Posvátný
základ manželství (2020)
Kázání P. Martina Fuchse
v Praze 19. ledna 2020
Neděle druhá po Zjevení Páně
***
Drazí věřící!
Krátce po svém biskupském svěcení
navštívil biskup Sarto svou matku v Riese. Oděn celý do fialového vstoupil do
světnice a řekl: „Matko, podívej, co mi to dali!“
Margarita Sarto se trochu ulekla,
pak ale před svým synem poklekla a s hlubokou úctou políbila jeho biskupský
prsten. Pak vstala, podívala se na svůj stříbrný snubní prsten a řekla: „Giuseppe,
nenosil bys nyní svůj prsten, kdybych předtím já nenosila ten svůj.“
Prelát se naklonil nad matčinu ruku
a s úctou políbil toto znamení její manželské důstojnosti. Když se vzpřímil, v
očích se mu leskly slzy vděčnosti.
Každá světská a duchovní důstojnost
má svůj počátek ve svátosti manželství. Kde by byli křesťanští politici, vědci
a především svatí, pokud by zde nebyl posvátný základ manželství?
Právě proto Spasitel vykonal svůj
první zázrak na svatbě. Jeho dílo spásy muselo začít v manželství! Ono pak musí
být svatým základem, neboť pouze na svatém základě rostou plody svatosti.
Jakmile ženich a nevěsta v kostele
uzavřou manželskou smlouvu, je za normálních okolností ihned sloužena mše
svatá.
Mše svatá je to vůbec největší, co
novomanželé mohou Pánu Bohu v tomto svém novém stavu obětovat: tu nejvyšší
chválu, ten největší dík, tu nejúčinnější prosbu a to nejdokonalejší pokání.
Jak učí sv. Augustin: „skrze svátost
manželství dává Bůh ženichovi a nevěstě trojí dobro: potomstvo, svátostnou
milost a věrnost.“
Manželé smějí spolupracovat na Božím
stvoření. Lidské pokolení je skrze ně zachováno a také nebe je skrze ně
obydleno. „Ne“ dítěti znamená „ne“ Božímu stvořitelskému plánu.
Pokud nějaké vnější důvody ukazují,
že v tuto chvíli nebo trvale nemají mít manželé děti, mělo by se vše dít pouze
přirozeným způsobem: buď zdrženlivostí, nebo přirozenou regulací početí.
Papež Pius XII. ve svém poselství k
porodním asistentkám ze dne 29. října 1951 vyjmenovává tyto důvody: dědičné
choroby, závislosti, nezaměstnanost, válku atd.
Co se však dříve označovalo jako
dobro, dnes se nazývá zlem. Pro mnoho lidí už děti nejsou darem, ale břemenem:
křičí a stojí spoustu peněz.
Ženy dnes chtějí dělat kariéru a pro
děti nemají místo. Proto se dělají potraty, sterilizace nebo se užívají umělé
antikoncepční prostředky.
To jsou skutky proti přírodě a proti
Božímu přikázání. Jsou těžce hříšné a rodině nepřinesou žádné požehnání.
Druhým dobrem manželství je svátost.
Ta dává manželům každý den milost
posvěcující, takže se mohou každým dnem stávat více svatými a přibližovat
se k Pánu Bohu.
Ale toto dobro se dnes také nazývá
zlem. Lidé už se neberou, ale v manželství vidí, pokud je vůbec uzavřeno, pouze
světskou smlouvu, kterou mohou stejně jako jakoukoli jinou smlouvu kdykoli
zrušit.
Manželství má svůj příklad v
Kristově lásce a věrnosti ke své Církvi. Stejně jako Kristus miloval
Církev a obětoval se za ni, tak má muž milovat svou ženu a obětovat se pro ni.
A stejně jako Církev je poddána Kristu, tak i žena má být poddána muži. Proto
se manželství nemůže rozloučit. Trvá až do smrti.
To ukazuje také jeden skutečný
příběh z misií v Africe: Otec Fouquet v zimě pokřtil jednoho starého domorodce
a jednu starou ženu a po křtu je oddal.
Na jaře, když se křesťané vrátili na
misijní stanici, byl tam také tento starý pár a otci Fouquetovi bylo z jejich
tváří na první pohled zřejmé, že radost z líbánek je ta tam.
„Otče,“ řekl stařec, „jsem velmi
rád, že tě vidím. Měli jsme dlouhou a vyčerpávající zimu a ta stará žena, s níž
jsi mě oddal, je nesnesitelná. Otče, prosím, můžeš nás rozvést?“
„Ano, otče, rozveď nás!“, prosila
také žena.
Když kněz nějakou dobu ty dva
poslouchal, nakonec řekl: „Ano, mé děti, můžete se rozvést, ale je to dlouhá a
obtížná záležitost, proto začněme hned. Jděte do kostela a počkejte tam na mě.“
Vzal svůj breviář a svěcenou vodu v
kropence s kropáčem a následoval je do kostela. Tam přivedl pár do první
lavice, sám si klekl před oltář a začal se modlit ze svého breviáře. Na konci
každého žalmu se postavil, udělal velké znamení kříže nad tímto párem a udeřil
kropáčem do hlavy nejdříve muže a pak i ženu.
Přibližně za hodinu dokončil své
modlitby z breviáře, aniž by na pár udělal nějaký dojem – ti dva si pouze občas
třeli své poněkud bolestivé hlavy.
„Počkejte chvíli,“ řekl, „musím si
přinést další knihu. Vrátím se a budeme pokračovat, abych vás rozvedl.“
Vrátil se s velkou knihou duchovních
pojednání, a když přečetl jeden odstavec, vstal jako předtím a vzal kropáč. V
tom ho starý muž chytil za paži:
„Otče, bude tento obřad trvat ještě
dlouho?“
„No, to záleží na tom, jak tvrdé
jsou vaše hlavy. Vy přece víte, že jste se vzali, dokud vás smrt nerozdělí;
takže teď musím pokračovat, dokud jeden z vás dvou nezemře. Ale nebojte se,
nejsem unavený.“
„Otče,“ řekl manžel, „myslím, že
bychom možná mohli spolu zůstat, co si myslíš, ženo?“
„Ano, to by bylo lepší. Už jsem ti
řekla, když šel pater ven, že raději zůstaneme svoji,“ odpověděla žena.
Takže šli šťastně domů a už žádný
pár nikdy nepožádal otce Fouqueta, aby je rozvedl.
Bohužel také toto třetí dobro
manželství – věrnost – je dnes považováno za zlo. Lidé už
nechtějí žít jako ve středověku. Chtějí být volní. Stačí se podívat na muže a
ženy v politice, kteří vytvářejí zákony: Jsou to lidé, kteří spolu prostě jen
tak žijí, nebo jsou už několikrát ženatí či vdané nebo dokonce žijí v
homosexuálních vztazích.
Ještě v 60. letech minulého by vůbec
nebylo myslitelné, aby někdo, kdo pocházel z narušených rodinných vztahů,
dostal zaměstnání ve veřejném životě, v politice, jako učitel ve škole nebo
jako soudce.
Drazí věřící! Manželství je
svátost, která náleží k dílu spásy Pána Ježíše Krista. Ten přišel na tento
svět, aby všechno, co hříchem upadlo do zmatku, bylo znovu obnoveno a
uspořádáno, včetně manželství. Držme se učení Krista! Potom Boží požehnání
přinese hojné plody. Amen.
Překlad: P. VVP