Komentář Eleison DCCXL – Bečící beránci (2021)
(740)
18. září 2021
BEČÍCÍ BERÁNCI
Patnáct představených tradičně katolických komunit, které jsou však v dobrém postavení s Římem, vydalo na konci minulého měsíce v Courtalain ve Francii společné prohlášení v očekávání svého setkání s papežem Františkem o několik dní později, protože se důvodně obávalo ztráty svého draze vykoupeného postavení s Římem. 16. července totiž skutečně vydal Motu Proprio Traditionis Custodes, v němž použil veškerou svou zdánlivou autoritu k tomu, aby zastavil další užívání tradičního mešního ritu v Církvi. Povolal je začátkem září do Říma, aby jim odňal statut jejich dobrého postavení s Římem? Poté, co drsně zakázal latinskou mši, by bylo zcela logické, aby těmto komunitám zakázal tuto mši užívat. A tak se setkali několik dní před svou schůzkou s papežem, aby posoudili nebezpečí, a na konci svého setkání vydali společné prohlášení o svém postoji. Nejlepší komentář k němu pochází od bajkaře, který žil před 2 600 lety. Zde je stručný souhrn jejich prohlášení:
Nás patnáct níže podepsaných představených chce především zdůraznit svou lásku k Církvi a svou věrnost papeži. Od jeho nedávného odsouzení latinské mše se však cítíme podezřívaní, přehlížení a zapuzení. Jako tradicionalisté jsme vzdálení tomu, abychom předstírali, že [jen my] jsme pravá Církev. Pokud jde o naši spásu a víru, závisíme na římském papeži a diecézních biskupech. Věrně se podrobujeme jejich autoritě a jejich nauce včetně nauky Druhého vatikánského koncilu a pozdější. Promiňte nám, prosím, pokud mezi nás zavítal jakýkoliv stranický duch či pýcha. Úpěnlivě žádáme o lidský, osobní, důvěrný dialog, kde budeme moct vyložit náš žalostný příběh, zvláště, jak jsme se při budování svých komunit spoléhali na sliby Říma. Především nám, prosím, umožněte skutečně lidský a milosrdný dialog. Přispíváme k rozmanitosti té liturgie, která je v srdci Církve. A papež František sám říká, že je nutné přiblížit se všem duším, pomoct každé z nich nalézt svou vlastní cestu přináležitosti k Matce Církvi.
A zde je Ezopova (620–564 př. Kr.) bajka nazvaná „O vlku a beranovi“:
Žízniví vlk a beran přišli k potoku, aby se napili, Vlk šel pít k potoku nahoře, a beran dole.
Potom se vlk podíval na berana, a řekl mu: „Vždycky když piju, kalíš mi vodu.“
Trpělivý beránek řekl: „Jak bych mohl já tobě kalit vodu, když teče od tebe ke mně?“
Vlk zrudnul, když mu beran řekl pravdu a odvětil: „Co mi nadáváš?“
Beran mu odpověděl: „Já ti nenadávám.“
Vlk znovu odpověděl: „Před půl létem mi to tvůj otec taky huboval.“
Beran řekl: „V té době jsem ještě nebyl na světě.“
Vlk na to: „Mé pole jsi mi svým pasením zničil a zahubil až zpustlo.“
Beránek nebo spíš jehně řeklo: „Jak jsem ti mohl zničit pole, když ještě nemám žádné zuby?“
Na to se vlk rozzuřil a řekl: „I když s tvými důvody a výmluvami nic neudělám, stejně tě sním.“
Chytl tichého beránka, roztrhal ho a snědl.
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof