FSSPX a naukový pluralismus – 1. část (2016)

 

FSSPX a naukový pluralismus – 1. část (2016)

Sean Johnson

17. listopadu 2016

7. listopadu publikoval blog Rorate Caeli rozhovor (1) biskupa Fellayho s diecézním knězem (P. Kevinem Cusickem z arcidiecéze Washington) u příležitosti požehnání nového semináře FSSPX v Dillwynu ve Virginii. Není překvapivé, že většina komentářů „Odporu“ se soustředila na tento výňatek:

„Zeptal jsem se biskupa, jestli má nějaké dobré zprávy, které by s námi sdílel ohledně statutu personální prelatury, o níž se říká, že se v Římě nabízí, aby bylo Bratrstvo plně a trvale integrováno do života univerzální Církve. Biskup popsal současné přípravy jako „takřka hotové“, a jako takové, kdy dochází k „jemnému dolaďování“. Jeho chování a výraz vyzařovaly důvěru a klid. Když jsem se zeptal, jestli je ta situace situací, že se za ni máme jen modlit, velmi rychle prohlásil, že vývoj v kanonickém vyjednávání pokročil za tento bod. Řekl však, že „v tom problém není“, že je ve věci Druhého vatikánského koncilu.“ (2)

Tato pasáž jistě stojí za pozornost z mnoha důvodů:

1)      Když biskup Fellay nechal komentář tohoto kněze sklouznout k nadějné budoucnosti integrace FSSPX do univerzální Církve, zdá se, že uvěřil nové ekleziologii Druhého vatikánského koncilu, která prezentuje společenství dle různého stupně, spíše než dle tradičního členství typu „uvnitř nebo vně“ [Církve], jak jej chápe Pius XII. a Mystici Corporis Christi.

2)       Zdá se, že biskup Fellay nevěří – navzdory svým opačným slovům – že už je plně částí katolické Církve. Kdyby tomu bylo jinak, nemohlo by pro něj kanonické uznání být naléhavou záležitostí, jakou zjevně je. Cítí, že on sám a FSSPX je nějakým způsobem defektní; věří, že FSSPX trpí nejen tím, že má zdání protiprávnosti, ale že protiprávní je.

3)      Samozřejmě za povšimnutí stojí nevyřčená možnost praktické dohody.

4)      Nejdůležitější je, že biskup Fellay znovu potvrzuje, že kanonická vyjednávání zastínila nauková jednání.

Pokud jde o tato nauková jednání, zatímco se média „Odporu“ v komentářích soustředila na výše zmíněnou pasáž, zdá se, že opomněla komentář k tomu, co považuji za nejpodstatnější komentář v onom rozhovoru:

„Řekl [biskup Fellay], že musíme dospět k bodu, kde člověk může „nesouhlasit a stále být katolíkem“, když jde o zmiňované body Druhého vatikánského koncilu, jež jsou předmětem jednání.“ (3)

A co je oněmi „zmiňovanými body Druhého vatikánského koncilu?“

Několik odstavců před tím P. Cusick odkrývá myšlenky biskupa Fellayho o této věci:

„Dále však [biskup Fellay] rozvedl, že se jedná o dokumentech Druhého vatikánského koncilu, což je věc, o níž už mnozí čtenáři vědí, přičemž zbývajícími kameny úrazy jsou ty dokumenty, jež pojednávají o náboženské svobodě, ekumenismu a reformě liturgie. Bratrstvo je po léta velmi pevné a zásadové v tom, že tyto nauky jsou neslučitelné s integrální tradicí Církve.“ (4)

Zde existuje jistá nesourodost, protože hned poté, co biskup Fellay informoval P. Cusicka, že FSSPX vždy bylo „velmi pevné a zásadové v tom, že tyto nauky jsou neslučitelné s integrální tradicí Církve“, nicméně vyjadřuje potřebu „dospět k bodu, kde člověk může “nesouhlasit a stále být katolíkem“, když jde o zmiňované body Druhého vatikánského koncilu, jež jsou předmětem jednání!“

Přátelé, oni mají název pro tuto ochotu „souhlasit s tím, že se nesouhlasí“ v podstatných věcech Víry: Nazývá se to „naukový pluralismus“.

Naukový pluralismus je však tak jasně protikladný víře, že se jej žádný katolík nemůže odvažovat přijmout. Naukový pluralismus je shodný s náboženským indiferentismem (který je sám o sobě odmítnutím ideje jediné pravé Církve ustavené Bohem, v níž je členství nutné pro spásu). Tím, že [náboženský indiferentismus] sám sebe světu prezentuje jako tolerantní přístup uznávající (údajné) dobro ve všech náboženstvích, je ve skutečnosti zednářskou lstí odvozenou z odmítání jich všech (tj. naturalismus):

Jsou-li všechna náboženství falešná, jaká pak může existovat zásadní námitka vůči koexistenci soupeřících přesvědčení (a tím spíše v rámci jednoho vyznání)?

Jestliže je pravda, že jistý pluralismus může existovat v liturgických záležitostech (např. různé schválené rity Církve) nebo kanonických (např. odlišné kanonické kodexy pro latiníky a východní), je naprosto zakázaný v oblasti nauky, v případech, kde již Církev promluvila, aby danou věc vyřešila (jako je to v případě ekumenismu a náboženské svobody zmiňovaných biskupem Fellayem). A to ze zjevných důvodů:

Nejen, že by svoboda názoru v rozhodnutých naukových věcech představovala rozkol jednoty víry v rámci univerzální Církve, ale také by představovala skrytý útok na Petrovu autoritu učit (a tudíž na dogma o papežském primátu)!

„Jeden Pán, jedna víra, jeden křest.“ (5)

Samozřejmě, že biskup Fellay to [dříve] uznával a odporoval (přinejmenším vnějškově a/nebo zdánlivě) této ideji naukového pluralismu v Církvi:

„Autority vidí, že existuje krize, ale nechtějí použít správné prostředky, aby ji vyřešily. My jsme stále zde. Mohu říct, my jsme zde zaseknutí! V současnosti neexistuje přesvědčení, že tradice je tou správnou cestou. Oni vidí plody; dokonce i říkají, že ty plody jsou dobré! Říkají, že je tam Duch Svatý (To není úplně špatné!) Neříkají však: „To je cesta, kudy jít.“ Namísto toho říkají: „Tradice je cestou mezi mnoha jinými.“ Jejich perspektivou je pluralismus. Jejich myšlení je asi takovéto: Ach, podívejte, máme-li progresivní lidi, kteří jakožto členové Církve dělají bláznivé věci, pak bychom měli mít také místo pro ty, kteří mají rádi tradici – místo uprostřed tohoto cirkusu, tohoto ZOO, místo pro dinosaury a prehistorická zvířata – to je naše místo! – „Jen ale zůstaňte ve své kleci v ZOO,“ budou chtít.. (6)

Takřka o dva roky později biskup Fellay stále ještě odsuzoval naukový pluralismus:

„Myslím si, že přátelskost Říma vůči nám je kvůli jeho ekumenické mentalitě. Zajisté to není kvůli tomu, že nám teď Řím říká: „Samozřejmě, máte pravdu, do toho.“ Ne, to není způsob, jakým o nás Řím přemýšlí. Idea, kterou mají, je jiná. Je to ekumenická idea. Je to idea pluricity, pluriformity. Abych ilustroval tento církevní pluralismus, použiji analogii ZOO. Do doby Druhého vatikánského koncilu existoval jen jeden [živočišný] druh členů v katolické Církvi – ryzí katolíci. Jestliže někdo nechtěl být katolíkem, jestliže chtěl někdo učit něco jiného, než co Církev učila, byl exkomunikován. Když však čtete teologické knihy publikované od koncilu, můžete říkat a myslet si skoro cokoliv, co chcete, a stále být v dobrém postavení. Na samotném koncilu existovala všeobecná vůle rozšířit tyto limity – hranice – Církve.“ (7)

Jak odlišný postoj se zdá biskup Fellay zastávat v novém rozhovoru! 

Tato zjevná proměna je o to nápadnější, když se člověk zastaví, aby se zamyslel nad tím, že přijetí naukového pluralismu ukazuje dokonce větší změnu postoje v FSSPX, než kdyby „jen“ přijalo „hermeneutiku kontinuity“ Benedikta XVI., protože v té člověk souhlasí s tím, že bude předstírat, že neexistuje žádný rozpor, ale v prvně zmíněné člověk otevřeně uznává a přijímá existenci naukového rozporu (tj. přijatelnost vzájemně se vylučujících nauk nějak uměle koexistujících v rámci téhož náboženství).

Tato idea však není jen narušením a útokem na jednotu Církve (která vždy musí být sjednocená v jedné pravé víře), ale i útokem na zdravý rozum při porušení principu bezrozpornosti (tj., že dvě protikladná tvrzení nemohou být obě v témže smyslu zároveň pravdivá).

Dovedeno k jeho logickému závěru, porušení tohoto principu by s sebou neslo to, že celý svět by mohl být včleněn do katolické Církve bez jakéhokoliv naukového obrácení:

Jestliže je nutnost a jednota víry nahrazena naukovým pluralismem, co pak zdržuje papeže od toho, aby uznal dalajlámu za „katolíka“, jestliže vše, co je skutečně potřeba, je právní uznání?

Biskup Fellay ve skutečnosti uznal tento důsledek naukového pluralismu pro Církev v tom, co jsem právě citoval, když si všiml:

„Tato idea rozšíření hranic Církve, zahrnutí všech, dovoluje kardinálu Kasperovi říct to, co řekl v L´Osservatore Romano: „Pravoslavní, protože mají všechny prostředky ke spáse, se nepotřebují obrátit.“ Říká to černé na bílém. Existují další jako Matka Tereza, která řekla, že důležitou věcí pro buddhistu je, být dobrým buddhistou. Dobrá, buďte dobrým buddhistou, nebo dobrým hinduistou, nebo dobrým muslimem a všichni se dostanete do nebe.“ (8)

A jak biskup Fellay reagoval na plán Říma vybudovat klec pro FSSPX v pluralistické ZOO?

„Je-li však toto tím novým konceptem Církve, proč pak nezaručit malou klec dinosaurům? Jestliže již máte všechny ptáky a všechny druhy zvířat, proč nemít malé místo pro „fosílie“, za něž nás považují? Je tu však podmínka: dinosauři musí zůstat ve své kleci. Představte si krokodýli nebo dinosaury po celé ZOO! Nikdy! ... Půjdeme tedy za nimi a řekneme: „Je nám líto, ale neexistuje žádné ZOO.“ Katolická Církev není ZOO. Toto přirovnání vám může ukázat, jak hluboký je rozdíl ve vnímání.“ (9)

Přesto může biskup Fellay o 12 let později otevřeně prohlásit (zjevně bez nepříznivé reakce ze strany jeho kněží nebo farníků?), že:

„...musíme dospět k bodu, kde člověk může „nesouhlasit a stále být katolíkem“, když jde o zmiňované body Druhého vatikánského koncilu [náboženskou svobodu, ekumenismus, liturgickou reformu], jež jsou předmětem jednání.“

Toto prohlášení se jeví jako naprostý rozpor s jeho předešlým postojem, a je zcela nepřijatelným postojem pro jakéhokoliv katolíka.

Jak si má člověk vysvětlit takovou zjevnou změnu u generálního představeného?

Jednou možností je, že ve skutečnosti vůbec žádná změna neexistovala; že zatímco řadoví kněží a laici FSSPX byli vedeni k tomu, chápat biskupa Fellayho, jako že je proti právnímu uznání, dokud se Řím neobrátí zpět k Víře (mezi jinými důvody kvůli problému naukového pluralismu), biskup sám kladl na těchto jednáních malé „časované bomby“, které mu později umožnily vést FSSPX směrem jiným, než jaké bylo obecné chápání, které sděloval světu (což je další zajímavou paralelou mezi krizí FSSPX a krizí v rámci Církve po Druhém vatikánském koncilu).

Předmětem druhé části tohoto článku bude odhalení těchto „časovaných bomb“ a závěr, že jestliže pečlivě zkoumáme slova biskupa Fellayho a vezmeme je, jak jsou, dojdeme k závěru, že je velice možné, že biskup Fellay nikdy skutečně neodporoval naukovému pluralismu jako překážce právnímu uznání, s níž se má začít.

1)      http://rorate-caeli.blogspot.com/2016/11/sspx-exclusive-bp-fellay-speaks-to.html

2)      tamtéž

3)      tamtéž

4)      tamtéž

5)      Efezským 4:5

6)      http://www.angelusonline.org/index.php?section=articles&subsection=show_article&article_id=2185

7)      http://archives.sspx.org/sspx_and_rome/what_catholics_need_to_know.htm

8)      tamtéž

9)      tamtéž

Zdroj: Sodalitium Pianum

Překlad: D. Grof