Slovo bloggera 9 – Svátek Krista Krále
(2019)
27. října 2019
Modlitba ke Kristu Králi
Pane Ježíši Kriste,
uznávám Tě za Krále světa. Všechno, co bylo stvořeno – pro Tebe je
stvořeno. Jednej tedy se mnou podle svého práva. Obnovuji svůj křestní slib:
Odříkám se zlého ducha, i všech skutků jeho i vší pýchy jeho. Slibuji, že budu
žíti jako řádný Křesťan. Zvláště se zavazuji, že vše vynaložím, aby zvítězila
práva Boží a Tvé svaté Církve. Božské Srdce Ježíšovo, obětuji Ti své nepatrné
skutky, aby všechna srdce uznala Tvé svaté království a aby zavládl Tvůj pokoj
na celém světě.
Amen
***
Vážení čtenáři,
každý rok na svátek Ježíše Krista Krále, jenž byl záměrně zvolen pro
spuštění tohoto blogu, si dovoluji napsat několik slov těm, které to zajímá, i
když mám postupem času potřebu psát těch slov stále míň. Letos je to už osm
let, co se vám REX! pokouší přinášet články, které by vám, jak věřím, mohly být
k užitku, poučení či zamyšlení. Nakolik se to daří, není na mém posouzení,
ale činím tak v nejlepší víře.
Každým rokem jsem Slovo bloggera
končil poděkováním všem, kteří články pozorně čtou, kriticky promýšlejí a
případně slušnou formou propagují. Zvláště jsem pak vždy děkoval těm, kteří
autora podporují modlitbou. Tentokrát bych chtěl tímto poděkováním naopak začít
... a vlastně i skončit zároveň. V posledním roce jsem se totiž znovu opakovaně
přesvědčil o síle modlitby, zvlášť té, kterou obětujeme za druhé. Všem známým i
neznámým dobrodincům proto letos obzvláště děkuji právě za to! Jsem přesvědčen,
že víc než kdy jindy v dějinách Církve žijeme v době, kdy si Bůh
přeje, abychom se za sebe modlili navzájem, vydávali svědectví a osvědčovali
svou křesťanskou lásku. Nejvíc pak modlitbou za nepřátele, a to nejen za ty
velké, eschatologické, ale snad ještě víc za ty malé a blízké, kdy se
v nás přes bolestné křivdy a trápení často všechno vzpouzí. Tyto modlitby
jsou budováním neviditelné duchovní pevnosti kolem nás samých i kolem těch, za
něž se modlíme, v době, kdy Zlý a jeho démonická vojska útočí na všech
frontách s nejvyšší zuřivostí, protože dobře vědí, že jim nezbývá mnoho
času. Je proto úkolem každého vojáka Kristova každý den spravovat pobořené
hradby pevnosti, snažit se předvídat místo dalšího útoku, a tyto hradby ještě
zesilovat neúnavnou sebeobětující modlitbou. Kristův voják neplýtvá slovy na
zbytečnosti a neztrácí drahocenný čas. Kristův voják bojuje nejsilnější zbraní,
kterou jako řadový vojín má k dispozici – modlitbou Sv. růžence, patnáct
desátků denně.
V naší bitvě máme jednu jistotu – vede nás Ten, který nikdy nemůže
prohrát – On je totiž „jediný Vladař, Král králů a Pán pánů ... jemu přísluší
čest a vláda na věky.“ (I Tim. 6:15-16) Budeme-li se tedy věrně držet
v Jeho vojsku a poslušně plnit Jeho rozkazy, bude konečné Vítězství patřit
i nám.
Vive
Christus Rex!
autor