Námitka vůči kolegiálnímu zasvěcení (2000)
P. Fabrice Delestre
Jistí kněží
někdy formulují následující námitku vůči jednotě všech biskupů s papežem
při aktu zasvěcení Ruska: Dá se pochopit, že dobrý Bůh žádá, aby papež zasvětil
Rusko Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, protože papež má jurisdikci nad celým
světem. Ale diecézní biskupové nemají jurisdikci nad Ruskem, a tudíž nemají
pravomoc zasvětit tuto zemi.
Takové
uvažování zapomíná na jeden ze základních prvků fatimského poselství: pokání.
Naše Paní přišla žádat „slavnostní a veřejný akt pokání a zasvěcení Rusku“.
Jestliže je pravda, že biskupové nemají jurisdikci nad Ruskem, zcela jistě mají
moc činit pokání vůči Neposkvrněnému Srdci Panny Marie za své vlastní hříchy a
hříchy svých diecézí tím, že zorganizují smírné obřady ve svých příslušných
diecézích. Toto pokání se samozřejmě týká všech druhů hříchů. Když však člověk
zváží obecné vyznění slov Naší Paní ve Fatimě, zdá se, že se vztahují zvláště
na dvě kategorie hříchů: Za prvé, „pět druhů urážek a rouhání vůči
Neposkvrněnému Srdci Panny Marie“, jak je sestře Lucii vyjmenoval Náš Pán 29.
května 1930 v Tuy:
- Rouhání
proti Neposkvrněnému početí.
- Rouhání
proti Jejímu panenství.
- Rouhání
proti Jejímu Božskému mateřství a zároveň odmítání uznat Jí jako matku
lidstva.
- Rouhání
těch, kteří se veřejně snaží rozsévat v srdcích dětí lhostejnost,
nebo opovržení, nebo dokonce nenávist k této Neposkvrněné matce.
- Urážky
těch, kteří Ji přímo hrubě urážejí v Jejích svatých obrazech.
Je zřejmé,
že tyto urážky a rouhání mají ten účinek, že kazí integritu víry a mravů. (viz
Fatima: Intimate Joy World Event, tamtéž, kap. 6, str. 159)
Druhou
kategorií hříchů jsou hříchy apostaze, a zvláště apostaze duší, které opouští
pravou víru, aby více či méně otevřeně přijaly mylné nauky ateistického a
materialistického komunismu nebo jeho varianty (velmi vychvalovaný
„liberalismus“ není ničím jiným než na růžovo nalakovaným komunismem, jak to
dokonale ukázal velký papež Lev XIII. ve své skvělé encyklice Libertas
Praestantissimum z 20. června 1888).
Tyto dvě
kategorie hříchů proti mravům křesťanů a pravé víře jsou bezpochyby
nejzávažnějšími a nejrozšířenějšími hříchy naší doby. Proto dobrý Bůh před
vlastním zasvěcením Ruska chce očistu duší skrze kající pobožnost
k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Jednota všech biskupů s papežem se
zajisté žádá proto, aby se umožnilo nejhojnější a nejvšeobecnější možné
očištění ve světě.
To, že Naše
Paní požadovala konkrétní zasvěcení Ruska, to jest země, která je od roku 1917
do současnosti hlavním podněcovatelem neklidu, podvracení a revolucí a válek po
celém světě, je nepochybně proto, aby se umožnilo, aby bylo toto očištění duší účinné
a aby bylo na počátku skutečně duchovní obnovy světa; očištění hluboké a
dlouhotrvající.
- Milost
obrácení Ruska – V tomto příslibu se chápe dvojí obrácení: 1) náboženské
obrácení od pravoslavného schizmatu k pravé katolické víře; a 2)
logický důsledek prvního obrácení, politické a společenské obrácení této
země s přechodem od materialistického, ateistického, rovnostářského
režimu k politickému a společenskému řádu založenému na nauce Církve.
- Jakmile
velký podněcovatel celosvětového podvracení a neklidu zmizí díky obrácení
Ruska, „bude světu dáno období míru.“
Jakou
nádhernou moudrost a řízení lze vnímat v Božím plánu, který nicméně umožňuje,
aby vše záviselo na rozhodnutí jediného muže: Svatého Otce! To by nás mělo
povzbudit, abychom se vytrvaleji modlili za to, abychom od papeže obdrželi toto
zasvěcení, které se naplní navzdory všem překážkám, jak slíbil Náš Pán sestře
Lucii během niterního rozhovoru v Rianju ve Španělsku 29. srpna 1931:
„Budou se kát a učiní jej, ale bude to pozdě. Rusko rozšíří své omyly ve světě
a bude vyvolávat války a pronásledování proti Církvi....“
Na druhou
stranu, protože jedním z nejzávažnějších aspektů současné krize
v Církvi je bezprecedentní zatmění autority, je jisté, že jakmile bude
vykonáno zasvěcení Ruska, bude velice usnadněno znovunastolení tradiční
autority v Církvi, protože akt zasvěcení zdůrazní zároveň monarchickou a
hierarchickou povahu Boží konstituce Církve.
Zdroj: Angelus Online
Překlad: D.
Grof