Cesta k Dobrému Pastýři (2019)

Cesta k Dobrému Pastýři (2019)

Kázání P. Martina Fuchse v Praze 5. května 2019

Kázání na Druhou neděli po Velikonocích

***

Je to velký zármutek pro každého horlivého a duše milujícího Misionáře, že nemůže být se všemi svými novokřesťany v poslední hodině jejich života. Velké vzdálenosti v oblasti, ve které on, jako jediný katolický kněz působí, činí tuto důležitou pastorační péči mnohem hůře dosažitelnou, než je tomu v naší křesťanské domovině.

Jaká škoda, že počet misionářů není dostatečný! Vždyť tito noví konvertité si tou svojí velikou úctou ke svatým svátostem a jejich horlivým přijímáním zasloužili milost této kněžské pomoci v hodině své smrti více než někteří z nás.

Jeden kanadský misionář během jedné kruté zimy informoval o tom, jak mezi domorodci zavládl hladomor a infekční onemocnění. Doslova píše: „Na jedné z apoštolských okružních cest jsem v jedné vesnici uviděl ležet na rohoži jedenáct doslova zkamenělých těl, která ztuhla mrazem silným 40 stupňů. Když jsem se přiblížil k jejich pozemské skořápce, abych se pomodlil, uviděl  jsem ke svému úžasu, že každá mrtvola držela v rukou složený list z březové kůry – tedy jakýsi psací papír této severní země.

Na okamžik mou duší proniklo strašlivé podezření: „Ach,“ pomyslel jsem si bolestně, „jaké smutné pověry!“ Obával jsem se totiž, že tito chudí lidé, když je potkala velká nouze a já jsem tady tak dlouho nebyl, opět hledali útočiště u místního modlářského šamana.

Vzal jsem jeden z těch listů do ruky; měl nahoře napsána tato slova:  „Pouze náš otec smí číst následující řádky.“

Byla to jejich zpověď. Tito dobří lidé, když cítili, že smrt se už blíží a viděli, že se ze svých hříchů už nebudou moci vyzpovídat, napsali je alespoň na kus březové kůry. Jak to udělali? Sami ta písmena načmárali?

Nevím. Všechny ty listy končily téměř identickou prosbou: Otče, prosím tě o odsloužení jedné Mše svaté za spásu mé duše. Jako mešní stipendium ti nechávám bobrovou kožešinu, ... kožešinu z kuny, ... svoji pěknou sekeru.

„Když jsem četl toto poslední svědectví jejich víry a tyto bezelstné závěti, zalily se mi oči slzami. Ó tyto milované, velké děti! Ony ode mě slyšely, že při nedostatku kněží dokonalá lítost spojená s touhou přijmout svátost působí odpuštění hříchů a chtěly před Bohem svému svědomí a svému knězi dosvědčit, že v tomto postoji zemřely."

Drazí věřící!

Láska si vždy najde cestu k dobrému Pastýři! Dobrý Pastýř nám zanechal prostředky milosti, se kterými můžeme dosáhnout spásy. Pokud bychom je nemohli skutečně přijmout, bude stačit touha po jejich přijetí.

Svatý křest je pro dosažení spásy  absolutně  nezbytný pro všechny lidi. Neboť Spasitel řekl Nikodémovi: „V pravdě říkám ti, nenarodí-li se kdo znovu z vody a Ducha Svatého
nemůže vejít do království Božího.“ (Jan 3,5)

Křest vodou je obvyklý způsob. Kromě křtu vodou však existují ještě dva další způsoby: Křest touhy a křest krve.

Jsou lidé, kteří nevědí, že člověk musí být pokřtěn, aby mohl být spasen, protože jim to žádný kněz neřekl. Kdyby věděli, že je to vůle Boží, jistě by se nechali pokřtít. Tito lidé mají křest touhy.

Svatý Pavel o tom píše v listě Židům (11,6): „Kdo chce přistoupit k Bohu, musí věřit, že je a že je odměnou těm, kdo jej hledají."

Může se stát, že k někomu už přišel kněz a hlásal mu nezbytnost křtu, on se přihlásil na katechetickou přípravu, ale pak náhle při nějaké nehodě zemřel. Měl touhu po svatém křtu a to dokonce ústně vyjádřenou.

V Písmu svatém najdeme potvrzení tohoto způsobu svatého křtu v listu  Římanům: „Pokud svými ústy vyznáváš Pána Ježíše a ve svém srdci věříš, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.“ (Římanům 10, 9)

Třetím způsobem křtu je křest krve: V době pronásledování křesťanů někteří pohané viděli, jak byli křesťané popraveni, když byli předhozeni lvům jako žrádlo. Když se ale stalo, že jim lvi jenom olízli nohy, mnozí pohané se obrátili a prohlásili se za křesťany. Nato byli také oni popraveni. V tom okamžiku obdrželi křest krve a byli zachráněni, neboť Spasitel jasně řekl: „Kdokoli se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým nebeským Otcem“. (Mt 10,32)

A pro ty věřící, kteří po svatém křtu spáchali těžký hřích, ustanovil Spasitel svatou zpověď. Večer v den svého Zmrtvýchvstání se zjevil apoštolům a  řekl: „Přijměte Ducha Svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ (Jan 20,23)

Svatá zpověď je obvyklým způsobem, jak získat zpět milost posvěcující. Je to božské přikázání pro ty, kteří jsou ve stavu hříchu.

Kdo však v nouzi už nemá možnost obrátit se na nějakého kněze, může i tak být spasen: a to skrze svou lítost a pokání. Pro tuto kajícnost najdeme ve svatém Evangeliu příklady: Svatá Máří Magdaléna oplakala své hříchy z lásky k Pánu. (Lk 7,48)

A také lotr po pravici vzbudil v posledním okamžiku svého života lítost: „Pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.“ A Spasitel mu odpustil slovy: „Amen, pravím ti: dnes budeš se mnou v ráji.“ (Lk 23,42-43)

Mysleme v této krizi víry na to, že kdykoli a kdekoli máme možnost vrátit se k dobrému Pastýři. Amen.

Překlad: P. VVP