▼

sobota 5. listopadu 2016

Komentář Eleison CDLXXXVI – Jsou si duchovní vědomi? – I (2016)


Komentář Eleison CDLXXXVI – Jsou si duchovní vědomi? – I (2016)
(486)
5. listopadu 2016
JSOU SI DUCHOVNÍ VĚDOMI? – I
Jeden čtenář těchto „Komentářů“ právě vznesl otázku, která se kdysi často kladla a nyní se pravděpodobně klade méně často, ale je stále zajímavá: je si generální představený Bratrstva sv. Pia X. vědom toho, jak protiřečí sám sobě? – v červenci tohoto roku vyzval k novému růžencovému křížovému tažení výlučně za dosažení vítězství Neposkvrněného Srdce skrze zasvěcení Ruska, zatímco nedávno tvrdil, že Řím chce, aby FSSPX zaplnilo důležité pozice v Církvi, aby jí pomohlo překonat modernismus. Rozpor je jasný, protože duchovní, kteří v současnosti zastávají pozice v Římě, jsou určitě proti zasvěcení, jak jej požadovala Naše Paní, a důvody pro to jsou závažné.
Napište P. Guymu Castelainovi do Le Moulin du Pin, F53290 Beaumont-Pied-de-Boeuf ve Francii o kopii vynikajícího úvodníku z jeho zpravodaje FSSPX z tohoto měsíce, kde předkládá deset důvodů, proč je Druhý vatikánský koncil hlavní překážkou zasvěcení Ruska Naší Paní. Velmi stručně: zasvěcení představuje politickou angažovanost proti politice neutrality, vlády Krista proti jeho sesazení z trůnu, katolicismu proti náboženské svobodě, papeže proti kolegialitě, jediného pravého náboženství proti ekumenismu, Neposkvrněného Srdce proti glorifikaci lidské důstojnosti zapomínající na prvotní poskvrnu neboli hřích, jediné pravé Církve proti spáse v jiných náboženstvích, míru katolického papeže proti míru skrze „ducha Assisi“ atd. Není divu, že papež František řekl Vladimíru Putinovi, který když jej přijel navštívit a vyjádřil zájem o zasvěcení: „O Fatimě se nebudeme bavit!“
Lidská politika a politici mohou skrze kompromis vyřešit mnohé lidské sváry mezi člověkem a člověkem, ale deset důvodů P. Castelaina prokazuje, že svár mezi Fatimou a konciliaristy není ničím méně, než svárem mezi „starým“ náboženstvím Říma, které je tak svěží jako věčnost, a „novým“ náboženstvím Druhého vatikánského koncilu, které je tak zvětralé jako hřích. Zde je jeden z těch svárů mezi Bohem a člověkem, kde politický kompromis nepřichází v úvahu. Cožpak v roce 1973 Naše Paní z Akity v Japonsku nevarovala, že „...Církev bude naplněna zastánci kompromisu...“ Otázka pro generálního představeného pak je: je si vědom, že je „zastáncem kompromisu“? Chápe nebo nechápe, že prosazuje vzájemně si odporující rozpor? Jestliže to chápe, pak je lhářem buď, když propaguje Fatimu, nebo když brání konciliaristy, nebo v obojím. Naopak, jestliže to nechápe, pak je slepý.
Jistý počet katolíků je nyní přesvědčen, že jeho poslední výzva k růžencovému křížovému tažení je čistě politický manévr k oklamání jeho tradicionalističtějších stoupenců. Jistě v jeho prvním období výkonu funkce generálního představeného mnoho jeho slov a činů naznačuje, že tehdy chápal tento svár tak jasně, jako jej chápal arcibiskup Lefebvre. Pak však musel přijít bod obratu, od nějž namísto toho, aby se držel zájmů Božích, chtěl také sloužit zájmům lidí. To se nedá (Gal. I, 10), ale jako mnoho z nás, chtěl „sníst svůj dort a zároveň jej mít“, a přirozenost je odborníkem na to, jak se obléct jako milost, říká Následování Krista. Musela tedy následovat doba přechodu, kdy byl úmyslně slepý, když však úmyslná slepota pokračuje příliš dlouho, změní se na vrozenou slepotu, která je strašlivým trestem od Boha. Mezi lety 2006-2008 pro něj Panna Maria nesporně získala více než dost milostí, aby viděl, co dělá, ale stejně jako konciliaristé a Macbeth se on namísto toho „brodil v krvi“ (jednání třetí, scéna 4.) – v krvi Církve. Stejně jako konciliaristé v Římě zajisté potřebuje naše modlitby.
Čtenáři, jestliže chcete jasně chápat, modlete se růženec, a jestliže v naší strašlivé době nikdy nechcete přestat chápat jasně, modlete se všech 15 tajemství růžence každý den. Matka Boží vás nemůže zklamat.
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof