▼

sobota 15. února 2020

Komentář Eleison DCLVII – Arcibiskupova autorita – I (2020)


Komentář Eleison DCLVII – Arcibiskupova autorita – I (2020)
(657)
15. února 2020
ARCIBISKUPOVA AUTORITA – I
Ukažme si vztah mezi katolickou Pravdou a katolickou autoritou na konkrétním příkladu Atanáše moderní doby, kterého nám Bůh dal, aby nám ukázal cestu skrze naší předapokalyptickou krizi: arcibiskupa Lefebvra (1905–1991). Když byla veliká většina církevních vůdců na Druhém vatikánském koncilu přesvědčena změnit povahu Víry, a o několik let později ve jménu poslušnosti opustit pravý mešní ritus, zůstal arcibiskup díky síle své víry věrný neměnné Pravdě Církve a ukázal, že to je srdce a duše její Boží autority. Jak říká španělské přísloví: „Poslušnost není služkou poslušnosti.“
Arcibiskup samozřejmě věřil v autoritu Církve, která má dávat rozkazy svým členům na všech úrovních kvůli spáse jejich duší. Proto si v prvních několika letech existence Bratrstva sv. Pia X. (1970–1974) dával pozor, aby byl poslušný kanonického práva a papeže Pavla VI., nakolik mohl, ale když se oficiální představitelé poslaní z Říma, aby provedli inspekci v jeho semináři v Écône, dalece odchýlili od katolické Pravdy ve věcech, které řekli seminaristům, napsal svou proslulou Deklaraci z listopadu 1974, jako protest proti tomu, že celý Řím opustil katolickou víru kvůli novému koncilnímu náboženství, a tato Deklarace sloužila jako charta toho, co povstalo jako tradiční hnutí na mši v Lille v létě 1976.
Sám arcibiskup vždy rezolutně popíral, že je vůdcem Tradice, protože až do dnešního dne je katolická Tradice neoficiálním hnutím a nemá žádný druh oficiální struktury. Nebyl ani jediným vůdcem mezi tradicionalisty, ani s ním všichni z nich nesouhlasili, ani mu nevzdávali úctu. Nicméně velký počet katolíků v něm viděl svého vůdce, důvěřoval mu a následoval jeho vedení. Proč? Protože v něm viděli pokračování katolické Víry, díky níž jediné mohli spasit svou duši. Jinak řečeno, arcibiskup nad nimi nemohl mít žádnou oficiální autoritu, protože jurisdikce je výsadou oficiálních představitelů Církve, kteří jsou patřičně zvolení nebo jmenovaní, ale on si až do své smrti budoval ohromnou morální autoritu díky své věrnosti pravé Víře. Jinými slovy, jeho pravda vytvářela jeho autoritu, neoficiální, ale skutečnou, zatímco nedostatek Pravdy u oficiálních představitelů od té doby podkopával jejich autoritu. Závislost autority, alespoň katolické autority, na pravdě, byla tak jasná, jak jen mohla být.
U Bratrstva sv. Pia X., které biskup založil v roce 1979, však byla věc trochu odlišná, protože zde obdržel od oficiální Církve určitou jurisdikci od biskupa Charriéra z  diecéze Ženevy, Lausanne a Fribourgu, jurisdikci, kterou ctil, protože prokazovala, že když pokračuje, věci si nevymýšlí, ale že pracuje na díle Církve. A tak se snažil, jak jen uměl nejlépe, aby FSSPX řídil, jako by byl normální hlavou normální kongregace pod vedením Říma, na což mu obrana pravé Víry dala veškeré právo činit to. Veřejně působící a oficiální představitelé Říma však užívali všechnu svou jurisdikci, aby ho očerňovali, a znepřátelili mu tak velký počet katolíků, kteří by jej jinak následovali.
Mimo to Novocírkev, kterou vytvářeli všude kolem něj, znamenala, že dokonce i uvnitř Bratrstva byla jeho autorita vážně oslabena. Například, jestliže před koncilem nějaký kněz nespokojený se svým biskupem zažádal o přestup do diecéze jiného biskupa, tento druhý biskup se o žadateli poradil s prvním, a pokud ten první poradil tomu druhému, aby s ním neměl nic co do činění, znamenalo to okamžité ukončení žádosti. Naopak, pokud nějaký kněz Bratrstva nespokojený s Bratrstvem požádal, aby se mohl připojit k diecézi Novocírkve, biskup Novocírkve měl tendenci „přivítat jej zpět do oficiálního stáda“ jako uprchlíka z „lefebvristického schizmatu“. Arcibiskup tak nebyl podpořen ze strany svých bratrů biskupů, což znamenalo, že nemohl ukázňovat své kněze uvnitř Bratrstva, jak by byl býval schopen. Jeho autorita byla křehká vzhledem k tomu, že neměl k dispozici žádný postih, kterým by držel vzpurné kněze pod kontrolou. A tak nedostatek pravdy v Novocírkvi zanechal pravdu v Bratrstvu bez katolické autority, která by ji chránila.
A proto, aby tradiční kněží vykompenzovali nedostatek jednoty v Pravdě pocházející od hierarchie, musí dnes uplatňovat víc než obvyklou zdrženlivost vůči sobě navzájem, a tradiční katolíci se za své kněze musí modlit víc než je obvyklé, aby tuto zdrženlivost nalezli. Není to nemožné.
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof