Komentář Eleison DCCCVII – Posilování Tradice (2022)
(807)
31. prosince 2022
POSILOVÁNÍ TRADICE
(S omluvou za opožděné vydání tohoto KE.)
Počátkem tohoto nového roku bude na Smaragdovém ostrově [Irsko] vysvěcen další kněz pro katolickou Tradici, a to biskupem, který je v této zemi dobře známý jako kněz, nikoliv však jako biskup. Je to proto, že byl vysvěcen neveřejně skoro již před dvěma lety v lednu 2021, když byla falešná covidová krize se svými cestovními restrikcemi v plném proudu. Tehdy se zdálo, že Éire by mohlo být na neurčito zcela odříznuto od Anglie a co by pak v zemi světců a učenců dále ochraňovalo ty katolíky, kteří chápou nebezpečí pro Víru ze strany Novocírkve a Novobratrstva? Těchto katolíků možná není mnoho, ale díky svému mimořádnému pochopení neměnné katolické Víry mají mimořádnou důležitost pro budoucnost Církve. Toto drahocenné biskupské svěcení mohlo zůstat neveřejné i nadále, kdyby se nejevilo, že okolnosti se pro katolickou Tradici stávají trvale nepřátelštějšími.
Jako jsou katoličtí biskupové díky moci svého svěcení, kdy mohou světit kněze a biskupy, nezbytní pro přežití Církve, jsou tradiční biskupové nezbytní pro přežití katolické Tradice. Ať si nikdo nemyslí, že když arcibiskup Lefebvre v roce 1988 vysvětil čtyři biskupy bez jasného povolení oficiálních církevních vůdců v Římě, bylo to proto, že těmito vůdci jednoduše opovrhoval. Oni totiž v podstatě již dříve vydali povolení k tomu, aby byl vysvěcen přinejmenším jeden. Když však došlo na to, aby se určilo pevné datum tohoto jednoho svěcení, kardinál Ratzinger se natolik vyhýbal určení data, že arcibiskup jasně viděl, že toto povolení, které mu v podstatě církevní autorita zaručila, nikdy nebude moct reálně použít. To byl rozhodující moment, kdy arcibiskup pochopil, že modernisté vládnoucí v „Římě“ nikdy nebudou náležitě bránit katolickou Pravdu, a tak přikročil ke svěcení čtyř vlastních kněží na biskupy, aby zajistil „Operaci přežití“, jak to nazýval. Samotné přežití katolické Tradice.
V té době mnozí věřící katolíci tuto akci nechápali a plně ji odsuzovali. Ale dnes po Pačamamě a po Motu proprio Traditionis Custodes, které předstírá, že ruší tradiční mešní ritus, a po spoustě dalších herezí přicházejících z vrcholu Novocírkve, mnoho podobných katolíků nyní připouští, že díky těmto svěcením z roku 1988 pravá Církev přežila. V bezprecedentní krizi Církve vyvolané jejími vlastními vůdci, kdy na Druhém vatikánském koncilu (1962–1965) oddělili svou katolickou autoritu od katolické Pravdy, arcibiskup Lefebvre nikdy nepohrdal ani neopovrhoval pravou autoritou Církve, jenom předřadil Pravdu tradice před tuto autoritu ztělesněnou těmito neomodernisty. Protože to učinil, má čím dál více katolíků ještě Tradici, kolem níž se mohou shromažďovat. Čestné duše mezi nimi uznávají nezměrný dluh Matky Církve vůči tomuto arcibiskupovi.
Nyní na počátku 20. let 21. století ještě všemohoucí Bůh nevidí jako vhodné znovusjednotit katolickou Pravdu a katolickou autoritu, takže neomodernisté stále ovládají „Řím“ a Víra se stále musí udržovat navzdory „Římu“. A proto se musí pokračovat v tom, co započal arcibiskup, když předřadil Pravdu před autoritu. Avšak zatímco se v poslední instanci musí dávat přednost katolické Pravdě před katolickou autoritou, pokud se „autorita“, kterou ustanovil Náš Pán jen proto, aby bránila pravdu, proti ní staví, v padlém světě nicméně Pravda tuto autoritu potřebuje, aby ji bránila. Takže bez této autority tam nahoře má Pravda skutečné potíže. Například arcibiskupovi nástupci měli po jeho smrti takové problémy ve vedení Bratrstva, že díky politice ustupování „Římu“ o moc víc, než by učinil on, natolik změnili arcibiskupovo Bratrstvo, že potřebuje nové jméno, např. „Novobratrstvo“. A stejně jako spousta katolíků po Druhém vatikánském koncilu následovala své vůdce z Církve do Novocírkve, tak spousta stoupenců arcibiskupova Bratrstva také následovala jeho nástupce z Bratrstva do něčeho, co lze nazvat „Novobratrstvo“, protože usiluje o oficiální uznání ze strany neomodernistů z Říma“.
A proto stejně jako v roce 1988, nebo dnes možná ještě víc, vyvstává pro katolickou Tradici nutnost svěcení biskupů takříkajíc bez římské autority, aby se zachovala arcibiskupova obrana Víry především. Z tohoto důvodu proběhlo 14. ledna 2021 neveřejné svěcení P. Giacoma Balliniho zde v Anglii. Pokračující covidová krize ukázala, jak statečně se stará o mši a Víru všech časů.
Kyrie elesion
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof