▼

neděle 29. října 2017

P. Castellani o Kralování Krista (1997)


P. Castellani o Kralování Krista (1997)
Na počest tradičního Svátku Krista Krále, který slavíme tento týden, vám přinášíme pasáž z kázání argentinského kněze P. Leonarda Castellaniho, S.J. (1899-1981) o kralování Našeho Pána Ježíše Krista. P. Castellani trpěl během 40. a 50. let 20. století ostrým pronásledováním ze strany jezuitského řádu, protože odmítal přijmout teorie Teilharda de Chardina a protože zůstával věrný sv. Tomaši Akvinskému. Vytrpěl dokonce nucené dvouleté uvěznění ve Španělsku a nakonec byl propuštěn z jezuitského řádu, protože synové sv. Ignáce začali přijímat modernismus. Následující citace jsou převzaty ze sbírky kázání P. Castellaniho s názvem Domingueras Prédicas, str. 327, 1997.
***
Kristus před Pilátem třikrát potvrdil, že je Králem ve stejném smyslu, jak to Pilát pochopil: „Jsi tedy Králem?“ Ježíš odpověděl: „Ty říkáš, že jsem Králem.“ Jinak řečeno: „Máš pravdu.“ Je pravda, že mu řekl: „Mé království není z tohoto světa,“ ale neřekl: „Mé království není zde.“ Použil příslovce “hinc“ (Regnum meumnon est hinc), které naznačuje pohyb a v angličtině neexistuje. Toto příslovce “hinc“ znamenalo tři věci zároveň. „Mé Království nevychází z tohoto světa, Mé Království je v tomto světě, Mé Království jde z tohoto světa do jiného světa“.
Zjevně je „ubohým Králem“, který v dnešní době moc nevládne, protože kdyby vládnul, svět by byl lepší. Velká část světa Jej dokonce ani nezná; druhá část Jej zná a zavrhuje Jej jako Židé; „Nolumus Hunc regnare super nos“ – „Nechceme tohoto člověka za krále!“ (Lk. 19:14), a konečně další část světa Jej slovy uznává, ale skutky Jej popírá – je těmi zbabělými křesťany. Kristus však poznamenal něco jiného, že jestliže se královi poddaní proti němu vzbouří, nepřestává být králem, dokud si zachovává moc je potrestat a opět si je podrobit. Kdyby neměl tu moc, je to jiná věc. A tak dnes modernističtí heretici připouštějí, že Kristus je Král „v jistém smyslu“, ale popírají druhý příchod Krista. Pak ano, byl by ubohým Králem. Modernisté buď zcela mění smysl Parusie a převracejí jej v něco zcela jiného (jako v případě Teilharda de Chardin) nebo říkají, že přijde za 18 milionů let – což znamená „nikdy“.
Papež Pius XI. zavedl svátek Krista Krále proti „liberalismu“. Přesně vzato je liberalismus formou zbabělosti. Liberalismus popírá Kralování Krista, Jeho moc, kterou má právem nad lidskou společností. Tato současná křesťanská hereze je komplikovaná. Liberalismus odstranil Kralování Krista tak, že řekl něco [zdánlivě] „nevinného“ – že náboženství je soukromou věcí a proto by národy měly respektovat všechna náboženství a Církev by se neměla zapojovat do věcí, které se jí netýkají – jinak řečeno, do veřejných záležitostí. Avšak velký německý filozof Josef Pieper si všímá, že když Boha učiníme soukromou záležitostí (záležitostí ve svědomí každého člověka), stejným způsobem přetvoříme stát na Boha a proměníme Ježíše Krista a Věčného Otce na podřízené bohy. Vskutku to znamená, že protože je stát veřejnou záležitostí, náboženství by mu tudíž bylo podřízené a muselo by se státu podvolit, protože to, co je veřejné, je mnohem nadřazenější tomu, co je soukromé, a soukromé se tomu musí podřídit.
Ve skutečnosti historie brzy ukázala, že „liberální sekularismus“ nebo údajná neutralita ohledně náboženství, je v realitě skutečným nepřátelstvím; a skončila zbožněním a zbožštěním státu.
Překlad: D. Grof