Rozjímání
o pokání třech svatých (2019)
Kázání P. Martina Fuchse
v Praze 3. srpna 2019
První sobota v měsíci
***
Drazí věřící!
O této první sobotě zasvěcené
Neposkvrněnému Srdci Panny Marie a smíru za hříchy proti Ní rozjímejme o třech
svatých, kteří činili pokání, i když každý z jiného důvodu: sv. Máří Magdaléna,
sv. František z Assisi a Nejsvětější Panna Maria.
Máří Magdalena byla známou hříšnicí.
A kdyby se Ježíš v její době nestal člověkem, kdo ví, zdali by se někdy
obrátila.
Určitě mnoho let trpěla kvůli svým
hříchům. Ale pak slyšela o Ježíši, o Jeho mnohých zázracích a také o
skutečnosti, že On by měl být oním Bohem přislíbeným Mesiášem.
Jednoho dne uslyšela, že prý je
hostem v domě jednoho farizea. Přinesla alabastrovou nádobku masti, sedla si
plačíc za Něj k Jeho nohám na zem a počala Mu smáčet slzami nohy a utírat je
svými vlasy. Pak Jeho nohy líbala a mazala mastí. Když to uzřel farizej, který
Ho pozval, řekl si sám sobě: „Kdyby to byl prorok, věděl by, kdo a jaká je to
žena, která se Ho dotýká, že je to hříšnice!“
Ježíš ho oslovil: „Šimone, musím ti
něco říct.“ On řekl: „Mistře, pověz!“ Ježíš mu řekl: „Jeden věřitel měl dva
dlužníky. Jeden mu dlužil pět set denárů, ten druhý padesát. Poněvadž neměli,
čím by zaplatili, odpustil oběma. Kdo z nich Mu tedy více lásky projeví?“
Šimon na to odpověděl. „Myslím, že ten, komu více odpustil.“ Ježíš mu odvětil:
„Správně jsi usoudil.“ A obrácen k ženě, řekl Šimonovi: „Vidíš tuto ženu? Vešel
jsem do tvého domu a vodu jsi mi na nohy nepodal, tato však mi slzami smočila
nohy a svými vlasy je utřela. Políbení jsi mi nedal, tato však od svého vstupu
nepřestala mi líbat nohy. Olejem jsi mi hlavu nepomazal, tato však pomazala
nohy vonnou mastí. Proto pravím tobě: Má odpuštěno mnoho hříchů, poněvadž
projevila mnoho lásky. Komu se však méně odpouští, méně lásky projevuje.“ I
řekl jí: „Odpuštěny jsou ti hříchy.“ (Lukáš 7, 37-48)
Spasitel vidí do srdcí lidí, a to
jak do srdce Máří Magdalény, tak i do srdce farizeje Šimona. A protože byl
Synem Božím, mohl také odpouštět hříchy.
Máří Magdaléna odešla od Spasitele s
čistým srdcem a konala pokání tak dlouho, jak jen to bylo možné. Bylo to pokání
na odpuštění svých osobních hříchů: aby napravila nespravedlnost a odvrátila
trest za své hříchy. „Proto,“ píše sv. Marek, „jí bylo dovoleno vidět vzkříšeného
Pána jako první ze všech.“ (Marek 16, 9)
Tím druhým svatým, který činil
pokání, byl sv. František z Assisi. Také on byl hříšník stejně jako ostatní
lidé, ale velice brzy pochopil, že bohatství a obchod jeho otce je velkým
nebezpečím na cestě do nebe. Proto se od toho všeho chtěl osvobodit a činit
pokání. Pokání sv. Františka bylo pokáním, které mu umožnilo stát se rychle
dokonalým.
Statky tohoto světa jsou sice
nepochybně dobré, ale také nebezpečné. Mohou se nám změnit v past, jak nás učí
podobenství o velké hostině:
„Jeden muž chtěl uspořádat velkou
hostinu a pozval mnoho lidí. Když byl čas hostiny, vyslal svého sluhu, aby řekl
pozvaným: Pojďte, všechno je připraveno. Tehdy se začali vymlouvat. První mu
vzkázal: koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, omluv mě.
Jiný řekl: koupil jsem pět párů býků a jdu je právě prověřit. Prosím tě, omluv
mě. Třetí řekl: oženil jsem se a proto nemohu přijít.
Sluha se vrátil a oznámil to svému
pánovi. Pána domu to rozhněvalo a řekl svému služebníkovi: Vyjdi rychle na
náměstí a ulice města a uveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé! I řekl
služebník: Pane, tvůj rozkaz je vykonán a ještě je místo! Pán řekl
služebníkovi: Vyjdi na cesty a k plotům a přinuť vejít, aby se naplnil můj
dům! Pravím vám, že z oněch mužů, kteří byli pozváni, žádný neokusí mé
hostiny.“ (Lukáš 14,16-24)
Pole, býci nebo manželka, to vše je
dobré, ale může to představovat nebezpečí, když je někdo staví na místo, které
patří Bohu, a když je uctívá jako Boha.
Jsou lidé, kteří by se měli
dobrovolně vzdát těchto statků, protože jinak jsou v nebezpečí, že budou na
cestě k věčnému zatracení. Svatý František toto nebezpečí rozpoznal a
dobrovolně se těchto statků vzdal a stal se světcem, velkým světcem,
zakladatelem Řádu a svatým, kterého dokonce Spasitel vyznamenal stigmaty.
Třetím světcem, který činil pokání,
byla Marie. Ona byla uchráněna dědičného hříchu, jeho následků a jeho ran.
Svatý Tomáš uvádí tyto čtyři rány, které musí každá lidská bytost – kromě Marie
– trpět.
Je to rána nevědomosti, rána
špatnosti, rána slabosti, a rána neuspořádané žádostivosti.
Tyto rány léčíme milostí Boží a
praktikováním čtyř základních ctností:
ctnosti moudrosti,
ctnosti spravedlnosti,
ctnosti statečnosti
a ctnosti umírněnosti.
Vidíme však, že Panna Maria,
navzdory všem milostem a výsadám, činila pokání; zejména aby pracovala na spáse
duší.
Drazí věřící!
Vezměme si příklad z těchto tří
světců!
Čiňme pokání za naše osobní hříchy
jako sv. Máří Magdaléna! Čiňme pokání, abychom se stali dokonalými, jako to
dělal sv. František! Čiňme pokání, abychom spolupracovali na spáse duší, jako
Panna Maria! Amen.
Překlad: P. VVP