Komentář Eleison DCCCIV – Následné otázky – III (2022)
(804)
10. prosince 2022
NÁSLEDNÉ OTÁZKY – III
3) Excelence, při sledování několika posledních vydání tohoto „Komentáře“ jsem poněkud zmatený. Byla nebo nebyla generální kapitula Bratrstva sv. Pia X. v roce 2012 dílem zrádců? Pokud ano, proč k nim být vůbec mírný? Pokud ne, proč jejich dílo nazývat „pohromou“?
Musím připustit, že jsem nebyl tak srozumitelný, jak bylo možné. Odráží to zmatení vytvořené Druhým vatikánským koncilem (1962–1965), na němž, jak přiměla vražda Duncana zvolat Macduffa (Macbeth II, 3): „Mistrovské dílo zkáza vyvedla!“. Katechismus nám toto zmatení vyjasní.
Aby byl hřích smrtelný, jsou potřeba tři věci: Aby byl hřích sám o sobě objektivně dostatečně závažný, aby způsobil duchovní smrt duše, za druhé, aby si byl hříšník vědomý, že jeho konání je smrtelně hříšné, a za třetí, aby dal plný souhlas se spácháním tohoto hříšného konání. To znamená, že pokud někdo spáchá to, co je ve skutečnosti smrtelným hříchem, aniž by věděl, že je to smrtelný hřích, pak je tento akt objektivně hříšný, kvůli jeho nevědomosti však nikoliv subjektivně. To byl případ mnoha katolíků po Druhém vatikánském koncilu.
Na Druhém vatikánském koncilu totiž uspěl ďábelský komplot ke zničení katolické Církve, který přesvědčil vůdčí duchovní v Církvi, aby nahradili pravou Víru, v jejímž středu je Bůh, falešnou parodií této Víry, v jejímž středu je člověk. A tito duchovní – dva papežové a asi dva tisíce biskupů – pro změnu přesvědčili velkou většinu katolických duší po celém světě, aby přijaly toto nové humanistické náboženství, protože tito papežové a biskupové se zdáli být tou autoritou, o níž tyto duše věděly, že jí Kristus založil takovou, aby znala, hlásala a chránila Pravdu, tj. Jeho vlastní neměnné pravdy ohledně spásy. Proto vůdcové Druhého vatikánského koncilu, kteří přesně věděli, co dělají, aby zničili Církev, mají maximální vinu, zatímco biskupové, kněží a laici pod nimi, kteří byli podvedeni – což byla většina – byli relativně nevinní. Jak říká arcibiskup Viganò, neuměl v té době pochopit, že by jeho kolegové třeba mohli chtít zničit Církev. Teď tomu věří, protože mu střet s bezbožností, která vždy následuje po zkažení katolické nauky, otevřel oči ohledně toho, jak autorita zradila Pravdu.
Přesný stupeň viny nebo neviny u každé jednotlivé duše, která se od té doby na této zradě podílela, je známý Bohu. Stačí však selský rozum, který nám říká, že vůči velké části katolíků následujících od té doby apostazi Druhého vatikánského koncilu se spíše hřešilo, než že by hřešili. A proto je zde zdravý rozum důvodem, abychom je soudili mírně. Čím větší vinu měli pastýři, tím nevinnější byly ovce, protože když následovaly představitele katolické autority, seriózně věřily, že jsou zdrojem oné Pravdy, která je pro ně naprosto nezbytná, aby spasily své duše.
3b) Ano, ale špatné plody, které jsou důsledkem koncilu, by do nynějška měly otevřít mnohem víc očí, než otevřely. Mnozí katolíci upřednostňují měkké nové náboženství. Mírnost musí mít své meze!
To je pravda. A zde vstupuje objektivní hřích zrady Víry. Nauka koncilního náboženství je falešná, kazí mravy, ničí Církev a posílá bezpočet duší do pekla. Sám koncil byl konečným produktem morální hniloby trvající staletí, která od úpadku středověku neustále rostla. Tento nárůst – aniž by to byla omluva – vysvětluje slepotu biskupů hlasujících na Druhém vatikánském koncilu, protože to, co tehdy viděl arcibiskup Lefebvre, měli být schopní vidět všichni. Namísto toho, přinejmenším objektivně, tehdy zradili. A teď se vůdci Bratrstva, které vybudoval, aby vzdorovalo této hnilobě, stále chtějí vydat pod tyto koncilní vůdce, kteří jsou prohnilejší než kdy dříve viz např. Traditionis Custodes. Takoví tvůrci Novobratrstva jsou pro změnu zrádci. Jejich zakladatel odmítnul ty Římany, které oni milují, a s nimiž dnes údajně komplotují, aby změnili stanovy Bratrstva, kterým mu on dal jeho strukturu. Je-li tato zpráva pravdivá, pak není divu, že římští modernisté trvají na nové struktuře, otevřené a již ne uzavřené vůči přivlastnění ze strany zrádců z Říma a z Novobratrstva.
Kyrie elesion
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof