Komentář Eleison DCLXV – Uložení Církve do hrobu – I (2020)

Komentář Eleison DCLXV – Uložení Církve do hrobu – I (2020)

(665)

11. dubna 2020

ULOŽENÍ CÍRKVE DO HROBU – I

Pokud máme věřit Naší Paní z La Saletty a ctihodnému Bartoloměji Holzhauserovi, pak to, co dnes prožíváme, je pouze konec pátého věku světa a není to ještě konec sedmého a posledního věku světa. Pátý věk je uspořádán tak, že končí velkým Trestem, jenž je předehrou krátkého šestého věku, který bude největším a nejvelkolepějším vítězstvím Církve v celých jejich dějinách a bude předehrou k sedmému věku, v němž povstane Antikrist. To bude největší pronásledování v celých dějinách Církve a konec světa, jak jej známe, přičemž svět bude tajemně nahrazen „novými nebesy a novou zemí“ (II Pet. III, 13). Pokud je toto tím, co myslel sv. Petr, poté ctihodný Holzhauser a Naše Paní z La Saletty, pak Církev určitě znovu vstane ze svého současného hrobu dávno předtím, než na konci světa odejde do nebe. Otázkou je, jak v současném hrobě přežije a jak se z něj dostane?

Podstatným bodem k pochopení je, že Církev náleží Bohu, že je Církev směrována Duchem Božím a že jednání tohoto Ducha Svatého je srovnatelné s větrem, který vane, kam chce, víme, že tu je, protože jej slyšíme, ale nevíme, odkud přichází a kam jde (Jan III, 8). Proto myšlenky Boží dalece převyšují myšlenky lidí a my si na to musíme zvyknout, například, [i na to] že první budou posledními a poslední prvními (Mt. XX, 16). A tak bylo od roku 1970, kdy bylo Bratrstvo sv. Pia X. založeno, až do roku 2012, kdy jeho vůdci Bratrstvu stanovili podmínky, aby se vrátilo pod koncilní Římany, hlavním tahounem při obraně Víry, ale od roku 2012 je oficiálně jako domácí psíček Římanů. Systém Bratrstvo pohltil a tak se z jednoho z prvních začalo stávat jedním z posledních, protože ďábel ho nenechá zůstat na půl cesty.

V tomto bodě si mnozí tradiční katolíci z celého srdce přáli, aby povstalo post-Bratrstvo a zaujalo místo Bratrstva. Jenže post-Bratrstvo docela dobře nemusí být Boží vůlí. 10. léta 21. století již nebyla 70. nebo 80. léty 20. století, kdy byl arcibiskup Lefebvre schopen vybudovat celosvětové Bratrstvo. Rozklad srdcí a myslí byl mnohem pokročilejší než v 70. letech 20. století, a od roku 2012 se přinejmenším zrychluje. Podívejte se, jak málo zdravého rozumu dnes lidé mají – po celý čas stále méně. Milost Boží samozřejmě může učinit integrální katolíky i z rozložených lidí, Boží vůle však jen zřídka bude nutit svobodnou vůli lidí, a tak, pokud lidé trvají na tom, že budou své nitro měnit na něco podobného blátivému močálu, vrtulník s Boží nadpřirozenou milostí se ani nepokusí přistát z obavy, aby v tom blátě nezmizel.

Bůh zajisté zachová Církev i ve 20. letech 21. století. Bude to prostřednictvím hnutí „Odporu“, které nemá ani strukturu, ani organizaci, a mezi jeho členy existují převládající vzájemné sváry? Pokud všichni odporující sdílejí alespoň stejnou pravou Víru, jejich hnutí ještě může být hlavním tahounem při obraně Víry a jejich nedostatek struktury může dokonce být výhodou, pokud to znamená, že nikdo není hlavou, jejíž zajetí bude pravděpodobně znamenat pád celé struktury, protože moderní člověk neví, jak poslouchat nebo neposlouchat. A pokud ti, kteří odporují, budou navíc mít alespoň minimum zdravého rozumu a křesťanské lásky, pak spolu mohou vycházet, aniž by se navzájem požrali. A pokud „Odpor“ není nálepka, na kterou lze být hrdý, pak ani to není špatná věc, protože situace dospěla daleko za pouhé nálepky.

V každém případě to, co je životně nutné pro katolíky, kteří chtějí spasit svou duši, když se budou držet Víry, je pochopit, jak a proč svět kolem nás podkopává a kazí jejich katolickou Víru. Není to nutně prostřednictvím nedostatku dobré vůle nebo dobrých úmyslů. Naopak. Zatímco původní protestanti byli otevřenými a nenávistnými nepřáteli Víry, jejich následovníci, liberálové celého světa, mohou být upřímně přátelští vůči katolíkům, dokud katolíci sdílejí jejich niternou zásadu, že pravda může být pouze subjektivní; že existuje jediné Dogma, podle nějž jsou všechna dogmata volitelná; že na idejích nezáleží; že „Jediné, co potřebujete, je láska“; že všechna náboženství mají stejného Boha atd. Toto Dogma se stalo tak pudovým, že už není dokonce ani diskutováno a to je ten důvod, proč je tak nebezpečné. Pravda je od soudu vykázána ještě než vůbec může vkročit do soudní síně. Pokud však neexistuje žádná pravda, jak může existovat pravý Bůh?

Kyrie Eleison

Zdroj: The St. Marcel Initiative

Překlad: D. Grof