Komentář Eleison DCXCII – Madiranova filozofie (2020)
(692)
17. října 2020
MADIRANOVA FILOZOFIE
Stejně jako papež Pius X. ve své velké protimodernistické encyklice Pascendi z roku 1907, i Jean Madiran ve své knize „Hereze 20. století“ začíná od filozofie, protože oba dva vidí, že problém, který pro moderní myšlení činí tak obtížným skutečně pochopit katolicismus, je spíše filozofický než teologický. Proto má první ze šesti částí Madiranovy knihy název „Filozofický úvod“.
Je překvapivé, že sám Madiran čtenářům říká, že pokud chtějí, mohou tento úvod přeskočit, ale je to jen proto, aby ušetřil mnohé moderní čtenáře, kteří jsou po právu alergičtí na neskutečné nesmysly, které přicházejí z dnešních tzv. „univerzit“. Ve skutečnosti závisí argumenty Madiranovy knihy na pravé filozofii, která je nezávislá na dnešním „filozofování“ neboli na pseudofilozofii.
Jak a proč však může nadpřirozená Víra být tak závislá na filozofii, která je racionálním studiem celé přirozené reality, povznesením (pravého) zdravého rozumu z amatérské úrovně tak říkajíc na profesionální? Odpovědí je, že dobrý vinař nezávisí na čistých skleněných lahvích bez prasklin, aby udělal dobré víno, nemůže však bez takových lahví provozovat svůj obchod s vínem, protože pokud budou všechny lahve uvnitř špinavé, nikdo si nekoupí jeho víno, jakkoliv bude dobré. Vinař předpokládá, že automaticky dostane čisté lahve. V porovnání s vínem není skleněná lahev skoro ničím, když je prázdná bez vína, je však pro vinaře naprosto nezbytné, aby byla bez prasklin a čistá, když má obsahovat jeho víno.
Lidský rozum je jako tato lahev. Je pouze přirozenou vlohou, ale do chvíle smrti má za cenu bolesti věčného zatracení obsahovat nadpřirozené víno Víry (Mk. XVI, 16). Víra je nejvyšším darem od Boha, prostřednictvím něhož se rozum člověka nadpřirozeným způsobem pozvedá věřit. Jestliže je však tato vloha rozumu poškozena lidskými omyly a nevěrou, pak jako špinavá lahev riskuje, že poškodí Boží víno víry, ať je tato víra sama o sobě jakkoliv Božská. Jen trocha nečistoty v lahvi zkazí víno, které obsahuje, ale modernismus v myšlení je tak radikálním omylem, že zkazí nebo podkope jakoukoliv Víru, která se do tohoto myšlení nalije. A stejně jako víno, když se nalije do špinavé lahve, se nutně zkazí, tak i katolická Víra, která, když se nalije do moderního myšlení, se jen stěží může ubránit tomu, aby nebyla podkopána. To učí Pius X., de Corte, Calderón a Madiran spolu se všemi ostatními, kteří pochopili úplnou faktickou zákeřnost modernistického myšlení.
Jak tedy Madiran konkrétně prokazuje, že francouzští biskupové v 60. letech byli mimo katolické myšlení? Začíná jejich oficiální deklarací v prosinci 1966 (str. 40), kde prohlašují, že „pro filozofické myšlení“ slova „osoba“ a „přirozenost“, která jsou pro kristologii (katolickou teologii o Kristu) klíčová, změnila od doby Boethia (který vymyslel definici „osoby“) a Akvinského (který udělal totéž u pojmu „přirozenost“) svůj smysl. Jinak řečeno, pro francouzské biskupy platí, že moderní filozofie za sebou zanechala klasickou filozofii Církve ukotvenou v neměnné nauce Církve, takže pro ně je „tomismus“ pro „filozofické myšlení“ zastaralý a je potřeba se ho zbavit.
Ale v Církvi, jejíž nauka vždy odpovídala tomu, co se v realitě vně myšlení nikdy nemění, je tato perspektiva francouzských biskupů naprosto revoluční. Může to znamenat jen to, říká Madiran (str. 43), že ve filozofii přijímají kopernikovskou revoluci Immanuela Kanta (1724–1804), který už „realitu“ neumisťoval vně myšlení, ale do něj. Kromě kantovské filozofie však (str. 45–46) neexistuje povinnost přijímat tuto internalizovanou realitu. Pouze na základě jejích vlastních předpokladů musí člověk dojít k tomu, jak jsou její závěry nereálné. Francouzští biskupové svou morální volbou Kanta na úkor Akvinského vlastně jen demonstrovali svou skrytou apostazi (str. 50) a své protipřirozené náboženství. Deklarovali svou nezávislost na Boží Pravdě tím, že odmítli Boží realitu a řád, který do Přírody zasadil (str. 60–63).
Madiran uzavírá část I tím, že říká, že zatímco tomismus odpovídá lidské zkušenosti všech dob a všech míst (str. 66), kantismus zanechal francouzské biskupy mentálně nezakotvené, jako je moderní doba, které se chtějí zalíbit (str. 67).
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof