Příprava na podzemní Církev – 9 (2021)
Poznámka REX!: Richard Wurmbrand (1909–2001), autor textu, byl rumunský Žid, který konvertoval ke křesťanství a stal se luteránským pastorem. Po převzetí vlády komunisty v Rumunsku působil v rámci podzemních křesťanských struktur. Zažil mnohaleté věznění a brutální mučení. Kvůli mezinárodnímu politickému tlaku byl propuštěn a vykoupen křesťanským organizacemi na Západ, kam na naléhání svých spolupracovníků odešel. Následně publikoval zprávy o perzekuci křesťanů a založil organizaci Voice of the Martyrs (Hlas mučedníků). Je mimo jiné autorem zajímavých knih Mučen pro Krista a Marx a Satan.
Stejně jako jiní uprchlíci z východního bloku, i Wurmbrand si brzy všimnul krize Západu a je známý jeho následující citát: „Kdo poznal duchovní krásu podzemní církve, ten už nemůže být spokojen s prázdnotou některých západních [křesťanských] sborů. Na Západě jsem trpěl víc než v komunistickém vězení, protože jsem mohl na vlastní oči vidět umírání západní civilizace.“
Autor článku byl protestantským pastorem a členem luteránského sboru, který je křesťanskou sektou, ačkoliv o sobě mluví jako o církvi. Autorovy postřehy však mohou být v budoucnosti obecně použitelné pro jedinou pravou katolickou Církev. Z tohoto důvodu je v překladu ve spojení podzemní Církev psáno slovo Církev s velkým písmenem, přičemž tím není myšlena žádná protestantská sekta. Na místa, která jsou v textu zásadně nekatolická, upozorňujeme poznámkou překladatele.
***
Přípustné lsti
Richard Wurmbrand
Podzemní práci nemůžete dělat bez využití lstí. Vím o jednom případě, který se stal v Rusku. Komunisté podezřívali, že se křesťané kdesi scházejí a sledovali jednu ulici. Věděli, že setkání musí být někde tam. Uviděli mladého chlapce, který šel k domu, o němž předpokládali, že se tam setkání uskuteční. Chlapce zastavili a zeptali se ho: „Kam jdeš?“ Se smutnou tváří řekl: „Umřel můj nejstarší bratr a my teď shromažďujeme celou rodinu, abychom si přečetli jeho závěť.“ Policista byl tak dojatý, že chlapce pohladil a řekl: „Jen běž.“ – Ten chlapec neřekl lež.
Jednoho bratra předvedli na policii a zeptali se jej: „Shromažďujete se stále na setkáních?“ Odpověděl: „Soudruhu kapitáne, modlitební setkání jsou nyní zakázaná.“ Na to kapitán odpověděl: „To je dobře, že jste se tomu podřídili. Běžte.“ Ten bratr neřekl, že se podřídili a neřekl, že nechodí na setkání.
Jeden kurýr organizace The Voice of the Martyrs (Hlas mučedníků) cestoval do komunistické země. Zastavili jej na hranici a zeptali se ho: „Jaké knihy s sebou máte?“ Řekl: „Mám slova Shakespeara a slova Jehovy.“ Policista nechtěl ukázat, že je nevzdělaný. Jehova mohl být nějaký další velký britský básník a říct, že o Jehovovi neslyšel, by jej zahanbilo. Řekl: „V pořádku, v pořádku, jen jeďte.“ – Existují přípustné lsti.
Jestliže andělé existují jen v pohádkách, které se říkají dětem, nepotřebuji je. Andělé jsou skuteční a každý z nás má svého strážného anděla. Tam, kde se křesťané shromažďují, jsou vždy také démoni. My se musíme spoléhat na anděly a na Ducha Svatého. Nemáme povinnost říkat ateistickému tyranovi pravdu. Nemáme povinnost říkat mu, co děláme. Je z jeho strany neslušné klást mi otázky, je to drzost.
Kdybych vám prostě položil otázku: „Kolik peněz máte v bance?“ nebo „Kolik si měsíčně vyděláte?“, nebyla by to drzost? Takové otázky by se neměly klást. Nemáte se nějaké dívky ptát: „Máš přítele nebo ne? Jsi už do někoho zamilovaná?“ Nemusí mi chtít něco takového říct. A tak na mě žádný člověk nemá tlačit ohledně mých náboženských aktivit, pokud mu o nich nechci nic říct. Je to vměšování do mých soukromých záležitostí. Ateistický stát nemá žádné právo klást takové otázky a my na ně nemáme odpovídat.
Při výslechu vám kladou všechny druhy otázek. Komunisté mi říkali: „Vy jste křesťan a jste pastor. Máte mluvit pravdu. Řekněte nám nyní, kdo jsou vůdcové podzemní Církve? Kde se scházíte? S kým se setkáváte? Kdo jsou vůdci v různých městech?“ Kdybych odkryl pravdu, došlo by k nespočtu zatčení lidí, kteří by také řekli pravdu atd. Tomu je potřeba vzdorovat. Tam, kde je výsledkem vzdoru bití a mučení, musíte je na sebe vzít, i když zemřete.
Znám jednoho pastora, který dnes má bolesti tak velké, jako jsem měl já, když mě bili, protože hrál ragby. Stalo se mu něco s nohou a má z toho strašné bolesti. Kvůli ragby na sebe mohu vzít bolesti, a když bolest zmizí, budu znovu hrát ragby a budu vědět, že se může stát nějaká jiná nehoda. Tak na sebe bereme fyzickou bolest kvůli ragby, což je sport, potěšení a je jinak zdravé pro tělo. Stejně na sebe berete fyzické bolesti mučení, abyste ochránili své bratry před zatčením. Nejhorší věcí, která se kvůli tomu může stát, je to, že umřete při mučení. Umřít je ale ta nejpřirozenější věc na světě.
Jeden žebrák se zastavil u domu bohatého člověka a řekl: „Mohl bych zde, prosím, jednu noc spát? Nemám kde přespat.“ Boháč řekl: „Jdi odsud, žebráku. Tady není hotel.“ Chudák řekl: „Omlouvám se, půjdu dál.“ Pak řekl: „Odpověděl byste mi však nejprve na jednu otázku? Díval jsem se na tento dům. Shledal jsem jej nádherným. Kdo tento dům postavil?“ Boháč se teď cítil poněkud polichocen a řekl: „Tento dům postavil můj dědeček.“ „A kde je váš dědeček teď?“ „Už dávno umřel.“ „Kdo v tom domě bydlel po vašem dědečkovi?“ „No, můj otec.“ „Je stále naživu?“ „Ne, také už umřel.“ „A kdo v tom domě žije teď? „Já.“ „A umřete také?“ „Ano.“ „A kdo bude v tom domě žít po vaší smrti.“ „Doufám, že mé děti.“ Žebrák pak řekl: „Tak proč na mě křičíte? Řekl jste, že to není žádný hotel. Ale je to hotelový pokoj. Vy si sbalíte své věci a přijde někdo jiný.“ – Vaše smrtelnost je zjevná, berte to jak svůj obecný životní pohled. Pokud bude Bůh chtít, abych dnes umřel, nepotřebuje mučitele. Mohu umřít na infarkt i bez mučitele. Mučitel tedy nemůže zkrátit můj život ani o jediný den. Nejlepší restaurace s nejvybranějším lahůdkami nikdy nemůže prodloužit můj život ani o jediný den. Umřu, až mě Pán Bůh povolá.
Zdroj: Richard Wurmbrand, Preparing for the Underground Church, The Voice of the Martyrs, str. 13–15
Překlad: D. Grof