství, hýření, cizoložství – celý život hříchu je nočním životem. Přes den musí každý pracovat v továrně, ve škole nebo někde jinde. Démonické síly jsou silami noci, a proto je tak důležité jim vzdorovat v noci. Vigilie jsou velmi důležité. Ve svobodném světě jsou vigilie z větší části neznámé. V mé zemi jsme však vigilie měli i před komunistickým převratem. Můj syn Mihai znal vigilie, už když mu byly tři nebo čtyři roky. Celou noc jsme trávili v modlitbě. Když jsme se modlili, malé tříleté nebo čtyřleté děti se také trochu modlily, pak se začaly pošťuchovat, my jsme je trochu vyhubovali a ony se pak znovu trochu modlily a pak usnuly někde pod stolem. Takto vyrůstaly s vigiliemi.
Na samotce jsme se budili, když šli ostatní vězni spát. Vyplnili jsme svůj čas programem, který byl tak obtížný, že jsme jej nemohli splnit. Začali jsme modlitbou, modlitbou, v níž jsme procestovali celý svět. Modlili jsme se za každou zemi, za místa, kde jsme znali jména měst a lidí. A modlili jsme se za velké kazatele. Trvalo to dobře hodinu nebo dvě, než jsme se vrátili zpět. Modlili jsme se za piloty a za lidi na moři a za ty, kteří jsou ve vězení. Písmo svaté nám říká o jedné z největších radostí, kterou můžeme mít dokonce i ve vězení: „Radujte se s radujícími.“ Radoval jsem se, že někde jsou rodiny, které se shromáždily se svými dětmi, čtou si společně Písmo svaté, říkají si vtipy a jsou spolu šťastné. Někde byl nějaký chlapec, který miloval mladou dívku a chodil s ní a já jsem byl pro to šťastný. Někde měli modlitební setkání a někde byl někdo, kdo studoval, a někde byl někdo, kdo si užíval dobré jídlo atd. Mohli jsme se radovat s těmi, kteří se radovali.
Poté, co jsem procestoval celý svět, jsem si z paměti procházel Písmo svaté. Učit se z paměti Písmo svaté je pro podzemního pracovníka velice důležité.
Jen abych vás trochu rozesmál, řeknu vám jednu věc, která se stala. Jednou, když jsem ležel na těch několika pryčnách, které tvořily mou postel, jsem si z paměti opakoval Kázání na hoře podle Lukášova evangelia. Došel jsem k části, kde se říká: „..když vás budou pro Mě pronásledovat … radujte se a plesejte…“ Vzpomenete si, že je to tak napsáno. Řekl jsem si: „Jak bych mohl spáchat takový hřích opomenutí? Kristus řekl, že máme dělat dvě různé věci. Jedna je radovat se, to jsem udělal. Druhá je plesat [skákat radostí], to jsem neudělal.“ A tak jsem skákal. Slezl jsem z postele a začal jsem skákat. Ve vězení mají dveře kukátko, kterým se dozorce dívá do cely. Podíval se do ní zrovna, když jsem skákal, takže byl přesvědčený, že jsem se zbláznil. Měli příkaz chovat se k bláznům velmi dobře, aby jejich křik a bušení do zdi nerušili vězeňský řád. Stráž okamžitě vešla dovnitř, uklidňoval mě a řekla: „Budeš propuštěn, všechno bude v pořádku, uvidíš. Jen buď zticha. Něco ti přinesu.“ Přinesla mi velký bochník chleba. Naše porce byla jeden krajíc chleba týdně a teď jsem měl celý bochník a navíc sýr. Byl bílý. Nikdy sýr hned nesnězte, nejprve obdivujte jeho bělost. Je nádherné se na ni dívat. Přinesla mi také cukr. Znovu řekla několik milých slov, zamkla dveře a odešla.
Řekl jsem si: „Sním ty věci až dokončím tu kapitolu ze svatého Lukáše.“ Znovu jsem si lehl a pokoušel se vzpomenout, kde jsem skončil. „…když vás budou pro Mě pronásledovat… radujte se a plesejte, neboť vaše odplata je hojná…“ Podíval jsem se na bochník a sýr. Opravdu, odplata je hojná!
Dalším úkolem tedy je přemýšlet o Písmu svatém a rozjímat nad ním. Každou noc jsem sestavil kázání, které začínalo: „Milí bratři a sestry“ a končilo: „Amen“. Když jsem ho dokončil, přednášel jsem ho. Pak jsem ta kázání převedl do velmi krátkých rýmů, abych si je zapamatoval. Mé knihy Na samotce s Bohem a Kdyby mohly vězeňské zdi promluvit obsahují některá tato kázání. Naučil jsem se zpaměti 350 z nich. Když jsem vyšel z vězení, některá z nich jsem zapsal. Asi padesát z nich jsem v těchto knihách zveřejnil.
Byla to kázání, která jsem pronášel k Bohu a k andělům. Andělé mají křídla a přenášejí myšlenky k někomu jinému. (Nyní jsou tato kázání publikována v mnoha jazycích a jsou používána.) Takto jsme vyplňovali čas. Sestavoval jsem knihy a básně. Myslel jsem na svou ženu a děti. Každou noc jsem si říkal vtipy, ale vždy nové, které jsem předtím neznal, takže byly všechny optimistické. Ukazovaly, jak jsem se tehdy cítil. Jeden z vtipů byl: Jedna žena řekla svému manželovi: „Petře, co bych měla udělat? Sedla jsem si na své umělé zuby a rozbila jsem je.“ Manžel řekl: „Buď v pohodě. Představ si, jaké by to bylo, kdyby sis sedla na své pravé zuby.“ Takto jsem nahlížel pozitivní stránku věcí.
Z chleba jsem si vyrobil šachové figurky, některé jsem obílil trochou křídy, a jiné zůstaly šedé. Hrál jsem šachy sám se sebou. Nikdy nevěřte tomu, že největším šachovým mistrem světa je Bobby Fischer. Vyhrál poslední zápas se Spasským. Vyhrál osm her a prohrál dvě. Já jsem za tři roky neztratil ani jednu hru. Vždy jsem vyhrál, ať už s bílými nebo s šedými!
Všechny tyhle věci jsem vám vyprávěl, protože patří mezi tajemství podzemního pracovníka, když trpí. Nikdy nedovolte, aby se vaše mysl nechala rozrušit, protože pak vás mají komunisti zcela ve svých rukách. Vaše mysl musí být stále zaměstnaná. Musí být ve střehu, musí přemýšlet. U každého podle jeho schopností musí spřádat různé věci atd.
Zdroj: Richard Wurmbrand, Preparing for the Underground Church, The Voice of the Martyrs, str. 18–20
Překlad: D. Grof