▼

sobota 2. března 2019

Komentář Eleison DCVII – Konvertita dnes – I (2019)


Komentář Eleison DCVII – Konvertita dnes – I (2019)
(607)
2. března 2019
KONVERTITA DNES – I
Jeden kolega právě napsal, aby vydavateli těchto „Komentářů“ sdělil, že situace v Církvi je mnohem horší než si myslí – „Je iluzí si myslet, že věci můžeme obnovit. Musíme být věrní a zachránit těch pár duší, jež Bůh využije, až přijde čas.“ Tento vydavatel zcela souhlasí a myslí na verš z Vergiliovy Aeneidy (II, 353): Pro odsouzené spočívá naděje ve vzdání se vší naděje. Avšak pro Kristova stoupence věřit v člověka je jen méně pošetilé než nevěřit v Boha. Zde je nedávný e-mail tomuto vydavateli, který jasně ukazuje Všemohoucího Boha v činnosti, kdy obrací mladou duši předtím Mu vzdálenou. V „Komentáři“ tento týden se [tato mladá duše] ptá na radu, kterou [„Komentář“] v příštích dvou týdnech nabídne.
Excelence, jsem mladý muž v určitém zoufalství, protože nevím, co dělat. Možná by mi Vaše Excelence mohla dát nějakou radu. Stručně vám popíšu svou minulost.
Do 18 let jsem byl „normálním“ náctiletým, zcela oklamaným, protože jsem přijímal vše, co mi nový moderní svět předkládal. Snažil jsem se s ním srovnat, vždy jsem ale cítil, že je proti lidské přirozenosti, a hluboko vnitru něco chybělo. Ačkoliv jsem byl pokřtěn, nikdy jsem nežil jako katolík, ani jsem nikdy opravdu nepřemýšlel o Bohu, protože jsem prostě byl příliš chycen v ateistickém materiálním světě. Byl jsem však dobrý student a moji rodiče si mohli dovolit platit, takže jsem v 18 letech odešel na univerzitu, abych studoval management. Po nějaké době jsem však Boží milostí začal vidět, že věci nakonec nejsou takové, jak je média a lidé líčí. Naplněn hněvem a opovržením k moderní společnosti kvůli lžím a zkažení jsem odešel z univerzity a pak jsem zkusil Akademii pro armádní důstojníky, protože jsem byl vždy fyzicky v kondici a připraven postavit se „rozbředlé levičácké společnosti“.
To však nebyl Boží plán pro mě. Ve výcvikovém táboře mi Bůh dal obrovskou milost začít se obracet a živit svou víru. Když jsem po krátké době vyšel ven, byl jsem jiný člověk, ne již naplněný vztekem a opovržením, ale zklamaný a ztracený. Uvědomil jsem si, jak slabá je moje generace kvůli liberálnímu vedení rodičů a vzdělávání, a jak těžké je působit proti tomu. Jsme tak vykořenění v pohodlí a v naprosté svobodě, dělat si co se nám líbí, že nás to činí neužitečnými. Moji liberální rodiče mě však proti mé vůli nadále nutili jít na univerzitu, takže jsem musel jít – nebylo to až tak dávno. V tu chvíli mi Bůh díky arcibiskupu Lefebvrovi dal nalézt FSSPX a „Odpor“. Má víra začala rychle růst, protože jsem získával Pravdu. Začal jsem číst Bibli a nahlížet do problému koncilní církve a moderního světa a začal jsem se modlit 15 tajemství růžence, protože nikde poblíž není žádná tridentská mše.
A tak teď přemýšlím o tom, co bych měl dělat. Cítím touhu vzdát se materiálního života, přiblížit se Bohu a studovat Víru do hloubky, abych se dozvěděl vše o katolicismu a abych obracel druhé, ale protože jsem mladý a nemám žádné dovednosti, myslel jsem si, že by mohlo být lepší se nejprve naučit praktické řemeslo – například tesařinu. V tuto chvíli bych dokonce nevylučoval kněžské povolání. Můj největší boj je snažit se přesvědčit své rodiče a obrátit je, oni si však myslí, že jsem blázen nebo že jsem se zhroutil, a od té doby jsou doma velké hádky ohledně toho, že nechci jít na univerzitu. Takže nevím, co dělat. Jsem úplně sám, nikdo v mé rodině nebo mezi mými přáteli není tradiční katolík. Protože ještě nejsem zaměstnaný, přemýšlel jsem nad tím, že bych se přestěhoval nedaleko, kde existuje tradičně katolická komunita. Jakou radu mi můžete dát?
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof