▼

neděle 26. března 2017

Komentář Eleison DVI – Pomalý úpadek - I (2017)


Komentář Eleison DVI – Pomalý úpadek - I (2017)
(506)
25. března 2017
POMALÝ ÚPADEK I
Zde následuje zkrácené svědectví ze Spojených států, které „uhodilo mnoho hřebíků na hlavičku“:
Bratrstvo sv. Pia X. bylo „přetvořeno“ [v originále je výraz „rebranded“ – pozn. překl.], a již není stejné, jaké bylo. Tak jako původní FSSPX patřilo do katolické Církve, tak Novobratrstvo patří do Novocírkve. Těm, kteří jsou dost staří, aby si to pamatovali, se to zdá jako další Druhý vatikánský koncil, jenom horší, protože tentokrát zde není žádný přímý naukový útok, ani velký koncil. Namísto toho se revoluce šíří pomalou, takřka nepostřehnutelnou společenskou přeměnou.
I když se zevnějšek Tradice zachovává, tradicionalistické hnutí se pomalu mění zevnitř. Navenek a materiálně se věcí jeví úspěšnější než kdy předtím, s rostoucími objemy peněz a budovami, vnitřně a duchovně zde však je úpadek, protože choroba modernismu nepostřehnutelně infikuje naše řady. Rozmanité symptomy naznačují, že modernismus je stejný. Například noví, mladí kněží Bratrstva se šťastnými tvářemi, kteří jsou přesně jako „míroví kněží“ 60. a 70. let 20. století, jak je nazval velký kardinál Mindszenty. Mnozí jsou na rozdíl od předešlé generace kněží postiženi zženštilostí, ale všichni mají příliš rádi některé z nových vůdčích laických učitelů Novobratrstva.
A tak je mše stále tradiční, ale celá kultura okolo je Novus Ordo. Tradicionalisté chtějí zachovat starou mši a svátosti a něco z mravů z katechismu, ale zároveň chtějí mít všechno ostatní, co moderní svět nabízí. To, mimo mši a svátosti, činí mnohé takzvané tradiční katolíky do velké míry nerozeznatelné od jejich protějšků ve zbytku moderního světa. Když přijde na rozvody, anulace, „svobodné matky“ atd., statistiky jsou stejné. Jestliže chtějí tradicionalisté jít s moderním světem, nemohou zůstávat s pravým náboženstvím. Buď jedno, nebo druhé.
Je to tak, že tradicionalistické hnutí se nyní otevírá světu, aby se stalo společensky akceptovaným a normálním. A tento proces modernizace pomalu, ale jistě, běží. U kormidla je nová, mladá generace a věci mění. Staří, svérázní, nepříjemní zastánci tvrdé linie byli nahrazeni, a Tradice má nové image, mladou, šťastnou, přátelskou tvář. Oficiální Církev měla své aggiornamento před padesáti lety, Bratrstvo je modernizováno dnes. Stará generace, která vybojovala tolik bitev, aby věci uchovala, je nyní nahrazována novou generací, která nikdy nepoznala Novus Ordo, nebo to, jak přišel, a nikdy za nic nemusela bojovat. Dnešní mladí jsou náchylní k tomu vyrůst v tradicionalistické bublině, a mají příliš malé povědomí o včerejší válce, pozadí té dnešní. Před koncilem Bela Doddová svědčila o komunistické infiltraci Církve. Jsme si tak jistí, že stejná věc se nyní neděje vůči tradicionalistickému hnutí?
To vše bylo příliš předvídatelné. Protože Bratrstvo není ani neomylné, ani nepomíjející, prochází nyní tím, čím Církev procházela před padesáti lety – infiltrací, kompromisem, rozkladem a stejným procesem sebezničení. Arcibiskup Lefebvre by si té radikální změny všimnul okamžitě, ale velký počet žab v hrnci Bratrstva si ani nevšimlo, jak teplota vody stoupá. Arcibiskup „předal, co přijal“, ale jak může nová generace předat to, co již nepřijímá? Proto nyní slyšíme, že „nevyhnutelné smíření“ je na dosah. FSSPX bude přijato jako část Novocírkve, a naopak, bude muset přijmout Novocírkev. Nyní bude jen jednou z mnoha bočních kaplí v panteonu Nového světového řádu. A pokud jde o „smíření“, která strana té druhé ustoupila? Stala se koncilní církev katolickou? Ani zdaleka ne!
Podívejte se příští týden na další příklady od téhož svědka.
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof