Slovo bloggera 11 – Svátek Krista Krále (2021)
31. října 2021
Modlitba ke Kristu Králi
Pane Ježíši Kriste,
uznávám Tě za Krále světa. Všechno, co bylo stvořeno – pro Tebe je stvořeno. Jednej tedy se mnou podle svého práva. Obnovuji svůj křestní slib: Odříkám se zlého ducha, i všech skutků jeho i vší pýchy jeho. Slibuji, že budu žíti jako řádný Křesťan. Zvláště se zavazuji, že vše vynaložím, aby zvítězila práva Boží a Tvé svaté Církve. Božské Srdce Ježíšovo, obětuji Ti své nepatrné skutky, aby všechna srdce uznala Tvé svaté království a aby zavládl Tvůj pokoj na celém světě.
Amen
***
Vážení čtenáři,
ačkoliv je to skoro neuvěřitelné, tento blog na letošní výročí svátku Krista Krále slaví své desáté výročí. Z hlediska věčnosti je to méně než nepatrné zrnko. Z hlediska lidského života jednoho člověka je to už časový úsek, který není úplně zanedbatelný. V tomto případě je to často osamělý boj jednotlivce s pocitem předsunuté hlídky na demoralizovaném území nepřítele, která chce ve jménu svého Pána druhým usnadňovat hledání cesty ke spásné pevnosti tábora nejvyššího Velitele, Krista Krále. Je to cesta plná nebezpečí – nikoliv vždy jen v obrazném smyslu, protože existuje odvěký nepřítel Církve a jejích dětí, který neodpouští ani v případě tak skromného díla, jako je toto. Je to cesta, která není prostá omylů a zacházek. Je to cesta ztracených i získaných spojenectví, cesta z větší části osamělá a nepohodlná. Je to zajisté i cesta plná chyb. V každém případě je to však cesta upřímná, která by bez Boží pomoci neměla nejmenší šanci na úspěch. Nikdy to však není cesta beznadějná, protože je to cesta s Tím, který nás nikdy neopustí, pokud Ho my sami neopustíme.
Děkuji proto všem známým i neznámým spolubojovníkům za jejich „logistickou podporu“ – ať už se jedná o slova povzbuzení, náměty, zpětnou vazbu nebo vyslovení vlastního kritického názoru. Nejvíce však děkuji za modlitby, především za „těžkou dělostřeleckou podporu“ v podobě modlitby sv. růžence poskytovanou i všem ostatním „předsunutým hlídkám“, které se snaží o podobnou činnost jako je tato.
I když se předsunutým hlídkám, vojákům v poli i civilistům někdy může zdát, že proti nepříteli s jeho těžkými zbraněmi a při vědomí roztříštěnosti našich vojů nemají šanci, je potřeba si stále připomínat, že náš Velitel dobře ví, proč a kdy volí který manévr, jemuž nerozumíme. Není proto potřeba propadat beznaději, odhazovat své zbraně a prchat z bitevního pole, naopak je nutné každý na svém místě plnit i ty zdánlivě nejnepatrnější rozkazy Velitele. Je potřeba věřit, poslouchat, bojovat! Pod korouhví Krista Krále nelze prohrát.
Vive Christus Rex!
autor