Komentář Eleison DCCCIII – Následné otázky – II (2022)
(803)
3. prosince 2022
NÁSLEDNÉ OTÁZKY – II
Chceme-li se pokusit o spravedlivý soud ohledně rekordního počtu sedmdesáti devíti mladých mužů, kteří letos vstoupili do hlavních seminářů Bratrstva sv. Pia X. (viz posledních pět vydání tohoto „Komentáře“), mohou být užitečné další úvahy o současném církevním kontextu. Opět si je uveďme otázkami psanými tučným černým písmem.
2) Excelence, proč jste relativně tak mírný ve své kritice Novobratrstva? Cožpak v roce 2012 nezradilo svého zakladatele arcibiskupa Lefebvra? Neměli by být ti, kteří jsou za to zodpovědní, odvoláni jako zrádci?
Nebuďte přehnaně kritičtí! V katolické Církvi na Druhém vatikánském koncilu (1962–1965) byli katoličtí pastýři biti omylem modernismu tak, jak katoličtí pastýři nebyli biti v celých dějinách Církve, dokonce ani za ariánské krize ve 4. století, protože modernismus proměňuje subjektivní mozek na objektivní kaši – viz encyklika Pascendi Pia X. (1907), kde byl tento katastrofální stav lidského myšlení přísně zkritizován. Pius X. však dokázal obnovit zdravý rozum v Církvi jen dočasně, protože šílenství ve světě po něm se ještě zhoršilo, takže když v roce 1991 zemřel zakladatel Bratrstva, katolické ovce se divoce „rozprchly“ (Zach. XIII, Mt. XXVI, 31) po celém Bratrstvu. Byli to samotní pastýři univerzální Církve, kteří na Druhém vatikánském koncilu zradili tím, že oddělili svou vlastní autoritu od katolické Pravdy.
Striktně řečeno všichni katolíci, kteří od Druhého vatikánského koncilu následovali své pomýlené vůdce, stejnou mírou opouštěli katolickou Pravdu. Je však zjevné, že ne všichni z nich zamýšleli Pravdu opustit. Ve skutečnosti mnozí následovali pomýlenou autoritu jen proto, že stále věřili, že jim říká Pravdu. Důkazem je to, že kdykoliv od té doby dal Duch Svatý různě rychle takovým duším světlo, mnohé, jako je například arcibiskup Viganò, prohlédly tuto falešnou autoritu a vrátily se k Pravdě Tradice. Těmto katolíkům dobré vůle dal Bůh v 70. a 80. letech 20. století velkého vůdce Pravdy v osobě arcibiskupa Lefebvra (1905–1991) a zrodilo se tradicionalistické hnutí a pravé Bratrstvo sv. Pia X. Jakmile však spolu s ním v roce 1991 umřelo i jeho charisma, znovu se prosadilo charisma Říma a jeho autority, která je pro katolíky univerzální. A do roku 2012 se arcibiskupovo Bratrstvo proměnilo na Novobratrstvo stejně, jako se Boží katolická Církev z podobných důvodů proměnila na Novocírkev.
Stejně jako však v roce 1965 většina katolíků neměla světlo k tomu, aby viděla, co se na koncilu stalo, tak i v roce 2012 většina tradicionalistů postrádala světlo, aby okamžitě viděla, co se v roce 2012 stalo, když vůdcové Bratrstva zavedli Bratrstvo na cestu postupného hledání dohody (zpovědi, sňatky, svěcení) s odpadlými Římany, s nimiž arcibiskup předtím odmítnul všechny další kontakty, dokud se nevrátí k Pravdě velkých antimodernistických věroučných dokumentů katolických papežů 19. a 20. století. A opět, stejně jako většina katolíků v roce 1965 následovala pomýlenou autoritu jen proto, že se na ní ohledně Pravdy spoléhala, tak i většina tradicionalistů v roce 2012 pouze dále následovala vůdce Novobratrstva, kteří koketovali s apostaty, protože věřili, že jim [vůdcové] nadále říkají Pravdu. Je pravda, že byli vůdci Bratrstva na exerciciích v Écônu v roce 1990 vážně varováni, že Římané jsou apostati. „Opakuji,“ zdůrazňoval jejich zakladatel, „že ztratili víru“. Přesto nikdo nemůže říct, že Novobratrstvo zcela zradilo arcibiskupovu Pravdu, protože stále odmítá dva hlavní body, na nichž „Řím“ trvá: přijetí Druhého vatikánského koncilu a přijetí nové mše.
Závěr je, že se musíme modlit za to, aby Novobratrstvo nikdy neustoupilo ohledně koncilu nebo mše, protože stále ještě může mít dost pravdy, kterou může sdělovat katolíkům, pokud bude pevně stát v katolické nauce. Nechť však pastorační apel na křesťanskou lásku a pokoru mezi katolíky vyjádřený výše není brán jako souhlas se změnou nauky od pravé Církve k Novocírkvi v roce 1965 nebo od Bratrstva k Novobratrstvu v roce 2012. Obojí bylo pro Církev i svět skutečnou pohromou.
Kyrie elesion
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof