Znamení kříže (1948)
Co nejčastěji děláme, někdy nejméně známe. Jistě mezi takové případy patří i znamení kříže. Víme, kdy a jak povstalo, jak se vyvíjelo, co znamená?
Již v dobách apoštolských se stal kříž znamením vítězství a spásy (Ke Gal 6, 14; ke Kor 2, 2). Již nejstarší svatí Otcové a spisovatelé se o něm zmiňují, např. sv. Jeroným (list XVIII. Ad Eustoch.): „Ke každému činu nakresli rukou kříž Páně“ a ještě dříve i Tertullián: „Znamenáme čelo znamením kříže“ (De cor. 3, 11).
Podle něho se kreslil kříž na čele ukazováčkem pravé ruky, mnohdy v podobě T nebo X, podle jiných i na ústech a na prsou, u nemocných také na bolavých údech. Proti některým bludařům (monofysitům) se od 7. století znamenali Řekové dvěma prsty na znamení dvou přirozeností v Kristu. Později od 8. století třemi prsty. Podobně na západě se žehnali věřící třemi prsty pravé ruky. Rovněž žehnání předmětů a lidí se dálo třemi prsty pravé ruky se staženým malíčkem a prsteníkem. Řekové se dnes znamenají dotekem pravé ruky na čele, prsou, na pravém a levém rameni, kdežto my se žehnáme rovnými prsty od čela k prsům a od levého ramene k pravému.
Jestliže tři prsty upomínaly na nejsvětější Trojici, připomíná žehnání kněžské celou rukou – od 5. století, a zvláště od Pia V. – pět ran Kristových.
Ve 13. století ještě kolísá znamení kříže na několik způsobů (Gasparri, Catech. cath. 3202). Tak zvaný malý kříž, palcem pravé ruky na čele, ústech a prsou je spíše lidový a užívá se v liturgii jen při evangeliu.
Posvátné znamení kříže, tak vznešené svým apoštolským původem, jistě vyžaduje, aby zvláště terciáři, synové takového milovníka a ctitele sv. kříže, sv. Františka, konali znamení kříže promyšleně, uctivě a slavně a aby si odvykli veškeré zlozvyky, kterých bývá, Bohu žel, tak mnoho.
Nebylo by dobře delší dobu se zkoumati a pozorovati, zda je náš kříž, který často konáme, vždy znamením úcty a zbožnosti? Zda je krásný i před druhými?
Zdroj: Serafinský prapor, ročník 26, číslo 2, 1. ledna 1948, str. 25–26
Zpracoval: D. Grof