Komentář Eleison DCXXI – „Prometeo“ – úvod (2019)
(621)
8. června
2019
„PROMETEO“ – ÚVOD
Když arcibiskup Lefebvre přemýšlel o budoucnosti Bratrstva sv. Pia X.,
doufal, že [Bratrstvo] přispěje k studiím 16 dokumentů Druhého
vatikánského koncilu, protože to byl hlavní vstup, jímž v 60. letech 20.
století přišlo nebývalé množství problémů, jimiž jsou od té doby Církev a svět
sužováni. Není pochyb, že Bratrstvo do jisté míry přispělo takovými studiemi.
Bylo by však samo postiženo – někteří si myslí, že smrtelně – tak, jak dnes je,
kdyby jeho kněží bývali lépe chápali chorobu Druhého vatikánského koncilu;
přitažlivou, vysoce nakažlivou a pro pravou Víru smrtící? To se člověk může
ptát.
V roce 2010 se však ve španělštině objevila nekompromisní studie
tohoto problému od argentinského kněze Bratrstva P. Alvara Calderóna, plně
kvalifikovaného tomisty, který učí filozofii a teologii v semináři
Bratrstva v Argentině. Název jeho knihy je „Prométheus, náboženství
člověka“, a má podtitul „Esej k výkladu Druhého vatikánského koncilu“.
Jejích 320 stran končí dramatickým obviněním, že Druhý vatikánský koncil je
modloslužba a to již v jeho dokumentech a nikoliv jen v jeho
důsledcích. Kniha byla zřejmě přeložena do francouzštiny, existuje-li však
takový překlad, určitě se nikdy neobjevil, s největší pravděpodobností,
aby se ochránila koncilní Novocírkev a její levoboček Novobratrstvo. Ve
skutečnosti je potřeba, aby se tato kniha přeložila a objevila v mnoha
jazycích.
Aby se vysvětlilo, proč tyto „Komentáře“ tak často obviňují Druhý
vatikánský koncil, předloží v řadě vydání čtenářům obecný přehled této
knihy. Je to riskantní počin představit v několika článcích o nějakých 750
slovech zhuštěnou spornou knihu o 320 stranách, je však daleko důležitější, aby
katolíci měli alespoň náznak úplné zlovolnosti Druhého vatikánského koncilu,
než toto úsilí nepodstoupit. A tak tyto články budou méně pro profesionální
teology vyžadující spíše větší hloubku a preciznost, aby byli přesvědčeni. Budou
více pro obyčejné duše, které hledají nějaké vysvětlení pro ničení Církve a
světa, jež působí všude kolem nich. Aby Druhý vatikánský koncil napáchal
takovou spoušť, musel být hluboký a promyšlený. Kéž tato vydání „Komentářů“
postačí alespoň k tomu, aby naznačila tomistickou hloubku a promyšlenost knihy
P. Calderóna.
Obvinění, že Druhý vatikánský koncil je modloslužba, by jen stěží mohlo být
závažnější, v jeho knize je však podložené řadou odkazů na oněch 16
dokumentů samotného Druhého vatikánského koncilu, zvláště Gaudium et Spes a Lumen
Gentium. Problémem je, jak [P. Calderón] vysvětluje, že z historických
důvodů autoři Druhého vatikánského koncilu vynaložili zvláštní péči na zamaskování
svých modlářských nauk, aby se nejevily být mimo linii katolické Tradice. Sám
arcibiskup Lefebvre v té době podepsal 14 z 16 dokumentů, což by o pár let
později, kdy se plody tohoto zamaskování staly jasnými, nikdy neudělal. Proto
jsou tyto dokumenty šikovně dvojznačné a mají nějakou literu a docela jiného
ducha. A proto do dnešního dne mohou katolíci upřímně věrní Církvi i modernisté
usilující přetvořit Církev tvrdit a tvrdí, že tato litera dokumentů je
katolická. Velkou výhodou analýzy P. Calderóna však je, že z dokumentů
samotných dovozuje, že jejich duch má vytvořit zcela nové náboženství
soustředěné na člověka. A tak je v realitě neomodernismus Druhého
vatikánského koncilu docela výjimečně úskočný a zrádný.
Je španělské vydání této knihy ještě dostupné? Doufejme. V každém
případě je vydavatel uveden jako Luis Maria Campos 1592, Morón, Bs. As.,
Argentina, tel. 4696-2094. Na internetové stránce PRH lze nalézt
(alespoň donedávna) úplný text knihy P. Calderóna ve španělštině.
Kniha má čtyři části: Část I, co byl Druhý vatikánský koncil,
definice; Části II-IV, co Druhý vatikánský koncil vytvořil: vytvořil:
Část II, nového ČLOVĚKA, část III novou CÍRKEV, Část IV, nové NÁBOŽENSTVÍ.
V těchto „Komentářích Eleison“ by měly následovat čtyři články (možná
s přerušením), vztahující se k těmto čtyřem částem.
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof