▼

čtvrtek 7. února 2019

FSSPX má nové šaty (2019)


FSSPX má nové šaty (2019)
Samuel Loeman
24. ledna 2019
15. prosince 2018 zveřejnil Salzburger Nachrichten rozhovor (1) s P. Pagliaranim, generálním představeným FSSPX.
23. prosince 2019 autor blogu Psalm 129, používající jako svůj nom de plume Petrus Romanus, bědoval, že „z jakýchsi podivných důvodů [tento rozhovor] rozladil některé příznivce Odporu“. Uvažoval, že taková negace je spíše „nešťastná, vzhledem k tomu, že není skoro nic problematického v jeho [P. Pagliaraniho] poznámkách.“ (2)
21. ledna 2019 tentýž Petrus Romanus ujišťoval své čtenáře, že „P. Pagliarani se odchyluje od svého liberálního předchůdce“, a že provádí „úplný a naprostý rozchod s tradiekumenismem biskupa Fellayho“, a že „to, že předřazuje nauku před praktickou dohodu“ je jistým znamením, že „liberalismus je možná na cestě pryč z nejvyšších míst v FSSPX“. (3)
Ó, jak báječné… ale skutečně?
„Exkomunikace“ z roku 1988
Začněme úvodní otázkou:
Zakladatel Bratrstva sv. Pia X. arcibiskup Marcel Lefebvre byl v roce 1988 „exkomunikován“, protože vysvětil bez dovolení čtyři biskupy. V roce 2009 papež Benedikt XVI. sňal tyto „exkomunikace“. Co to pro nás znamená?
Prvně chci poukázat na to, že zatímco v roce 1988 bylo prohlášeno za „exkomunikované“ šest biskupů, v roce 2009 byly papežem Benediktem XVI. sňaty pouze čtyři tyto „exkomunikace“. Jinak řečeno, až do dnešního dne jsou arcibiskup Lefebvre a biskup de Castro Mayer stále považováni za „exkomunikované“. Za druhé, papež Benedikt nepřipustil a nedeklaroval, že „exkomunikace“ z roku 1988 byly nespravedlivé a neplatné. Namísto toho jako znamení „dobré vůle“ prostě některé z nich „sňal“. A proč je to důležité? Protože to ukazuje, že zde stále není žádné pochopení příčiny krize v Církvi, žádné doznání viny, a určitě zde není ani žádné znamení obrácení Říma. Je zde jen politika a strategické kroky. Mějte se na pozoru před Řeky (a Římany!), kteří přinášejí dary!
Co tedy snětí „exkomunikací“ z roku 2009 Benediktem XVI. znamenalo pro P. Pagliaraniho a FSSPX? Toto P. Pagliarani odpověděl:
Pro nás to nic nezměnilo, protože jsme tyto exkomunikace vždy považovali za neopodstatněné. Povzbudilo to však některé lidi, kteří se toho do té doby neodvážili, aby se k nám přidali. Také to podpořilo naše vztahy s některými biskupy a částí kléru, zvláště s mladými kněžími.
Petrus Romanus to považoval za „skvělou odpověď“, v níž si P. Pagliarani „nebral žádné servítky“.
Začněme na prvním místě tím, že se vrátíme o pár let zpět tam, kdy jsme tyto „exkomunikace“ obdrželi. Dva týdny před svěceními 30. června 1988 dal arcibiskup Lefebvre čtyřem vybraným biskupům své instrukce, a jak vyprávěl biskup Williamson, řekl o hrozbě „exkomunikací“ toto:
Exkomunikace? Budou nicotné, protože neusilují o dobro Církve. Namísto toho budou exkomunikace považovány za poklad. (4)
Arcibiskup nazval hrozící exkomunikaci „pokladem“. Poklad je definován jako „něco s velkou hodnotou nebo cenou“. (5) Co tedy považoval arcibiskup na exkomunikaci za tak hodnotného nebo cenného? Otevřený dopis kardinálu Gantinovi zveřejněný 6. července 1988 dvaceti čtyřmi představenými FSSPX nám dává jasnou odpověď:
Nežádáme o nic lepšího, než aby bylo prohlášeno, že jsme mimo společenství s tímto cizoložným duchem, který v Církvi vane posledních 25 let; nežádáme o nic lepšího, než aby bylo prohlášeno, že jsme vně tohoto bezbožného společenství hříšných. (6)
A o něco dále dodali:
Být veřejně spojení s tímto postihem, který je uvalen na šest katolických biskupů, obránců Víry v její integritě a celosti, je pro nás známkou cti a znamením pravověrnosti před věřícími. Oni mají vskutku striktní právo vědět, že kněží, kteří jim slouží, nejsou ve společenství se zfalšovanou církví prosazující evoluci, pentekostalismus a synkretismus. (7)
Dle arcibiskupa Lefebvra a představených FSSPX z roku 1988 tedy dopad, prospěch a důležitost „exkomunikací“ nebyli ničím méně než ujištěním pro věřící, že FSSPX je mimo společenství s cizoložným duchem vanoucím v Církvi, že nejsou ve společenství s padělanou církví, a že jsou vně tohoto bezbožného společenství hříšných. Považovali „exkomunikace“ za známku cti a znamení pravověrnosti.
V roce 2009 však byla na výslovnou žádost biskupa Fellayho tato deklarace o tom, že jsou vně společenství hříšných anulována, ona známka cti byla považována za zastaralou a FSSPX nyní deklarovalo svou ochotu vstoupit do tohoto společenství hříšných. Zatímco biskup Fellay sám žádal o snětí „exkomunikací“, jakožto o znamení „dobré vůle“ ze strany konciliaristů, a jako předběžnou podmínku pro rozhovory FSSPX s revolucionáři. Když papež Benedikt XVI. této žádosti vyhověl, FSSPX se radovalo, že mu nakonec byl zaručen vstup do hříšného společenství s koncilní církví.
To nás přivádí zpět k P. Pagliaranimu, který řekl, že „pro nás to nic nezměnilo“. Jinak řečeno, zrušení naší deklarace, že jsme vně společenství s cizoložným koncilním duchem, popření, že již nejsme vně tohoto hříšného společenství, odstranění naší známky cti a znaku pravověrnosti před věřícími, krátce řečeno, vzdání se onoho pokladu, jak jej nazval arcibiskup, to vše pro P. Pagliaraniho nic neznamená? Namísto toho to, co považuje za důležitější, je, že „naše vztahy s některými biskupy a částí [koncilního!] kléru to podpořilo“. Souhlasil by kterýkoliv tradiční katolík, že vyhození „Protimodernistické přísahy“ do starého železa nic neznamená, a že podpoření našich vztahů s modernisty je důležitější? A co třeba vymazat Syllabus, abychom mohli podpořit naše vztahy se všemi druhy heretiků? A co vynechat své křestní sliby, že se zříkáme Satana a jeho pýchy, abychom mohli podpořit své vztahy s démony? A když jsme u toho, co kdybychom pohřbili odsudky zrádných židů ze strany papežů, abychom mohli podpořit své vztahy s těmito bohovrahy? Není to přesně to, co Druhý vatikánský koncil udělal ve jménu „podpory“ našich vztahů s heretiky a pohany, ve jménu falešného ekumenismu?
Jaká drahocenná příležitost pro P. Pagliaraniho, aby přátelům i nepřátelům dokázal, že skutečně klade nauku na první místo. Od jeho zvolení skoro před pěti měsíci před tímto rozhovorem jsou na něj upřeny všechny oči. Má pozornost všech. Kde je tedy nauka? Porovnejte to s tím, jak arcibiskup položil nauku na první místo v rozhovoru poskytnutém časopisu Fideliter rok po biskupských svěceních:
Položím rozhovory na doktrinální úroveň: „Souhlasíte s velkými encyklikami všech papežů, kteří vás předcházeli? Souhlasíte s Quanta Cura Pia XI., Immortale Dei a Libertas Lva XIII., Pascendi Gregis Pia X., Quas Primas Pia XI., Humani Generis Pia XII.? Souzníte plně s těmito papeži a jejich učením? Přijímáte ještě celou Protimodernistickou přísahu? Jste za společenskou vládu Našeho Pána Ježíše Krista? Nepřijímáte-li nauku svých předchůdců, je zbytečné se bavit! Dokud nepřijmete opravu koncilu s přihlédnutím k nauce těchto papežů, svých předchůdců, není možný žádný dialog. Je zbytečný.“
Jak řekl Náš Pán, „čím srdce plné, tím ústa přetékají“. (8) Namísto nauky vše, na co P. Pagliarani myslí, je „podpora našich vztahů s koncilní Církví“. A co přinejmenším podpora vztahů s mnoha tradičními katolíky, kteří byli pomlouváni, ignorováni, vyhýbalo se jim, byli vyháněni nebo vylučováni z FSSPX, protože se odvážili mluvit proti flirtování biskupa Fellayho s koncilní církví? Ne, P. Pagliarani se nestará o tradiční katolíky, kteří opustili FSSPX, ale stará se o konciliaristy, kteří se připojili k FSSPX. Nezajímá se o podporu svých vztahů s odcizenými kněžími a věřícími FSSPX, ale spíše o podporu svých vztahů s konciliaristy.
Jaké priority zde tedy vidíme? Ignorujme nauku, ignorujme „vedlejší škody“ v rámci FSSPX, namísto toho se radujme, že naše vztahy s konciliaristy se podpořily.
Byla to opravdu taková „skvělá odpověď“?
Židé
O něco dále se tazatel ptá na následující otázku:
Váš předchůdce, Bernard Fellay, označil židy, svobodné zednáře a modernisty za nepřátele Církve. Musí židé také konvertovat ke katolické Církvi, jako to říkáte o protestantech?
Začnu tím, že poukážu na klam v této otázce. Když byl v neblaze proslulém rozhovoru pro Conflict Zone (9) z roku 2016 biskup Fellay tázán, proč v roce 2012 řekl, že „židé jsou mezi těmi, kteří byli po staletí nepřáteli Církve“, rozhodně tuto prostou pravdu popřel a vysvětloval, že to, co v té době skutečně myslel, bylo, že „židé pohlíželi na Církev jako na nepřítele“, a že to, co on řekl, „nebyla prezentace opačného“. Jinak řečeno, jako by to pod malým tlakem přísného tazatele udělal opravdový zbabělec, biskup Fellay vehementně popřel svá předešlá tvrzení o židech.
Bude tedy zajímavé vidět, co P. Pagliarani udělá, když bude konfrontován se židovskou otázkou. Myslíte si, že měl odvahu říct jak to je, nechat své ano být ano, a své ne být ne, aby předřadil nauku? Mysleli byste si, že tato otázka byla dostatečně jednoduchá: musí židé konvertovat? Na takovou jednoduchou otázku by jedinou přímou odpovědí bylo buď ano nebo ne. Pro případ, že někdo nezná správnou katolickou nauku v židovské otázce, poslechněte si papeže Evžena IV. na Florentském koncilu:
„Nejsvětější římská Církev pevně věří, vyznává a káže, že nikdo mimo katolickou Církev, nejen pohané, ale také židé, heretici a schizmatici nemohou být nikdy podílníky na věčném životě, ale že přijdou do věčného ohně ´připraveného ďáblu a jeho andělům,´(Mt. 25:41) pokud se s ní před smrtí nespojí,...
Tedy ano, jestliže chtějí být židé spaseni, budou muset konvertovat ke katolické Církvi, žádný jiný způsob neexistuje. Podívejme se tedy, zda je P. Pagliarani ochoten předřadit nauku. Zde je jeho odpověď:
Pokud jde o judaismus, bylo by neodpustitelným hříchem vylučovat židovský lid z přínosů a pokladů katolické Církve. Spásné poslání Církve je univerzální a ona nemůže vynechat kterýkoliv lid.
Bylo to ano nebo ne? Namísto, aby nám předložil jasnou a nedvojznačnou nauku katolické Církve, vidíme, jak P. Pagliarani prostě v této otázce uhýbá. Co je horší, namísto, aby na židy ukázal prstem, protože zůstávají zatvrzelí ve svém odmítání přijetí Krista jako svého Vykupitele, ukazuje P. Pagliarani za spáchání neodpustitelného hříchu vylučování židů z přínosů a pokladů katolické Církve – ať už je těmito „přínosy a poklady“ cokoliv – na druhé, a kdo jiný to může být než katolíci. Jaké převrácení! Cožpak katolická Církev někdy vylučovala židy, odpírala jim někdy přístup k „přínosům a pokladům“ Církve? Spáchala Církev někdy nespravedlnost, natožpak neodpustitelný hřích vůči židům? Skoro jako bych slyšel P. Pagliaraniho, jak se teď přidává k papeži Františkovi a žádá židy o odpuštění za „neodpustitelné hříchy“ Církve vylučující židy z „přínosů a pokladů“ Církve. Židé stejně jako modernisté budou odpovědí P. Pagliaraniho potěšeni. Měli by jí však být potěšeni katolíci?
Ó ano, na první pohled se zdá odpověď P. Pagliaraniho kultivovanější a zajisté ne tak neohrabaná jako tlachání biskupa Fellayho. Ale podíváme-li se na podstatu té otázky, vidíme pod tímto pozlátkem totéž odmítání odvážně vyhlásit pravdu, totéž popření katolické nauky, tutéž zbabělost, tentýž modernistický jazyk nepřímo naznačující totéž modernistické popření nauky a útok na ni. Namísto následování příkladu apoštolů, světců, papežů a učitelů Církve při vyhlášení toho, že židé odmítli Krista a že neuctívají stejného Boha jako katolíci, se P. Pagliarani té otázce vyhýbá tak, že dává dvojznačnou, politicky korektní a nesmyslnou odpověď.
Může po tomhle opravdu ještě někdo věřit, že P. Pagliarani klade nauku na první místo?
Kachní test
V [díle] Liberalism & Catholicism nás P. Roussel učí jeden snadný způsob, jak poznat liberálního katolíka. Začněme tímhle:
„Liberální katolík“ má rád dvojznačné termíny a zmatení idejí. (10)
Má P. Pagliarani rád dvojznačné termíny a zmatení idejí? Podívejme se.
Při mlžení katolické nauky ohledně potřeby židů konvertovat ke katolické Církvi P. Pagliarani hovoří o „přínosech a pokladech“ Církve. Co si myslíte, že je těmito „přínosy a poklady Církve“? Je to nauka, dogmata, odpustky, modlitby, svatí, svátosti, katedrály, historie, vatikánská banka, svátostiny, klérus, všechno výše zmíněné...? Cokoliv si myslíte, že je správná odpověď, zkuste a vložte to do odpovědi P. Pagliaraniho o židech a podívejte se, jestli to dává nějaký smysl. Co třeba „je to neodpustitelný hřích vylučovat židy z nauky Církve“? Zní to dobře? Co třeba „je to neodpustitelný hřích vylučovat židy ze svátostí“? Zní to jako pravá katolická nauka?
A co je toto „nové pojetí víry“? Pro modernistu to může znamenat hlubší chápání, jako Benediktova hermeneutika kontinuity, zatímco pro tradičního katolíka to spíš znamená omyl hereze. Je-li P. Pagliarani tradičním katolíkem, proč potom nemluví jako tradiční katolík?
Namísto, aby říkal: „jsme hluboce rozrušeni základní charakteristikou současného pontifikátu“, proč neříct: „odmítáme papežovy omyly“? A namísto, aby říkal „zcela nová aplikace konceptu milosrdenství“, proč prostě nekonstatovat: „jeho falešné milosrdenství, jeho mylné nauky ohledně milosrdenství“? Modernisté nebudou mít problém se „zcela novou aplikací konceptu milosrdenství“, protože věří, že starý koncept byl tak jako tak příliš rigidní a krutý a papež František jim po právu dává nový a lepší koncept. Opět, tyto termíny jsou dvojznačné, politicky korektní, přímo ze slovníku liberála.
Jak je to ohledně zmatení idejí? P. Pagliarani říká, že:
Jestliže duše může být spasena mimo katolickou Církev, je to navzdory omylu, v němž se nachází, a nikoliv díky němu, a v každém případě, je spasena skrze Ježíše Krista samotného.
Inu ne, katolíci velmi dobře vědí, že „mimo Církev není spásy“, takže není potřeba nějakého „jestliže nebo ale“. Pravda, někdo, kdo není členem katolické Církve, může být teoreticky stále spasen, byl by však pak považován, že je uvnitř Církve jako nečlen, nikoliv vně Církve. Je zde toto nepatrné, ale významné zmatení přeřeknutím, nebo je to záměr? Je tohle ten muž, který pomůže papeži „znovuoživit ryzí nauku“ v Římě?
Zde je další příklad. P. Pagliarani hovoří o „zásadních dogmatických rozhodnutích“ Druhého vatikánského koncilu a říká, že „to vedlo k úplné proměně víry“. Pro modernistu je to skutečně dobrá věc, proměna staré rigidní dogmatické víry na novou všem přístupnou a milosrdnou víru. A tradiční katolík nebude tuto proměnu chápat jako nic víc, než omyl a herezi. Proč tedy P. Pagliarani nenazývá věci svými vlastními jmény? Proč používá termíny a jazyk modernisty?
P. Roussel pokračuje:
Je to v jeho „slovním klamu“, že [liberální katolík] směšuje zásady a, slovy sv. Hilaria z Poitiers, porušuje „panenskou čistotu pravdy“. To je způsob, jak podvádí sebe i své důvěřivé bližní. (11)
Odvažuji se říct, že důvěřiví jsou ti lidé v FSSPX nebo Odporu, kteří věří, že P. Pagliarani klade nauku na první místo, že se „odchyluje od svého liberálního předchůdce“ nebo že „se rozchází s tradiekumenismem biskupa Fellayho“. (12)
Spíše bych řekl: „jestliže to vypadá jako kachna, plave jako kachna a kváká jako kachna, pak to pravděpodobně je kachna“. (13)
Falešná křesťanská láska
Dalším charakteristickým rysem liberálního myšlení je jeho falešná křesťanská láska. V [knize] „Liberalism is a Sin“ (Liberalismus je hřích) Don Félix Sardá y Salvani píše:
Omezený! Netolerantní! Nesmlouvavý! Toto jsou přídomky opovržení, jež chrlí liberální stoupenci všech stupňů na ultramontány. Cožpak nejsou liberálové našimi bližními jako jiní lidé? Nejsme jim povinováni toutéž křesťanskou láskou, jakou vztahujeme na druhé? Cožpak nejsou vaše vehementní odsudky, jež směřují proti nám, kruté a nemilosrdné, v přímém protikladu k nauce křesťanství, která je v zásadě náboženstvím lásky? Takové je obvinění vmetané nám bez ustání do tváře. (14)
Je toto ten důvod, proč se P. Pagliarany nemůže přimět nazvat věci pravým jménem, obvinit papeže, že pracuje k odkřesťanštění světa, že učí herezi, že podporuje nemravnost a napomáhá ji, že popírá svou víru, že ničí jakékoliv stopy tradičního katolicismu, že je antikrist, a že se naléhavě musí obrátit a činit pokání za újmu, kterou způsobil milionům duší? Namísto toho P. Pagliarani používá velmi mírná, dvojznačná a politicky korektní vyjádření, je „hluboce rozrušen“ a naléhá na nás, abychom prostě „důkladně rozjímali“ nad blahořečením Pavla VI. (15), spíše než by odsuzoval, odmítal a odporoval jako sv. Pavel, který vzdoroval tváří v tvář Petrovi. Je tohle ten muž, který vede FSSPX, a  jenž údajně dělá Boží dílo, když tvrdí, že „pouze Bratrstvo může pomoct Církvi“? (16)
Poslechněte si Dona Félixe Sardá y Salvani, co bychom si měli myslet o této nemastné neslané křesťanské lásce:
Naše pravidlo je však příliš prosté a příliš konkrétní, aby připouštělo neporozumění. Je takovéto: Svrchovaná katolická neústupnost je svrchovanou katolickou láskou. Tato láska je praktikována ve vztahu k našemu bližnímu, když je, ve svém vlastním zájmu, křižován, pokořován a kárán. Je praktikována ve vztahu k třetí straně, když je [bližní] bráněn před nespravedlivým útokem druhého; když je chráněn před nákazou omylu tím, že se odhalují jeho autoři a podněcovatelé a ukazují se v jejich pravém světle jako zavrženíhodní a pervertování; tím, že se vystavují k opovržení, hrůze a zavržení všech.  Je praktikována ve vztahu k Bohu, když se pro Jeho slávu a v Jeho službě, stává nutným umlčet všechny lidské úvahy, pošlapat všechny lidské ohledy, obětovat všechny lidské zájmy – a dokonce i život sám – aby se dosáhl tento nejvyšší ze všech cílů. Toto vše je katolická neústupnost a neústupná katolicita při praktikování oné ryzí lásky, která představuje výsostnou lásku. Světci jsou typem této neochvějné a svrchované věrnosti Bohu, hrdiny křesťanské lásky a náboženství. Protože v naší době je tak málo skutečných zarputilců v lásce k Bohu, je tedy také málo nekompromisních lidí v řádu křesťanské lásky. Liberální láska je blahosklonná, láskyplná, dokonce i něžná na pohled, ale ve skutečnosti zásadně pohrdá pravým dobrem lidí, nejvyššími zájmy pravdy a [nakonec i] Boha. Je to lidská sebeláska, uzurpování si trůnu Nejvyššího a dožadování se té úcty, která patří pouze Bohu. (17)
Cožpak namísto svrchované katolické neústupnosti nevidíme P. Pagliaraniho, který je blahosklonný, láskyplný, dokonce i něžný na pohled? Promluvil někdy neústupně a odvážně k ničiteli Františkovi nebo o něm? Kritizoval jej někdy za to čím je – ničitelem a heretikem? Namísto, aby se držel arcibiskupova pokladu a odmítl společenství s hříšnými, vidíme jej se radovat, že jeho vztahy s koncilní Církví jsou podpořeny. Namísto odmítnutí a odsouzení falešného blahořečení Pavla VI. jej vidíme, jak nad tím „důkladně rozjímá“. Víc mi připomíná mňoukající kočičku než řvoucího lva.
Nauka na prvním místě?
Jak ještě kdokoliv může mít naději, že „jednoho dne“ FSSPX položí nauku na první místo, natožpak předstírat, že se to děje právě teď pod tímto novým generálním představeným? Nauka na prvním místě? Prvním před čím? Před praktickou dohodou? A jak tedy potom nazýváte všechna ta „otcovská gesta“, která již papež František FSSPX udělil, a která ono na oplátku radostně přijalo? Jak nazýváte jurisdikci „poskytnutou“ konciliaristy svědčit u sňatků, zpovídat, jurisdikci pro kněžská svěcení, pravomoc soudit na prvním stupni jurisdikce atd....? A na oplátku za všechny tyto ústupky ze strany konciliaristů FSSPX souhlasilo potřásat si rukama s modernisty a postupně se proměnit jen v další neplodné a politicky korektní společenství Ecclesia Dei. [Bratrstvo] už více neodsuzuje samotné omyly, při nejlepším prostě „podává zprávu“ o někom jiném, kdo vznáší nějakou formu kritiky vůči papeži a jeho vylomeninám. Podívejte se například na nově předělané webové stránky FSSPX. Kde jsou úderné články, pro něž bylo FSSPX známé a obávané? Vše, co teď vidíme, jsou mdlé a sterilní „reportáže“ jako katolická verze National Geographic, nijak se nelišící od toho, co očekáváme od všech ostatních skupin potřásajících si rukama s modernisty.
Dokonce i Côme de Prévigny, de facto tiskový mluvčí FSSPX, nedávno připustil, že dohoda je uzavřená:
FSSPX se nakonec stalo autem, které má všechny prvky, aby jezdilo: karosérii, kola, volant, sedadla – všechny prvky jsou zbrusu nové a nic nechybí. Kvůli vnitřnímu i vnějšímu stavu napětí ohledně věci regularizace, bezpochyby kvůli současnému pontifikátu, je vše, co chybí, státní poznávací značka nesoucí jeho status, ale dálniční kontroly po světě vědí, že auto může jezdit, jak se mu zlíbí. (18)
Samo FSSPX zde konstatuje, že „vše, co chybí, je státní poznávací značka nesoucí jeho status“, jinak řečeno, praktická dohoda je uzavřená. Je prostě příliš pozdě klást nauku na první místo. Vše, co teď pro FSSPX zůstává udělat, je ujistit se, že se lidi z kostelních lavic neprobudí. A proto potřebuje udržovat zdání, jinak řečeno, předstírat, že se opravdu stará o nauku, předstírat, že tvrdě pracuje na tom, aby „znovuoživilo ryzí nauku“ v Římě, abychom použili slova P. Pagliaraniho.
Promiňte Petrusi Romanusi, jestliže si myslíte, že toto byl „silný rozhovor, ale takový, který musí být podpořen akcí“ (19), stále popíráte to, co se s FSSPX v posledních několika letech stalo. Tento mdlý rozhovor je jednou z akcí, která však nepodporuje nauku, ale spíše ochotu potřásat si rukama s modernisty, být politicky korektní, používat dvojznačný jazyk, mluvit, aniž by se cokoliv řeklo, „podvádět sebe i své důvěřivé bližní“, jak to říká P. Roussel. (20)
Závěr
Jako v té dánské pohádce (21) o císaři, který chtěl nové šaty, a tkalcích, kteří mu řekli, že jeho nové šaty mohou vidět pouze lidé, kteří nejsou hloupí, kde všichni ze strachu, aby králem nebyli považováni za hloupé, předstírali, že ty neviditelné šaty vypadají tak nádherně, tak je to s těmi, kteří stále lpí na té malé lži o „nauce na prvním místě“, a předstírají, že FSSPX stále seriózně hájí víru, kteří popírají, že praktická dohoda je už hotová věc, ze strachu, aby nebyli vnímání jako sympatizující s těmi „pyšnými rebely“ neboli Odporem.
V té dánské pohádce měl jen jeden malý chlapec odvahu říct králi, že žádné šaty nemá. Bohužel se zdá, že došli malí chlapci, kteří by FSSPX řekli, že kolem pobíhá nahé.
Poznámky
  7. Ibid.
  8. Matouš 12:34
  10. Liberalism & Catholicism, str. 133
  11. Liberalism & Catholicism, str. 133
  12. diverging from his liberal predecessor
  14. Liberalism is a Sin, kapitola XIX
  17. Liberalism is a Sin, kapitola XIX
  20. Liberalism & Catholicism, str. 133
  21. Zdroj: Tradidi
    Překlad: D. Grof