Komentář Eleison DXLII – Liberalismus = náboženství (2017)
(542)
2. prosince
2017
LIBERALISMUS = NÁBOŽENSTVÍ
Nejen, že je
liberalismus těžký hřích, který hanobí Našeho Pána Ježíše Krista. Je to ve
skutečnosti náboženství. Umíráme kvůli liberalismu a jeho následkům. Dvě
století se šíří všude, v našich školách, v našich společnostech. Je
to jed, který ničí Boží přikázání, spolu se vším, co tvoří krásu a velikost
křesťanské civilizace. Ve své encyklice Humanum
Genus řekl Lev XIII. o svobodných zednářích: „Musíme strhnout jejich masku a ukázat je jací jsou, abychom se
vyvarovali jich i jejich omylů.“ Jsem přesvědčen, že liberalismus je plodem
svobodného zednářství, který také musí být demaskován, dokud plně nepochopíme
jeho nebezpečí.
Liberalismus má svoji bohyni: je jí
svoboda. V době Francouzské revoluce liberálové uctívali bohyni Rozumu
v katedrále Notre Dame v Paříži, tj. svobodu, svobodu Člověka, tuto
svobodu, která má svou sochu ve vstupu do newyorkského přístavu, kterou nedávno
oslavovali neuvěřitelným způsobem. Člověk je svobodný, nakonec osvobozený od
všeho zákona a zvláště od Božího zákona. Svoboda je bohyní náboženství
liberalismu.
Liberalismus má své kněžstvo,
v osobě svobodných zednářů, tajné, organizované, extrémně výkonné
kněžstvo. Existuje tisíce a tisíce svobodných zednářů. Výlučně židovská
[zednářská] sekta B´nai B´rith má sama, se svým častým přístupem
k duchovním v Římě a se svou přítomností na setkání v Assisi, ve
světě pět set tisíc členů. Velký orient je také široce rozšířen.
Liberalismus má svá dogmata: je to
Deklarace práv člověka. Jak papežové učili, tato práva liberalismu jsou
nástrojem vynalezeným svobodnými zednáři, aby byl použit proti Bohu, aby
osvobodil člověka od Boha. Od nynějška může člověk svobodně hřešit,
neposlouchat Boha ... svoboda tisku ... je jen jedním z několika údajných
práv člověka, která byla století a půl papeži odsuzována.
Liberalismus má svou morálku, která je
prostě nemorálností: žádná omezení svobodě. Dvacet let jsou liberálové úspěšní
v zavádění do legislativy takřka každého státu všech těch principů, které
jdou proti katolické morálce, jako jsou potraty, svobodné svazky apod. – život
v hříchu je daňovým systémem zvýhodňován.
Liberalismus má svou politiku: především
demokracii, demokracii počtu. Je to lid, který – údajně – vládne. Ale ve
skutečnosti je to o jeho lepším podrobení, ovládnutí, vyvlastnění ve prospěch
všemohoucího státu, totalitního socialismu, který postupně ničí vlastnická
práva, který nutí občany pracovat třetinu roku pro stát. Občané se v podstatě
stávají otroky totalitního státu. To je politika liberalismu, takzvaná svoboda.
Liberalismus má své vzdělávání: vzdělávání
musí být ateistické, sekulární a v celém národě jediné. Ve Francii to
nebyli biskupové, kdo hájil svobodu nevládního vzdělávání, ale rodiny. Kdyby
nebyly dva miliony lidí, kteří jeli do Paříže, aby porazili socialistický zákon
o vzdělávání, ve Francii by dnes existovalo pouze vládní vzdělávání a soukromé
vzdělávání by zmizelo.
Liberalismus má svou ekonomii řízenou
mezinárodními finančními sdruženími. Do té míry, do jaké státy aplikují
liberální morálku, liberální ekonomii, liberální vzdělávání, liberální zákony,
i když si způsobují ohromné dluhy, jsou podporovány Mezinárodním měnovým
fondem. Naopak státy odporující liberalismu jsou finančně oslabovány a
ekonomicky zruinovány, je-li to možné. Sám Vatikán byl zruinován mezinárodními
financemi. Svobodní zednáři infiltrovali papežské finance a převedli vatikánské
jmění do Kanady, kde zmizelo. Svobodní zednáři a mezinárodní finance okamžitě
intervenovali s nabídkou jakékoliv potřebné finanční podpory. Zde jsou
tlaky, které mohou být uplatňovány na Řím při jmenování biskupů nebo kardinálů,
nebo při čemkoliv, co papež dělá. Prakticky je nyní ve službách zednářského
liberalismu. Musíme to takto říct.
Tak pravil arcibiskup Lefebvre
(kráceno) v Barceloně v roce 1986. Je dnes potřeba měnit jediné
slovo?
Kyrie
Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof