Nedělní aktivity: Co je pro katolíky hříšné a co ne? (2022)
Matthew Plese
22. února 2022
„O zasvěcených svátcích nutno se účastniti mše sv.; a nutno se zdržovat služebných prací, soudních úkonů a rovněž, nestanoví-li právoplatné obyčeje anebo zvláštní indulty jinak, veřejného obchodování, trhů a jiných veřejných nákupů a prodejů.“ (Kodex kanonického práva 1917, kán. 1248)
V minulosti jsme pokryli různá témata, pokud jde o třetí Boží přikázání a církevní předpisy, které vyžadují návštěvu (tzn. účast) na mši svaté v neděli a v zasvěcený svátek. Některé tyto články lze [v angličtině] nalézt zde, zde a zde.
Na základě těchto článků se někteří ptali, jaké aktivity jsou pro katolíky hříšné. Je hříšné nakupovat potraviny nebo kupovat oblečení? Je úklid hříšný? Záleží na tom, jestli uklízíme doma nebo to děláme za peníze pro druhé? Záleží na tom, jestli to děláme deset minut nebo jestli to děláme déle než dvě hodiny? Tyto otázky, které si upřímní katolíci kladou, aby žili podle Božích přikázání, jsou chvályhodné. Morální teologové se snažili tyto věci vyjasnit tak, že podali výklad zásad a představili příklady možných výjimek.
Možné výjimky
Nejjednodušší odhad „od oka“ je, že služebná práce je tím druhem manuální práce, za níž by člověk dle společenských zvyklostí dostal zaplaceno. Mnoho lidí je například zaměstnáno jako zahradníci, krejčí, kuchaři nebo jako pomocnice v domácnosti, které uklízí a žehlí. Tyto práce se tedy objektivně klasifikují jako „služebné práce“. Není legitimní, aby třeba nějaký právník argumentoval: „Práce na zahrádce je pro mě zábava, relaxuji při ní. Proto pro mě práce na zahrádce není služebnou prací.“ Všimněte si subjektivní povahy tohoto argumentu. Nejde o to, zda člověka nějaká práce baví nebo že člověk není za nějaký druh práce osobně zaplacen. Spíše musí existovat objektivní standardy, pomocí nichž je něco klasifikováno jako služebná práce, která je tudíž na základě třetího Božího přikázání zakázaná.
Církev je nicméně laskavou a soucitnou matkou, která vždy usiluje o dobro svých mnoha dětí. Její zákony existují, aby jejím dětem vštěpovaly ctnosti, aby je formovaly podle pravdy a dobra a nakonec je vedly ke svatosti. Její zákony nemají být nerozumné nebo tíživé. Proto povoluje legitimní výjimky.
Níže je seznam konkrétních příkladů aktivit, které jsou ve dnech odpočinku dovolené a těch, které nejsou dovolené. Tyto praktické příklady byly převzaty z knihy P. Heriberta Joneho a P. Urbana Adelmana Moral Theology: Englished and Adapted to the Laws and Customs of the United States of America. P. Jone v tomto díle tvrdí, že:
„Nedělní odpočinek vyžaduje zdrženlivost od veškeré služebné práce, soudních úkonů a obchodních zaměstnání. Existují však důvody, které omlouvají.“ Důvody, které omlouvají, patří obecně do skupiny „dispensu, náboženských úkonů a vlastní nutnosti či nutnosti bližního.“
Položky uvedené níže jsou, pokud není uvedeno jinak, citovány z vydání této knihy z roku 1962 – bylo to poslední vydání publikované před započetím Druhého vatikánského koncilu. Tyto příklady lze vztáhnout i na dnešek a mohou nám pomoci lépe uposlechnout církevní předpisy a Boží zákon.
Povolené služebné práce
Aktivity, které jsou povolené, zahrnují: „chůzi, ježdění, řízení, veslování, cestování, i když mohou být únavné“. V důsledku toho můžeme dovodit, že cvičení je v neděli povoleno, stejně jako řízení a cestování na mši nebo na návštěvu rodiny i na dlouhé vzdálenosti.
„Svobodné a umělecké aktivity jsou také legální. Studium, vyučování, kreslení architektonické návrhy, hraní hudby, psaní (včetně na počítači), malování, jemná sochařská práce, vyšívání, fotografování,“ jsou také legální. P. Jone poznamenává: „tyto aktivity jsou legální, i když se provozují za odměnu.“
Některé lehčí domácí práce jsou dle P. Joneho dovolené vzhledem k nutnosti. Mohou zahrnovat úklid pokoje, přípravu jídla, mytí nádobí a další základní funkce každodenního života – tj. jiné domácí práce, než jsou domácí zednické práce, malování pokojů, přestavby atd. Jsou to prostě každodenní práce, které jsou nezbytné pro nasycení rodiny a patřičný domácí pořádek. P. Jone však poznamenává, že pro takové základní domácí práce existuje obecné časové omezení, protože nemohou tvořit celý den. Vykonávání těchto prací po dobu „dvě a půl nebo tři hodiny“ by byl těžký hřích podle toho, jak horlivě je tato práce vykonávaná. Jako příklad P. Jone uvádí, že obsluha pračky „by byla lehkým hříchem, pokud by se po tu dobu [tzn. 2,5–3 h] vykonávala bez příčiny, která omlouvá, nebo bez dispensu“. Zatímco důkladný úklid kuchyně po dobu více než dvě a půl hodiny by byl pravděpodobně těžkým hříchem.
Nezbytnost také dovoluje chudým lidem pracovat v neděli, „jestliže se nemohou uživit jinak“. Prakticky řečeno by taková situace měla být přechodná, jen do doby, než se nedostanou do postavení, kdy mohou změnit roli nebo si zařídit volno v neděli a v posvěcený svátek. A i tak musí vyvinout veškeré možné úsilí, aby se zúčastnili mše v neděli a v zasvěcený svátek.
Nutnost také dovoluje farmářům „sklidit obilí, uklidit seno atd. nebo sklízet ovoce v neděli, pokud hrozí bouřka“. Podobně „je dovolená každá nutná práce v případě požáru, záplav atd.“ A některé profese jako je například mechanik mohou „brousit, opravovat atd. nástroje, které budou farmáři a řemeslníci potřebovat v pondělí“, přičemž krejčí „mohou pracovat v neděli, pokud by jinak nestihli dokončit smuteční šaty na pohřeb“.
P. Jone dodává: „lehká manuální práce pro dobročinné účely je pravděpodobně také povolená“. Člověk z toho může vyvodit, že tělesná práce jako skutek milosrdenství je dobrá a v neděli dovolená.
Dispens může člověku poskytnout jeho biskup nebo farní kněz. Jeden takový historický dispens se vztahoval na farmáře v Marylandu, když byl ještě kolonií. V roce 1722 schválil biskup Giffard, apoštolský vikář Londýna, „jménem marylandské misie pro úlevu a klid chudých katolíků této misie“ dispens pro sváteční dny. Marylandskému představenému poskytl fakulty k dispensování katolíků pro sváteční dny a pro postní povinnosti. Jak poznamenává časopis American Catholic Quarterly Reviews: „Biskup Giffard dovolil jezuitům dispensovat katolíky v Marylandu ve Virginii z rozumného důvodu, pokud jde o povinnost všech svátečních dnů např. pro sklizeň úrody mezi 1. květnem a 30. zářím s ohledem na svátky Nanebevstoupení Páně, Velikonoční pondělí, Těla Páně a Nanebevzetí Panny Marie.“
Zakázané služebné práce
Seznam zakázaných služebných prací zahrnuje: „orání, setí, sklízení, šití, opravování bot, krejčovské práce, tištění, zednické práce“ a „všechny práce v dolech a v továrnách“. Přesto, jak jsme poznamenali, „existují důvody, které omlouvají“. Například „[místní] obyčeje ospravedlňují holení, stříhání vlasů, pletení, háčkování atd.“
„Služebné práce jsou zakázané, i když se provádějí zdarma, jako forma odpočinku nebo z nějakého zbožného důvodu.“ Například sekání trávy, i když to člověka baví, není dovoleno.
I když náboženské úkony dovolují jednotlivci „zvonit na kostelní zvony“ nebo „nosit plakáty nebo obrazy v procesí“, nedovolují člověku „zametat kostel nebo zdobit oltáře, pokud to nutnost nevyžaduje“.
Zakázané soudní úkony
Soudní úkony „jsou zakázané, pokud vyžadují právní procedury nebo ruší veřejnost. Takovými aktivitami jsou předvolání obžalovaného nebo svědků, vyžadování přísahy, zveřejňování nebo vynášení rozsudku“.
Dovolené soudní úkony
Soudní úkony, které jsou dovolené, zahrnují právní konzultace nebo udělování dispensu.
Obecné nutné výjimky, náboženské úkony.
Zakázané obchodní aktivity
Takovéto obecně zakázané aktivity zahrnují „obchodování, trhy, nákup a prodej, veřejné aukce, nakupování v obchodě“. P. Jone dodává: „Místní obyčeje však některé z těchto aktivit ospravedlňují.“ Cituje případ, že není hříšné, aby „se soukromé osoby radily a dohodly na koupi nebo prodeji dobytka, půdy, domů atd.“
Člověk by v neděli neměl nakupovat v obchodních domech, obchodech s elektronikou, obchodech s nářadím atd. Nakupování v některých obchodech, jako je lékárna, je dovolené, protože nutnost vyžaduje, aby byly otevřené. Může-li však člověk s nákupem léku počkat na jiný den, bylo by to lepší.
Dovolené obchodní aktivity
Nakupování potravin v neděli není samo o sobě hříšné, protože nákup jídla je považován za nutnost. Svatý Alfons to tak v Morální teologii také říká. Jít si tedy do obchodu koupit bochník chleba nebo láhve vody je dovolené. Musí se však také respektovat duch zákona. Jestliže už člověk má dostatek jídla doma a může si potraviny koupit nějaký jiný den v týdnu, bylo by nerozumné provádět jakýkoliv velký nákup jídla v neděli.
Jak bylo zmíněno výše, nákup léků v lékárně by byl v neděli nesporně přijatelný, stejně jako to, že jsou otevřené nemocnice.
Obecné nutné výjimky, náboženské úkony a dispens umožňují, aby byly takové aktivity dovolené, pokud se to na ně vztahuje. Někteří teologové v minulosti rozlišovali mezi menšími svátky a významnými svátky, což se částečně zakládalo na rozhodnutích koncilu v Arles v roce 1560. Nakupování a prodej byly při menších svátcích dovoleny, aby se farmářům umožnilo pracovat přes den. Takové aktivity však nebyly dovolené o slavných svátcích a v neděli. V naší době, kdy zbylo jen nemnoho zasvěcených svátku – o hodně méně, než bylo třicet šest univerzálně ustanovených v roce 1642 – není takové rozlišování potřeba.
Závěr
Je důležité nebýt příliš skrupulózní. Máme dělat, co umíme, abychom dodrželi nedělní klid a klid v zasvěcený svátek a udělali si čas na odpočinek těla i mysli. Máme-li pochyby, jestli je něco hříšné, měli bychom si promluvit se svým tradičním katolickým knězem a vyslechnout si jeho poučení a, je-li to nutné, získat od něj dispens.
Zdroj: The Fatima Center
Překlad: D. Grof