Komentář Eleison DXL – Jak rozlišovat? - I (2017)
(540)
18. listopadu
2017
Jeden mladý muž s dobrým
myšlením se ptá na dobrou otázku ohledně krize v Církvi a na další dobrou
otázku ohledně krize v Bratrstvu sv. Pia X. Takto Joseph koncipuje svou
první otázku:
Na jednu
stranu byla koncilní krize jednou z řady krizí postihujících Církev, jako
jsou protestantismus, liberalismus a revoluce, a dvě světové války, a
proto si na koncilu prorazily cestu omyly, které byly před Druhým vatikánským
koncilem Církví jasně odsouzeny. A po koncilu jeho novotám aplaudovali tradiční
nepřátelé Církve, jako jsou svobodní zednáři a socialisté, přičemž misijní duch
Církve byl zřetelně uhašen. Na druhou stranu jsou ideje tohoto koncilu dílem
vysoce inteligentních a údajně katolických duchovních, a člověk nemůže stále
říkat, že papež není papežem, nebo že většina modernistických biskupů je
neplatně vysvěcena. Může tudíž člověk
říct, že koncilní krize zahrnuje zastíněné oblasti, které stále znesnadňují
vidět jasně? A jestliže nemůžeme dojít jednoznačných závěrů, můžeme si být
jistí, že se přidržujeme pravé Víry?
Nejlepší odpověď pochází od Našeho
Pána samotného, když pronáší Kázání na hoře (Mt. VII, 15-20) – „Po ovoci jejich
poznáte je.“ Náš Pán zjevně věděl, že budou existovat stálé útoky na Jeho
Církev s opakovanými pokusy ďábla zasévat zmatení do myšlení Jeho
následovníků. Zmatení, které následovalo na Druhém vatikánském koncilu, není typově
odlišné od předešlých krizí v dějinách Církve, i když je toto zmatení skrze
odpadnutí duchovních na Druhém vatikánském koncilu dnes bezprecedentní v rozsahu
– nikdy předtím nebylo velké množství katolických pastýřů tak ztraceno, a tudíž
i katolické ovce.
Nicméně, aby člověk nalezl cestu ze
zmatení, platí stále stejný neomylný princip: činy hovoří hlasitěji než slova,
a ovoce činů člověka jsou nejjistějším průvodcem toho, jaký je a co opravdu
zamýšlí. Zvláště v případě modernismu může člověk klamat sám sebe, pokud
jde o to, co chce nebo zamýšlí, protože nikdo není tak hluboce odpoután od
reality jako modernista. „Konec světa bude charakterizován lidmi konajícími
zlo, zatímco si budou myslet, že konají dobro,“ řekl P. Faber v polovině
19. století. Ve 21. století stojíme na špatném konci tohoto procesu, který
trval staletí, kdy lidstvo klame samo sebe, když se odvrátilo od Boha. Zanechal
by tedy Bůh Své ovce bezbranné vůči takovým bezprecedentním vlkům v rouše
beránčím, jakými jsou modernisté? Ne, protože soudit po ovoci je něco, co
může činit kdokoliv s minimem zdravého rozumu a s dobrou vůlí.
Proto, Josephe, si všímáte, že
autority dnešní Církve jsou vysoce inteligentní muži a údajně katolíci, a
docela rozumně se domníváte, že jsou platnými autoritami Církve, protože, i
když víte, že jejich ovoce je tak málo katolické, že to nutí mnoho katolíků
zpochybňovat onu platnost, kdo jiný navzdory tomu existuje, kdo je oprávněn
hovořit a jednat za univerzální Církev? Zároveň však pozorujete, že jejich
ideje jsou v linii se závažnými protikatolickými omyly minulosti, a že jim
nyní aplaudují tradiční nepřátelé Církve, jako jsou svobodní zednáři. Argumenty
na jedné i na druhé straně. Pochyby a stíny. Jak vyřešíte toto zmatení?
Odpověď: svým vlastním detailním postřehem,
že misijní duch od Druhého vatikánského koncilu vymizel z Církve. Zde je
ovoce. Koncil hlásal ekumenismus (Unitatis
Redintegratio), náboženskou svobodu (Dignitatis
Humanae) a relativní přijatelnost falešných náboženství jako jsou
hinduismus, islám a judaismus (Nostra
Aetate) – jak by se katolický misijní duch po koncilu nezhroutil? A cožpak
se od Druhého vatikánského koncilu nespočet klášterů, seminářů, konventů,
diecézí a farností také nevyprázdnil a neuzavřel? Otevřeli se někde nové? Ano,
pod vedením jediného katolického biskupa na světě, který od počátku otevřeně
zavrhoval koncil a všechna jeho díla, arcibiskupa Lefebvra. Zde bylo přesně
takové ovoce přesně takových katolických zásad věrně aplikovaných navzdory
Druhému vatikánskému koncilu. Josephe, už se nemusíte dívat detailněji.
Kyrie
Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof