Zednářské
cíle, povaha a politika (1932)
Rev.
E. Cahill, S.J.
Zednářská
mlčenlivost
„Jednou z prvních ... povinností,“
píše John H. Cowles, Velký inspektor inkvizitor komandér Jižní jurisdikce
skotského ritu svobodného zednářství v USA, „kterou na sebe bere každý
zasvěcenec zednářských bratrstev je, že žádným způsobem neodhalí jakoukoliv
část tajemství, jež jsou sdělována. Vážnost této přísahy je mu vštěpována jasně
a detailně... Moudrost utajování, pokud
jde o ezoterické zednářství, byla stanovena před dlouhou dobou, je založena
na zdravém uvažování a její hodnota byla prokázána v mnoha letech
existence bratrstva....“ (1)
Zednářství, dítě temnoty, je
v podstatě tajné. Jeho utajení nespočívá čistě ve skutečnosti, že jeho
členstvo je částečně neznámé a jeho názory a činnost jsou drženy mimo povědomí
veřejnosti. Základní povaha bratrstva samotného, jeho skutečné cíle, dokonce i
jeho mravní a filozofické učení jsou zahaleny tajemstvím. To vše je neznámé i
ohromné většině členů; a je to sdělováno pouze několika vyvoleným, patřícím do
vnitřních kruhů, u jejichž mentality a morálních názorů se předpokládá, že jsou
dostatečně uvedeny do souladu se zednářskými ideály. Pro řadové členy Umění
[tj. zednářství] jsou všechny tyto záležitosti skryté v alegorii a
symbolismu, jejichž skutečnému významu nerozumí, a co se jich týče, jsou ve
skutečnosti úmyslně klamáni. (2) Těmito prostředky je ohromné množství lidí
přesvědčeno, aby propůjčili své jméno instituci a propagovali záměry, od nichž
by se, kdyby znali úplnou pravdu, se zděšením odtáhli. Z tohoto důvodu
tedy na každé úrovni zednářského zasvěcení kandidát obnovuje bezbožné přísahy o
utajení, a na tomto utajení se velice trvá v každé části organizace a při
práci bratrstva.
Nicméně bratrstvo nemůže, o nic víc
než nějaká osoba, trvale skrýt svou pravou povahu. Proto nemálo badatelů,
katolických i protestantských, kteří systematicky studovali zednářství
z hojných materiálů, které se během posledních dvou století nahromadily,
alespoň částečně uspěli při snětí závoje, který jej zakrývá, a obnažení pravé
povahy zednářství a rámce jeho tajné organizace pro ty, kteří ji chtějí poznat.
(3) Kromě toho, dokonce už od samého počátku papeži s neomylnou vizí,
kterou vedení Ducha Svatého propůjčuje, jasně viděli a nikterak nejistými termíny
odsuzovali špatnost zednářství a jeho plánů proti Kristově Království na zemi.
Podstata
svobodného zednářství
Svobodné zednářství je duší a
středem celého moderního protikřesťanského hnutí. Jinak řečeno, je to
„proticírkev“. Jeden moderní katolický spisovatel komentující dobře známá
slova, která se objevují ve dvou různých encyklikách Pia IX., kde papež
označuje zednářství jako „Synagogu Satanovu“, popisuje tuto sektu jako „syntézu
všech herezí a symbol všech vzpour člověka proti Bohu“. (4)
Zednářství vytváří mravní kodex a
zásady lidské ctnosti a dobročinnosti nezávisle
na Bohu; a zatímco předstírá ignorovat Našeho Božského Pána, nebo, kde to
okolnosti vyžadují, slovně vzdává poctu Jeho posvátnému Jménu, jeho pravou
podstatou je opozice vůči Němu a vůči Jeho poslání na zemi. To, co je pod
povrchem celého zednářského systému, a co ovlivňuje všechno jeho učení a
všechny jeho aktivity a obřady, je stálý proud nepřátelství vůči křesťanství.
Ideály Církve jsou vystavovány posměchu, její učení překrucováno; její
služebníci a řeholníci, když je k tomu příležitost, očerňováni a
pronásledováni. Dokonce i její nejposvátnější tajemství a obřady jako jsou
Vtělení, mše a svátosti, jsou neskutečně a rouhavě karikovány v některých
zednářských obřadech a nauce.
Bezprostřední
cíl zednářské politiky
Naturalismus a hermetismus nebo
okultismus (včetně teosofie, spiritismu, křesťanského scientismu a satanismu)
jsou pro zednářský kult a filozofii charakteristické. Jsou předkládány jako
náhražka opravdového náboženství a vlastně jsou dnes asi nejsilnějším
rozpouštědlem elementů pravého křesťanství, které stále přežívají mezi
nekatolickými komunitami anglicky mluvícího světa.
S cílem uvést zásady
naturalismu do života lidu se zednářství všude snaží odkřesťanštit vzdělávací
systém a veřejný život státu tak úplně, jak je to jen možné. Proto jeho
politický a společenský program zahrnuje:
I. Vyhnání náboženství ze všech
vládních ministerstev a ze všech veřejných institucí; a jako známku triumfu
této politiky odstranění křížů a všech náboženských symbolů ze zákonodárných
shromáždění, soudních dvorů, veřejných nemocnic, škol a univerzit atd.
II. Zesvětštění sňatků a zavedení
možnosti rozvodu.
III. Ustanovení státního systému
vzdělávání, který, alespoň ve svých základních stupních, bude povinný,
bezplatný a řízený laiky. (5)
IV. Úplná svoboda kultu
(přinejmenším pro všechna náboženství s výjimkou jediného pravého).
V. Neomezená svoboda tisku dokonce i
při propagaci ateistických nauk a zásad, které podrývají morálku; podobnou
svobodu pro divadlo, kino a všechny druhy veřejných aktivit, i když budou
nejškodlivější veřejnému zájmu, jako je působení sázkových a herních agentur a
agentur pokleslých zábav, nelegálního obchodu s alkoholem, nelegálního
obchodu s drogami a nástroji nepřirozených neřestí atd.
VI. Odstranění všech rozdílů mezi
pohlavími ve vzdělání a ve všech oblastech veřejného života, a propagování či
povzbuzování radikálního feminismu.
Tentýž program obvykle zahrnuje nebo
upřednostňuje ústavu nebo vládu, která je formálně podle jména demokratická
nebo republikánská, ale je organizovaná tak, aby se dala snadno ovládat
zednářským tiskem a pány vysokých financí; univerzální volební právo bez
rozlišení; a centralizaci politické a administrativní moci v rukách
byrokracie. Je na jedné straně protikladná k národním odlišnostem, které
jsou spojovány s křesťanskou ctností vlastenectví, k ideálu pevně
organizovaných venkovských komunit trvale usazených na půdě; a nakonec k organizaci
společnosti ve třídách svázaných vazbami obecného zájmu a vzájemné služby.
Proto jeho politika směřuje ke komercialismu, falešnému internacionalismu a
krajnímu individualismu. (6)
Papežské
odsudky
Církev pod trestem exkomunikace,
zapříčiněné činem samotným (ipso facto),
zakazuje katolíkům vstupovat do zednářské společnosti nebo jí dávat jakoukoliv
pomoc nebo podporu. Navíc jsou papežské odsudky zednářství tak přísné a tak
široké ve svém rázu, že jsou v dějinách církevního zákonodárství jedinečné.
Během posledních dvou století bylo
zednářství výslovně prokleto přinejmenším deseti různými papeži a přímo či
nepřímo odsouzeno prakticky každým papežem, který usedl na Petrův stolec.
Papeži obviňují zednáře z tajných zločinných aktivit s „hanebnými skutky“;
z jednání pod přímou inspirací ďábla, ne-li ve skutečnosti uctívání Satana
samotného (obvinění, jež se naznačuje v některých papežských dokumentech);
z hanebností, rouhání, svatokrádeže a odporných herezí dřívějších dob; ze
systematického praktikování atentátů; ze zrady státu; z anarchistických a
revolučních principů a z upřednostňování a propagování toho, co se nyní
nazývá bolševismem, z kažení a mravního narušování myšlení mládeže,
z hanebného pokrytectví a lhaní, s jejichž pomocí se zednáři snaží
skrýt svou špatnost pod pláštíkem bezúhonnosti a úctyhodnosti, přičemž ve
skutečnosti jsou evidentně „Satanovou synagogou“, jejímž přímým cílem je úplné
zničení křesťanství a všeobecná obnova pohanství ve formě degradovanější a
nepřirozenější, než svět doposud znal.
Papežové znovu a znovu připomínají
křesťanským vladařům jejich naléhavou povinnost, v zájmu náboženství a
morálky, a kvůli míru a bezpečnosti státu, aby ve své zemi potlačovali všechny
tajné společnosti. (7)
Papeži neobviňují všechny jednotlivé
zednáře z aktivní účasti na zločinech a hanebných činech zednářské
organizace. Protože však všichni členové propůjčují své jméno a přinejmenším
svou morální podporu této zavržené sektě, na všechny se vztahuje trest a má se
za to, že sdílejí svou odpovědnost a vinu. Proto papež Pius IX. píše:
„Není to pouze zednářská organizace
v Evropě, na níž se odkazuje [jmenovitě v papežských dokumentech],
ale také zednářská sdružení v Americe a kterékoliv části světa, kde mohou
být.“ (2)
Proto jsou celý Řád a všechny sekce
a oddělení zednářstva zavrženy bez rozlišení.
Poznámky:
1) The New Age, oficiální orgán Nejvyšší rady 33.
stupně starobylého a přijatého skotského ritu svobodného zednářství, červenec
1931, str. 388. (Kurzíva v originálu není.)
2) Cahill, op.
cit., kap. III, kde jsou citovány texty o zednářském utajení.
3) Srovnej
Cahill, op. cit., str. 95 a dále.
4) Gautherot
v Dictionaire de la Foi Catholique, sv. II, sl. 95.
5) Toto je
přiznaný cíl zednářské Ligy instrukcí,
která byla založena ve Francii v roce 1866. Srovnej Deschamps, op. cit.
sv. III, str. 427 a dále; také Msgr. Jouin – Le Péril Judaeo-Maconnique, sv. XII (Le Loi d´Enseignment), str. 99 a dále.
6) Srovnej
Cahill, op. cit., str. 166 a dále.
7) Srovnej řadu
citátů (v angličtině) z textů papežských prohlášení o zednářství, Cahill,
op. cit., kap. VI (str 118-135). Kompletnější a podrobnější řada odkazů a
citací z papežských dokumentů k zednářství, srovnej Revue
Internationale des Soc. Sec. (1929-1930) v řadě článků P. Dom Baucher,
OSB, pod názvem „Les papes et la Franc-Maconnerie.“
8) Etsi Multa, 1873.
Zdroj: The Framework of A Christian State,
Rev. E. Cahill, S.J., M.H.Gill and Son Ltd., Dublin, 1932, str. 230-234
Překlad: D.
Grof