Arcibiskup Lefebvre odpovídá
biskupu Schneiderovi (2017)
Petrus Romanus
4. ledna
2017
V
nedávném rozhovoru
pro španělské webové stránky Adelante La
Fe biskup Athanasius Schneider z Kazachstánu (pravděpodobně instruován
liberálními členy Bratrstva sv. Pia X.) řekl: „Je mým velkým přáním, aby bylo
FSSPX uznáno a etablováno v rámci regulérní struktury Církve.“
Samotný
rozhovor ještě nebyl celý přeložen do angličtiny. Blog Rorate Caeli však přinesl části z něj. Přečtěte si je zde.
Rád bych se zaměřil na některé komentáře tohoto biskupa.
Především:
Jsem přesvědčen, že za současných okolností by Msgr.
Lefebvre bez váhání přijal kanonický návrh na personální prelaturu.
Biskupská svěcení byla v roce 1988 vykonána,
protože si v dobré víře myslel, že je musí vykonat, jako krajní akt, a
zároveň řekl, že tato situace by neměla trvat dlouho.
Biskup Schneider zcela vpravo
Jsou-li tyto
výroky správně přeložené, jsou urážkou arcibiskupa [Lefebvra]. Biskup Schneider
prostě nezná člověka, za nějž si činí nárok mluvit. Jeho záměrem zde je zlehčit
svěcení tím, že řekne, že byla „krajní“ a vykonaná pouze proto, že arcibiskup Lefebvre
„si myslel, že je musí vykonat“. Takový výrok je pokusem omluvit arcibiskupa a
naznačit, že by je znovu nevykonal, kdyby tu možnost měl.
Nesmysl! Když
arcibiskup vysvětil čtyři biskupy, neučinil nic „krajního“. Svěcení byla
principiální hranicí načrtnutou Bohem, aby ochránil víru a viděl, která
z jeho dítek budou následovat pravdu navzdory tomu, že za to budou
„exkomunikována“. V podstatě byla [svěcení] nadpřirozenou událostí vedenou
Duchem Svatým, která zachránila Církev před úplným zničením. To, že biskup
Schneider nepřímo naznačuje, že byla v zásadě chybou a nikoliv ideálním
vývojem, je nehoráznou urážkou Všemohoucího Boha.
Zdá se nutné
připomenout našim čtenářům, že když byl arcibiskup Lefebvre dotazován, jestli
„lituje“ toho, co udělal, nebo má nějaké „pochyby“, odpovídal:
„Ne, vůbec žádné. Myslím si, že vše, co se stalo, se událo skutečně
prozřetelnostně a takřka zázračným způsobem.“ „Neměli bychom mít žádné rozpaky
nebo skrupule, pokud jde o tato biskupská svěcení.“
Je nám
jasné, že Bůh byl v arcibiskupově rozhodnutí nesporně s ním. Poté [arcibiskup]
pocítil pokoj a klid, jak o tom byla podána zpráva. Jestliže dnes existují
kněží Bratrstva, kteří cítí jako biskup Schneider, pak je s otevřenou
náručí jistě uvítá FSSP.
Komentář
biskupa Schneidera, že arcibiskup Lefebvre „řekl, že tato situace by neměla
trvat dlouho“, si také zasluhuje prozkoumání. Stejně jako jeho tvrzení, že:
„Jestliže zůstanete kanonicky autonomní příliš dlouho, riskujete, že ztratíte
povahu katolické Církve.“
Arcibiskup
nebyl přesvědčen o žádné z těchto věcí. Ve skutečnosti řekl v roce
1990 přesný opak:
Nesmíme mít žádné iluze. Bojujeme boj se zárukou celé linie papežů. Proto
bychom neměli váhat nebo mít strach, váhat stylem „Proč bychom měli pokračovat
sami? Koneckonců, proč se nepřidat k Římu, proč se nepřidat k papeži?“ Ano,
kdyby Řím a papež byli v souladu s Tradicí, kdyby pokračovali v práci všech
papežů 19. a první poloviny 20. století, tak samozřejmě. ... Nemusíme se tedy
bát. Musíme přece věřit v milost Boží.
„Co se bude dít? Jak to vše skončí?“ To je Boží tajemství. Záhada. Ale je
jasné, že musíme bojovat proti myšlenkám v současnosti módním v Římě,
přicházejícím z papežových vlastních úst, z úst kardinála Ratzingera, z úst
kardinála Casaroliho, kardinála Willebrandse a jim podobných, je to jasné,
jasné, protože vše, co stále opakují, je v protikladu k tomu, co říkali
papežové a slavnostně to vyhlašovali po 150 let. ... Je to jasné. Proto nesmíme
váhat ani na chvíli.
Abych to zopakoval, arcibiskup
Lefebvre byl přesvědčen, že „se nemusíme bát“, že nejsme s těmi, kteří
zrazují Tradici. Musíme „věřit v milost Boží“ a „bojovat
proti myšlenkám v současnosti módním v Římě“, jakkoliv dlouho přetrvají.
„Nesmíme váhat ani na chvíli“, protože je to „Boží tajemství“, jak to „vše skončí“.
Vzhledem k těmto poznámkám je
prostě nepřesné tvrdit, jak to činí biskup Schneider, že arcibiskup Lefebvre
„řekl, že tato situace by neměla trvat dlouho.“ Arcibiskup Lefebvre by také
nesouhlasil s přesvědčením, že být „kanonicky autonomní příliš dlouho
znamená riziko ztratit „povahu katolické Církve“.
(Bokem by se mělo poznamenat, že
v roce 2003 P. Jean Violette, tehdejší představený Kanadského distriktu
FSSPX, odsoudil P. Paula Aulagniera (v té době kněze Bratrstva), protože ten byl
přesvědčen, že existuje „nebezpečí“ nebýt „kanonicky regularizován“
s Římem. Přečtete si dopis P. Violetta [v angličtině] zde.)
Pozornost si zasluhují další dva
citáty biskupa Schneidera:
Je mým
velkým přáním, aby bylo FSSPX uznáno a etablováno v rámci regulérní
struktury Církve co nejdříve, a bude to ku prospěchu všech, jich i nás. Ve
skutečnosti to bude nová síla v této velké bitvě za čistotu Víry.
Řekl jsem
Msgr. Fellaymu: „Monsignore, potřebujeme vaši přítomnost, abyste se spojili se
všemi dobrými silami v Církvi, abychom dosáhli této jednoty.“
I když je povzbudivé, že biskup
Schneider často hovoří o svobodném zednářství, modernismu a mnoha dalších zlech
postihujících dnes Církev, je on tím, kdo se potřebuje přidat k Bratrstvu
a dojít plného společenství s Tradicí a všemi papeži minulosti. Mimo to by
jeho „velkým přáním“ nemělo být, aby Řím „regularizoval“ Bratrstvo. Mělo by jím
být, aby se modernistický Řím kál ze svých rouhavých způsobů a znovu se
etabloval v rámci regulérní struktury Věčného Říma.
Biskupovy poznámky o „spojení sil“
prozrazují jistý druh naturalistického myšlení, které zlehčuje nadpřirozený boj
(tj. milosti těch, kteří následují arcibiskupovu pomoc pro Církev skrze
přetrvávající tresty, jimž je Bůh podrobuje). Kdyby, jak tvrdí biskup
Schneider, tradicionalisté skutečně byli schopní lépe ovlivnit změnu [Církve],
pokud by bylo FSSPX „regularizováno“, pak jsou modernisté hloupější, než
vypadají! Upřímně, jednal by papež František tak, aby to umožnilo jeho
teologickým nepřátelům zkoordinovat se tak, že by to nakonec vedlo ke konci
nejen progresivistického katolicismu, ale i Druhého vatikánského koncilu? Tak
naivní on a jeho liberální spojenci nejsou. Přesto ti, kteří si myslí, že
„regularizace“ povede k nějakému druhu rozkvětu Tradice, musí logicky
zastávat názor, že [tak hloupí] jsou.
Arcibiskup Lefebvre kdysi řekl, že
existují „jistí laici“, kteří „jsou velmi milí, velmi dobří lidé, všichni za
Bratrstvo, [a] kteří přijali konsekrace,“ ale „kteří mají jistý druh vnitřní
lítosti, že již nejsou s lidmi, s nimiž bývali, s lidmi, kteří
nepřijali konsekrace, a jsou nyní proti nám.“ O těchto lidech arcibiskup řekl,
že se prostě musí „rozhodnout“. „Přidají se k nám a budou pracovat s námi“
nebo „půjdou jinou cestou, aby zůstali ve společnosti s liberály, kteří
nás opustili“? Biskup Schneider a stejně tak i vůdci Bratrstva sv. Pia X. se
musí rozhodnout. Přidají se k arcibiskupu [Lefebvrovi] a nebo půjdou jinou
cestou? Já vím, s kým jsem. Víte to vy?
Zdroj:
Psalm
129
Překlad:
D. Grof