Jeden z infiltrátorů na Druhém
vatikánském koncilu (2019)
„Otec“ Kurt Hruby, ničitel
Paul Démann,
Geza Vermés a Kurty Hruby (z proslulé Kongregace Panny Marie Siónské) byli
maďarští Židé s do očí bijícím konfliktem zájmů, kteří „konvertovali ke
katolicismu“, stali se kněžími a položili základy pro Druhý vatikánský koncil a
dokument Nostra Aetate [Deklarace o poměru Církve k nekřesťanským
náboženstvím]. Když svou práci dokončili, „konvertovali zpět k judaismu“
(jen Kurt Hruby se rozhodl pokračovat ve své kněžské lsti).
Následující
pasáž je z knihy Providential
Accidents: An Autobiography, kterou napsal Geza Vermés. Mluví o
svém kolegovi „obráceném na katolicismus“ P. Kurtu Hrubym. Při četbě mějte na
paměti proslulou
rabínskou linii předků „Otce“ Hrubyho.
„Nikdy nezapomenu na jednu konkrétní příhodu
v domě otců z Kongregace Panny Marie Siónské v Paříži z konce 50.
let, kdy jsem již nebyl člověkem zevnitř, ale jen procházejícím návštěvníkem.
Ačkoliv Kurt Hruby nebyl členem řádu, byl během letních prázdnin pověřen
vedením tohoto místa jako zástup za Paula Démanna. Jako zručný kutil na sebe
vzal úkol renovovat a vymalovat interiér siónské kaple, které v mé době
byla naplněna příšernou sochařskou sádrovou výzdobou. Kurt se rozhodl většiny
zbavit. Pořád ho vidím v košili s krátkými rukávy, jak stojí ve
slunečním odpoledni na zahradě. Desítky andělů, apoštolů, Ježíš s Nejsvětějším
Srdcem namalovaným na hrudi a několik soch Panny Marie v bílém rouchu a
modrém plášti byli seřazeni na zemi proti zdi kaple. Kurt, nepochybně rozzuřený
pohledem na tyto hrůzy, zvedl obrovský perlík a s uličnickým zábleskem v očích
roztříštil sochy jednu po druhé na tisíc kousků. Když to dělal,
v hebrejštině se starobylou tradiční aškenázskou výslovností recitoval jednotný
text Žalmu 96, 5 a 135, 15:
Eloyhey
ha-goyim elilim, maase yedey odom.
Bohové národů jsou samé modly, výtvory rukou člověčích.“
***
Toto jsou
jen stěží jediní Židé s konfliktem zájmů zapojení do koncilní
neobolševické revoluce.
Zdroj: CathInfo
Překlad: D. Grof