Korporativistický lék na hospodářský liberalismus (2019)

Korporativistický lék na hospodářský liberalismus (2019)

10. dubna 2019

V současném světě, zvláště na Západě, je pro katolíky i nekatolíky běžné přijímat hospodářský liberalismus nejen jako něco normativního, ale i nevyhnutelného.

To znamená, že jen nemnozí si umí představit hospodářský řád, který neupřednostňuje akvizice, lichvu a tzv. „volný trh“ nad obecným dobrem člověka ve společnosti. Zatímco hospodářský liberalismus se dá rozšiřovat nebo umenšovat v závislosti na politické povaze, „obvykle přijímaná pravda“ ze strany profesionálních ekonomů a liberálních ideologů se ustálila na představě, že státní „zasahování“ do trhu je špatné per se a lze jej ospravedlnit pouze za omezených okolností, jako je zabránění monopolizaci určitých průmyslových odvětví nebo ochrana společných zdrojů jako je přísun vody. Dokonce, i když většina západních států, včetně Spojených států amerických, ustavila v rámci svých právních systémů složité regulační orgány, existují ustavičné výzvy k deregulaci průmyslu a omezení sociální ochrany pro pracující, jako je právo sdružovat se v odborech.

Pak je jen stěží s podivem, že třídní antagonismy mezi vlastníky a pracujícími, jež poháněly tolik socialistických vzpour v 19. a 20. století dnes stále přetrvávají. Navíc ideologie individualismu, zhoubného produktu liberální ideologie, přispívá k socioekonomické situaci, kde jsou profese atomizovány a pracující ztratili vzájemný pocit solidarity.

Ačkoliv postindustriální ekonomiky jako jsou Spojené státy, přinášejí své vlastní jedinečné výzvy a těžkosti, byly širší problémy spojené s ekonomickým liberalismem snadno patrné už před více než stoletím, když papež Lev XIII. předložil svou význačnou encykliku Rerum novarum. S rychlým šířením industrializace a globální ekonomické pohromy způsobené neomezenou hrabivostí počátkem 20. století, vyzval papež Pius XI. ve své vlastní encyklice Quadragesimo anno k opuštění liberálního hospodářského řádu ve prospěch návratu k cechovnímu systému podobnějšímu tomu, který existoval ve středověku. Systém, který Pius XI. navrhoval, se obecně popisuje jako korporativismus.

Eileen Eganová (uprostřed) s Poláky propuštěnými ze sibiřských pracovních táborů vedle autobusu, poskytujícího katolickou pomoc někdy ke konci druhé světové války. (Foto Catholic News Services)

Co je korporativismus?

Než budeme pokračovat, je nutné definovat, co je korporativismus a proč jej katoličtí vůdci jako Pius XI. a laičtí katoličtí spisovatelé jako novinářka Eileen Eganová obhajovali. V brožuře publikované v roce 1941 v Our Sunday Visitor Press Co je korporativní systém?, str. 5-6, poskytuje Eganová následující obecný přehled:

„Korporativistická náprava začíná u základních špatností. Obhajuje návrat k etickým standardům při provozování všeho podnikání. Namísto trvání na tom, že individuální zisk je vším a že je konečným cílem podnikání, bude kritériem jednání obecné dobro.

To přivede zpět ideu spravedlivé mzdy pro pracujícího člověka, tj. mzdy, která jemu a jeho rodině poskytne hmotné a kulturní podmínky pro dobrý život. Protože je nespravedlivé omezovat vlastnictví majetku jen na nemnohé, bude širší rozdělování majetku nutnou podmínkou dobrého společenského řádu.

Dalším důsledkem vrácení mravních zásad zpět do hospodářského života národa bude vážný pokus vytvořit zabezpečení pro obyčejnou výdělečně činnou osobu. Protože výdělečně činná osoba je utvořena k obrazu a podobnosti Boží, má pozitivní právo na spravedlivou mzdu, trochu zabezpečení a vlastnictví nějaké části majetku světa.

Kdyby povzbuzující lék takových mravních zásad byl vpraven do nemocného těla našeho společenského řádu, zlé dopady třídní války by přestaly existovat. Jako na aparát k dosažení takových vynikajících cílů poukazují [američtí katoličtí] biskupové [ve své publikaci „Církev a společenský řád“] na korporativní systém. Je aplikovatelný na mnohé politické soustavy, například na republikánskou nebo monarchistickou. V každé oblasti by pracující a zaměstnavatelé téhož povolání zformovali svazy, v nichž by se obě skupiny aktivně zapojily pro dobro všech. Ty by se spojily dohromady se všemi dalšími pracujícími a zaměstnavateli z téže oblasti v celém národě.

Tyto mocné federace reprezentující všechny zájmy povolání by nastavily standardy práce a výroby, aby chránily veřejnost, a vyhlásily by a prosazovaly spravedlivé zajištění práce, mezd a obecného blaha pro výdělečně činné osoby. I zemědělské a kulturní činnosti by mohly být organizovány stejným způsobem, aby žádný pracující nezůstal sám a nechráněný proti nespravedlnosti. Větší část práce pro sociální a hospodářskou spravedlnost by se udělala skrze regionální svazy zaměstnavatelů a zaměstnanců, stát by však musel být bdělým strážcem práv slabých.“

Morální hospodářství

Z náčrtu korporativismu předloženém výše je jasné, že je to hospodářský systém založený na mravních zásadách spíše než na chamtivosti. Individualismus je nahrazen solidaritou a profesní sdružení pracují k překonání třídního boje. Takové uspořádání může být obtížně pochopitelné v socioekonomickém řádu, který neustále povzbuzuje jednotlivce, aby se prosazovali na úkor druhých, ale tak tomu je. Kristova Církev, a katolická sociální nauka, kterou předkládá, směřuje k přemožení světa, tj. světa v obležení hříchu, spíše než aby uzavřela smír s jeho protizákonnými zásadami. I když hrabivost a materialismus zůstanou trvalými problémy až do druhého příchodu [Krista], Církev předkládá a zachovává nauku, která může dát povstat hospodářství, jež s člověkem zachází s patřičnou důstojností.

Proč se tolik katolíků bálo korporativistického léku na naše všudypřítomné hospodářské nemoci? I když se zde nedá v plnosti odpovědět, není pochyb, že všeobecný stav naukového zmatení způsobeného Druhým vatikánským koncilem si zasluhuje velký podíl viny. Ačkoliv je chvályhodné, že určité spisy pokoncilních papežů se odvolávaly na principy vyslovené podobnými, jako jsou Lev XIII. a Pius XI., jiná méně obezřetná prohlášení jako jsou ta, která běžně činí papež František, vedla některé katolíky k tomu, aby katolickou nauku viděli spíše jako podněcující než zavazující. Stejně problematickou je snaha některých údajně katolických organizací a myslitelů prosazovat hospodářský liberalismus jako jedinou cestu vpřed, přičemž svádí své bližní katolíky na scestí, aby uvěřili, že Církev nemá k hospodářským záležitostem co říci.

U tradičních katolíků zvláště si však korporativistický nápravný prostředek zasluhuje studium a promyšlení. I když současná společnost může být daleko od využití jeho zásad ve větším měřítku, důraz korporativismu na solidaritu a spravedlivé zacházení může být snadno zaveden do praxe všemi katolíky v jejich profesním životě. Když tak učiní, nebudou tito katolíci jen v souladu se sociální naukou Církve, ale názorně nekatolíkům předvedou, že existuje horizont za hospodářským liberalismem.

Zdroj: SSPX USA

Překlad: D. Grof