Rozhovor
P. Grunera o P. Piovi, Následování Krista a Fatimě – 2. část (1999)
Rozhovor mezi P. Nicholasem Grunerem
a Jamesem Demersem
(Pokračování z The Fatima Crusader č. 60,
léto 1999.)
Padre Pio je velkým divotvůrcem
dvacátého století. Ve věku sekularismu a všeobecně rozšířené nevíry padre Pio
uměl číst ve svědomí a měl dar bilokace. Tento světec nesl 50 let Ježíšovy rány
na svých rukách, nohách a boku. Tyto rány se až do jeho smrti nikdy nezahojily.
Po mnoho let padre Pio nic nepozřel kromě Svatého přijímání. Každý den ztratil
jeden hrnek krve, což je víc než kolik pojedl. Přesto neztratil nic na váze.
Všechny tyto zázraky poukazují na Kristův Kříž, na oběť Krista na Kříži. Není
bez důvodu, že padre Pio tak hluboce miloval mešní oběť. Blahoslavený padre Pio
dlouho před změnami ze staré na novou liturgii silně nesnášel reformy staré mše
z roku 1965: národní jazyk místo latiny, čelem k lidem, volně stojící
oltáře, zkrácené modlitby. Dietrich von Hildebrand, nazvaný Piem XII. učitelem
Církve ve 20. století, cituje padre Pia, že řekl: „Alespoň ponechali Krista ve
mši svaté.“ Protože tedy nebyl spokojený s liturgickou reformou, požádal
tento světec, aby jí byl zproštěn. Tento pokorný kapucín se nikdy nedožil toho,
aby viděl novou mši. Přesto i před reformou z roku 1969 byl perzekuován
pro své přilnutí k neměnné mši všech časů. Padre Pio byl za Pia XI.
Vatikánem umlčen a izolován kvůli pochybnostem týkajícím se pravosti jeho divů
a zázraků. Perzekuce přestala za Pia XII., který se jednou zeptal: „Co padre
Pio celý den dělá?“ Odpověď arcibiskupa tohoto blahoslaveného mnicha: „Odčiňuje
hříchy světa.“ Perzekuce začaly opět za Jana XXIII. Stejně jako padre Pio, i
otec Gruner byl umlčován a izolován kvůli svému lnutí k zázrakům (Fatimy)
a ke mši celebrované tímto svatým kapucínem. Nyní pokračujeme druhou částí
rozhovoru mezi otcem Nicholasem Grunerem a Jamesem Demersem.
***
JD: Padre Pio si zachoval právo sloužit latinskou mši?
PG: Vždy
sloužil latinskou mši. Ve skutečnosti měl zvláštní povolení sloužit mši
Neposkvrněného početí, mši Naší Paní z 8. prosince. Sloužil ji každý den.
JD: Shledávám ironickým, že když byl Pavel VI. zvolen za
papeže, jednou z prvních věcí, kterou učinil, bylo snětí omezení
z padre Pia, čímž mu dal více svobody. Lidé mu byli dostupnější.
V knize, která tento detail popisuje, autor hovoří o padre Piovi a Pavlu
VI. jako o přátelích.
Nevím, jaký
byl jejich vztah, jak dobře se navzájem znali. Zdá se mi však ironické, že
papež, který sňal tato omezení z padre Pia, udělal dvě věci, které jsou
tak matoucí!
Za prvé:
Pavel VI. v roce 1965, při uzavírání koncilu, za přítomnosti všech
biskupů, údajně zasvětil svět Neposkvrněnému Srdci. Učinil tak skutečně?
Za druhé:
změnil mši všech časů za pomoci nekatolických poradců.
PG: Ve
skutečnosti to bylo 21. listopadu 1964, kdy Pavel VI. poslal zlatou růži do
Fatimy a druhou do svatyně Naší Paní z Guadalupe jako připomínku této
události. Zasvětil svět, nepožádal biskupy, aby se k němu připojili. Byli
tam a naslouchali mu, jak se modlí za zasvěcení světa. Bylo to však zasvěcení „světa“, nikoliv „Ruska“, takže to
nesplnilo požadavky Naší Paní fatimské. Také napsal mariánské encykliky a příležitostně
propagoval růženec.
Za druhé: Myslím si, že je zajímavé,
že Pavel VI. změnil mši v roce 1969, rok po smrti padre Pia.
Podle jednoho badatele, jednoho
diecézního kněze v severní Itálii (s nímž jsem se setkal v roce 1976)
a který strávil většinu svého života bádáním a psaním o padre Piovi, údajně
řekl: „Mám dvojí břemeno na svých
ramenou. Jedno je celá Církev bez kléru a druhé je klérus. A břemeno kléru je
mnohem těžší než zbytek Církve.“
Padre Pio je, soudě dle vnějších
okolností, největším stigmatikem. Během staletí existovalo několik stovek laiků
nebo kněží čí řeholníků, kteří nesli stigmata, ale z nich ze všech měl
padre Pio nejvíce darů a nejneobyčejnější život. Neznamená to cokoliv ubírat
sv. Františkovi z Assisi, za jehož syna se padre Pio v pokoře
považoval, protože byl františkánským mnichem, kapucínem.
Jednou mu někdo řekl: „Máte také
trnovou korunu?“ Padre Pio řekl: „Nevidíte ji?“ A ta osoba uviděla trnovou
korunu na hlavě padre Pia. Padre Pio pak sklonil svou hlavu dopředu a dotkl se
osoby naproti sobě jedním z trnů. Trn škrábnul tuto osobu na čele a trvalo
několik týdnů, než se škrábanec zahojil.
JD: To je ohromující. To jsem nikdy předtím neslyšel.
Připomíná to Následování Krista,
rozjímání 12, část II: „Poneseš-li jej [svůj kříž] nerad, sám si jej ztížíš a
učiníš krutým břemenem; a přesto jej nést musíš. Odhodíš-li jeden kříž, hned
mimo veškerou pochybnost najdeš jiný, a možná těžší.“
Padre Pio
řekl: „Zlozvyk ptát se ´proč?´ zničil
svět.“
Zdá se, že
on se nikdy neptal, proč má takovýto fyzický život. Přijal jej bez jakéhokoliv
váhání. Jeden lékař mu řekl: „Proč se tyto rány objevují na vašich rukách a
vašich nohách?“ A on řekl: „Inu, kde
jinde by se měly objevovat?“
Byl
praktický ohledně skutečnosti, že byl vnímán jako ´živý krucifix´ a nikdy se neptal ´proč?´.
To, že
´ptaní se proč?´ možná zničilo svět, nás přivádí zpět k Fatimě a tak často
kladené otázce: „Proč je nutné, aby zasvěcení Ruska bylo zasvěcením Neposkvrněnému
početí?“
PG: Jako u
všeho jiného, je-li to Boží vůle, je to dostatečným důvodem. Kromě toho, Bůh má
pro to mnoho dobrých důvodů. Především proč zasvěcení Ruska? A proč
Neposkvrněnému Srdci Panny Marie? Nejprve pojednáme o tom ´proč´ Rusko.
Sestra Lucie nám řekla, že
blahoslavená Panna Maria mnohokrát sama řekla jí a jejímu bratranci a
sestřenici Františkovi a Hyacintě, že Rusko je nástrojem trestu, který byl
nebem vyvolen k potrestání celého světa (pochopitelně za jeho hříchy),
pokud nedosáhneme zasvěcení tohoto ubohého národa.
Bůh bude oslaven ve Své
Spravedlnosti nebo ve Svém milosrdenství. Dokonce i režimy, které se postavily,
aby bojovaly proti Bohu, stále slouží Božímu záměru. Ve stvoření neexistuje
nic, co neslouží Božímu záměru. Dokonce i hříšník slouží Božímu záměru. Dokonce
i hříšný režim slouží Božímu záměru.
Komunistický/leninský režim se
dosadil k moci v Moskvě a vyhlásil válku Kristovi a Jeho Církvi. Bůh
to dopustil.
Bůh to nejen dopustil, Bůh má za tím
záměr. To, co je tím záměrem dle fatimského poselství, je ve Spravedlnosti
potrestání světa za jeho hříchy. Nicméně Bůh ve Své Lásce k nám chce za
velmi malých podmínek projevit Své Milosrdenství. Těmito velmi malými
podmínkami je: papež a biskupové ve stejný den a stejnou hodinu zasvětí
výhradně Rusko Neposkvrněnému Srdci.
Jestliže to učiní, Bůh říká: „Pro
tento malý úkon poslušnosti, pro tento malý úkon náhrady, pro tento malý úkon
veřejného uznání, že Já, Bůh, který jsem byl uražen tímto povýšeným režimem,
který využívá Mé stvoření a využívá Mé lidi, aby proti Mně bojovali po světě,
projevím Svou Moc za těchto okolností, obrátím Rusko ke katolické víře a dám
mír celému světu.“
Podmínky, které Bůh nabízí lidstvu,
jsou tak nádherné a vděčné, dokonce vděčnější, než kdyby vám měl někdo říct:
„Jestliže přejdete jednou tuto ulici a odnesete tento půlkilový balíček, dám
vám 10 milionů dolarů každý den po zbytek vašeho života.“ Máte takovou nabídku,
velmi malou v porovnání s příslibem z Fatimy, ale musíte alespoň
odnést ten balíček přes silnici, abyste dostali svou odměnu.
To je vše, co se po vás žádá udělat.
Není to mnoho. Nemusíte se zapotit, nemusíte udělat cokoliv jiného. Můžete
počkat, až auta zastaví. Můžete přejít bezpečně. Ale udělejte to
v následující krátké chvíli. Nebo, pokud tak neučiníte, stanou se vám
ohromné zlé následky.
Podmínky pro zasvěcení Ruska stanovené
Bohem jsou nepatrně malé. Bůh ale říká, že musíte alespoň ukázat dobrou vůli.
Musíte alespoň něco udělat.
Proč ´Rusko´? Proč ne celý svět? Jak říká sestra Lucie: „Rusko je velmi
dobře definované území.“ Jinak řečeno, my všichni víme, kde je hranice a
všichni vědí, kde je ruský národ. Když je tedy zasvěceno výhradně Rusko, pak
jsou ruský národ a ruské instituce obráceny od své nenávisti k Bohu
(neříkám, že každý Rus nenávidí Boha), ale jejich instituce a jejich režim
veřejně učinily svým záměrem prosazovat ateismus a sekularismus proti Bohu nebo
jakkoliv to chcete nazvat. Celý komunistický systém a režim je tu, aby to
prosazoval.
Tím, že papež a biskupové zasvětí
tuto zemi, bude tento lid kolektivně obrácen od svého záměru bojovat proti Bohu
k záměru oslavovat Boha a prosazovat Jeho lásku a prosazovat Jeho
evangelium.
Toto obrácení Ruska bude hlavním
bodem obratu v dějinách lidstva pro nadcházející staletí. Zázračné, náhlé,
úplné obrácení výhradně Ruska bude tak působivé a dramatické, že lidé budou
snadno chápat, že jedinou věcí, která to mohla způsobit, je akt víry a
poslušnosti papeže a biskupů k žádosti Naší Paní fatimské.
Proto to musí být konkrétní země a proto
je to tato konkrétní země. Buď získáme svými modlitbami a svým úsilím zasvěcení
Ruska a tím obrácení této ubohé země nebo se stane nástrojem trestu celého
světa včetně nás. Proto ´Rusko´.
Druhá věc, proč Neposkvrněné Srdce Panny Marie? Máme učení sv. Bernarda i sv.
Alfonse, (ve Vznešenostech Panny Marie
se nám říká), že jestliže chceme, aby Bůh přijal naše oběti, musíme se ujistit,
že je nabízíme rukama blahoslavené Panny Marie. Existuje mnoho věcí, které jsou
v našich srdcích a v našich darech nedokonalé. Nabídneme-li je sami,
Bůh vidí všechny nedokonalosti. V Neposkvrněném početí nenalézá žádné
nedokonalosti. V Ní není žádná nedokonalost, a jen proto, že to přichází
od Ní, Bůh to příjme.
Ona také ví, jak jej prezentovat
Bohu, Ona tedy bere tyto nedokonalosti a obětuje je Bohu mnohem přijatelnějším
způsobem, než je obětujeme my. Bůh o Rusku říká: Chci, abyste znovu zasvětili
tuto zemi Mé službě, ale znovu ji zasvěťte skrze Neposkvrněné Srdce Panny
Marie.
Dalším důvodem, podaným ve fatimském
poselství samotném, proč Bůh chce toto zasvěcení Neposkvrněnému Srdci Panny
Marie je, že Bůh chce, aby Naše Paní získala zásluhu za toto obrácení Ruska a
světový mír.
Dvacáté století je jednou
z nejhříšnějších dob. Nikdy předtím nebyl hřích, zločin potratu,
propagován a ospravedlňován v tak širokém měřítku. Papež Pius XII.
v roce 1951 učil: „svět dnes je horší než před potopou“. Dnes je ještě
horší. Nezasluhujeme si dar světového míru, ale Bůh ve své lásce k nám,
nám jej chce dát.
Jak nám říká sv. Agustin, existuje
jistá přízeň, existují jisté milosti, jež nám chce Bůh dát, Bůh však ví, že si
je nezasluhujeme. Bůh nám je přesto chce dát. Bůh má tedy, takříkajíc, dilema:
„Jak mohu dát tyto dary lidstvu, když vím, že si je nezaslouží? Stanou se
pyšnými. Budou si myslet, že si tento dar míru jaksi zasloužili.“
Sv. Augustin učí, že Bůh nalezl
okliku v tomto dilematu. Bůh nám dá tyto zvláštní milosti, ale jen skrze
zásluhy a přímluvy svatých. Takto nám chce Bůh dát tyto milosti a my si
uvědomíme, že nejsou proto, že si je zasluhujeme, ale jsou dány jen kvůli
velkým zásluhám a přímluvě svatých.
Ve fatimském poselství se nám říká,
že Bůh svěřil tuto Milost světového míru výlučně Neposkvrněnému Srdci Panny
Marie a nadto chce, abychom to uznali.
Bůh tedy stanovil tuto podmínku:
„NE. Nebudete mít mír, nebudete mít obrácení Ruska bez blahoslavené Panny
Marie. Nastane to kvůli Jejím zásluhám a Jejím modlitbám. Dám vám jej, chci vám
jej dát, učiním to však jen skrz zásluhy a na přímluvu blahoslavené Panny
Marie.“
Proto Ježíš říká sestře Lucii, když
se ta ptá Našeho Pána: „Proč neobrátíš Rusko bez tohoto zasvěcení?“
„Protože
chci, aby celá Moje Církev uznala toto zasvěcení jako vítězství Neposkvrněného
Srdce Panny Marie, čímž bude později pobožnost k Neposkvrněnému Srdci Mé
Matky postavena vedle pobožnosti k Mému Nejsvětějšímu Srdci.“
Proto Bůh přikazuje, aby bylo Rusko
zasvěceno Neposkvrněnému Srdci Panny Marie.
Jak by řekl padre Pio, chce-li to
Bůh, je to pro mě dostatečný důvod.
Dalším důvodem pro tento příkaz je,
že Bůh chce, aby autorita a prestiž papeže a biskupů byla uznána takovou, jaká
je. On jim dal autoritu v den Nanebevstoupení Páně: „Je Mi dána všechna moc na nebi i na zemi. Jděte a učte všechny
národy.“
Chce, aby si získali prestiž nikoliv
proto, kým jsou, ale protože chce, aby autorita, kterou jim dal, byla uznána
celým světem. Proto vyhrazuje světový mír papeži a biskupům vykonávajícím svou
autoritu při zasvěcení země v Božím jménu a s autoritou, kterou jim
Bůh dal, aby to učinili. Tak Bůh oslaví papeže a biskupy. Tak svět uzná, že
všechny Milosti pocházejí od Boha skrze posvěcené lidství Ježíše Krista, skrze
blahoslavenou Pannu Marii, pak skrze katolickou Církev lidstvu.
Papež Bonifác VIII. v roce 1302
ve své bule Unam Sanctam zdůraznil,
že existují dvě moci, světská autorita a duchovní autorita. Duchovní autorita
je vyšší než světská autorita. Bůh chce ukázat, že i světské dobro světového
míru přichází skrze tuto duchovní autoritu.
Psal jsem o tom detailněji ve své
knize World Enslavement or Peace.
JD: Napadá vás nějaké ospravedlnění, aby člen hierarchie
dnes odporoval zasvěcení Ruska?
PG: Nenapadá mě
žádné skutečné ospravedlnění. Ani žádný biskup, kněz, teolog nebo kdokoliv jiný
nikdy nenabídnul vážný důvod proč zasvěcení neprovést. Mohu pochopit, že
někteří členové hierarchie jsou oklamáni. Nejsem zde, abych je soudil. Stručně
řečeno, abych odpověděl na vaši otázku, nemůže existovat žádný skutečný důvod
pro vzdorování příkazu a výslovné vůli Všemohoucího Boha požadujícího zasvěcení
Ruska, jak bylo specifikováno ve fatimském poselství. Mohu jen všechny nabádat,
aby se modlili, pracovali, obětovali a podporovali všechno dobré úsilí
k odstranění jakéhokoliv odporu k tomuto Božímu příkazu. Musíme
pracovat k tomu, aby se stal známým, chápaným, doceňovaným a
uposlechnutým.
P. Gruner
O vnitřním
potěšení
JD: Rozjímání 54, část III Následování
Krista, O vnitřním potěšení, říká:
„Přirozenost je lstivá; mnohé vábí, zavádí a šálí, ale za cíl má vždy jen sebe.
Kdežto milost si počíná prostě, varuje se i zdání každého zla, neužívá úskoků a
všechno koná jen pro Boha, v němž nakonec spočine.“
Padre Pio
řekl: „Pamatujte si, každá sekta ve světě kořistí z katolické Církve.
Svatá katolická Církev je jako velký a nesmírně drahocenný nevyleštěný diamant,
z nějž tak často někdo vezme kousíček a vyleští jej, nikoliv bez pomoci
Zlého, takže začne zářit lépe než část velkého nevyleštěného diamantu.“
Ve světě
ruského pravoslaví existuje idea, že Řím je tím, kdo od nich odešel, a že oni
jsou vyleštěný diamant.
Objevila se
zpráva, že Lucie říká, že obrácení Ruska přijde skrze pravoslaví. Je na tom
nějaká pravda?
PG: Slyšel jsem
říkat, že obrácení Ruska přijde nikoliv skrze pravoslaví, ale skrze katolickou
Ukrajinu. 26. dubna 1986 nastal výbuch v Černobylu. O rok později se Naše
Paní zjevila v Hrušivu na Ukrajině. Její zjevení obrátilo celé vesnice ke
katolické Víře. Obrátila skupiny praktikujících Židů, ruských pravoslavných,
[komunistických] komisařů, komunistů s různou mírou moci atd.
V Hrušivu řekla, že pokud
Církev neuposlechne to, oč žádala, Rusko zničí svět. To je jasný odkaz na
Fatimu. Hovořil jsem s jedním katolickým biskupem z Ukrajiny
v mém televizním programu FATIMA:
„The Moment Has Come“ a zeptal jsem se jej: „Co si katoličtí biskupové
Ukrajiny myslí?“ Řekl, že jsou velmi naklonění Hrušivu. Mohu zajisté vidět
obrácení Ruska přicházející skrze ukrajinský ritus, především proto, že jsou
katolíky; a za druhé, jejich liturgie, jejich forma bohoslužby, je bližší tomu,
na co jsou zvyklí pravoslavní. Dávalo by mi tedy logicky značný smysl, že by
shledávali snazším stát se praktikujícími katolíky ve formátu daném východnímu
katolickému obřadu, někdy známému jako uniatský ritus.
JD: Jestliže obrácení Ruska znamená návrat pravoslaví
k římskému katolicismu, pak je důkaz v počtech věřících, že zasvěcení
nebylo správně provedeno a ani obrácení nenastalo. Současný papežský zmocněnec
pro federativní Rusko, arcibiskup John Bukovsky, podal pro National
Catholic Register tento měsíc zprávu, že v samotném Rusku, nikoliv
v celém bývalém sovětském uskupení zemí, ale v tom, co zůstalo
z Ruska samotného, existuje méně než 100 tisíc praktikujících katolíků a
je zde pouze 10 rodilých ruských římskokatolických kněží v celé zemi.
PG: Ano, to je
ohromující.
JD: Ty počty jsou velmi bezútěšné.
PG: V roce
1917 bylo v Rusku 500 tisíc katolíků. Nejvyšší počet, jaký jsem kdy viděl
[nyní udávat], je 300 tisíc, neříkám, že je přesný, říkám, že je tak vysoký,
jak se jej někdo odvážil hádat. Jestliže nepočítáte jiné, ve federaci
sjednocené národy, je zde 140 milionů Rusů a 300 tisíc představuje mnohem méně
než 1%. Stěží můžeme říct, že se tato země obrátila ke katolické víře.
Vzpomeňte si, že Naše Paní se
v roce 1531 zjevila Juanu Diegovi v Guadalupe poblíž Mexico City.
Během devíti let obrátila 9 milionů lidí na katolickou víru. To je v té
době celá země Aztéků.
Zanechala za sebou zázračný obraz
Sebe sama, Svůj vlastní portrét, na svrchním oděvu Juana Diega (na jeho tilmě), která stále do dnešního dne
existuje, i když se měla rozpadnout po 25 letech (1556). Aztékové přicházeli na
pouť, slyšeli ten příběh o něm [o obraze], šli si jej prohlédnout. Visel
v každé velmi chudé chatrči, kapli. Dívali se na ten Obraz a okamžitě
chtěli být pokřtěni. Naše Paní je tam přiváděla jen tak rychle, jak je mohli
katoličtí kněží křtít. Přicházeli po stovkách nebo po tisících každý den. Vše,
na co měli kněží čas, bylo vzbudit se, odsloužit mši, křtít celý den, žehnat
manželstvím a jít zpět do postele, jejich den byl u konce. A další den totéž.
To dělali 10 let. Naše Paní by to učinila rychleji, kdyby zde byl dostatek
kněží; obrácení každé jednotlivé osoby, která pohlédla na vlastní portrét Naší
Paní, bylo okamžité.
Ano, Naše Paní umí obracet. Pak je
tu dramatické obrácení Ratisbonna v roce 1838, muže, který byl Židem a
nenáviděl Církev, protože jeho bratr byl obrácen a stal se katolickým knězem.
Na výzvu si dal Ratisbonne kolem krku zázračnou
medailku.
Během dvou hodin se mu zjevila Naše
Paní. Když Jí uviděl, okamžitě poznal víru, a chtěl křest stejně, jako jej
chtěli Aztékové. Ratisbonne se sám stal katolickým knězem a založil řeholní
řád.
Jestliže může Naše Paní obrátit 9
milionů Aztéků, celou zemi, během deseti let, jistě by doteď mohla obrátit 9
milionů Rusů, kdyby bylo zasvěcení provedeno před patnácti lety.
JD: Je zajímavé, že arcibiskup Bukovsky, nuncius
v Rusku, byl jmenován, protože značně podporoval Ostpolitik, která započala za vlády Pia XI., urychlila
se ve 40. letech 20. století a pak se stala typickou politikou kardinála
Casaroliho, když byl státním sekretářem. Přesto Bukovsky, pečlivě vybraný pro
práci, kterou má právě nyní, říká, že Církev se se současnou politikou Vatikánu
vůči Rusku nikdy o nic nezvětší. Zatímco Moskva povoluje vstup do Ruska
duchovním z denominací jiných než je římskokatolická, římští katolíci jsou
nuceni se registrovat a nemohou u lidu zakořenit, protože každých šest měsíců
jsou nuceni se vrátit do své vlastní země a znovu žádat o víza. To řekl
samotnému Římu, skrze National
Catholic Register, což je velmi zajímavé řečnické fórum. – Říká Římu,
že se současnou politikou Církev neporoste, zůstane, jaká je nebo se zmenší. To
je zajisté opakem vší propagandy, kterou slyšíme ohledně toho, jak bylo otevírání
se vůči Východu úspěšné.
PG: Jak jsem
veřejně mnohokrát vysvětloval na svých řečnických turné, velmi prostou
skutečností je, že Církev dostala ultimátum od nepřátel Církve. Nepřátelé
Církve v podstatě řekli: „Zabijeme vás. Pohřbíme vás.“
To bylo velmi jasné poselství Marxe,
Lenina a jejich nástupců. Gorbačov, který je leninistou a neskrývá to, ještě
před deseti lety řekl: „Válka proti náboženství musí pokračovat
s nezmenšenou silou. Nemůžeme být věrní své věci a nebojovat proti
náboženství.“ Konkrétně bych dodal, že myslí boj proti katolické Církvi.
Církev má volbu jako má volbu
kdokoliv, kdo čelí smrtelnému nepříteli. Jestliže chcete žít, máte tři volby:
můžete buď utéct, nebo můžete bojovat, nebo můžete vyjednávat. Můžete utéct
pryč a doufat, že kdokoliv vás chce zabít, vás nechytí; nebo můžete bojovat a
doufat, že vyhrajete; nebo můžete vyjednávat a pokusit se změnit jeho názor.
Církev si zvolila vyjednávat, což je opak toho, co řekla Naše Paní. Řekla: „Musíte
bojovat se zbraněmi, které vám dávám. Nic jiného nebude fungovat.“ Ale
vatikánští vyjednávači a státní sekretariát řekli: „Budeme vyjednávat“.
V důsledku toho vyjednávali o NEPOUŽÍTÍ fatimského poselství,
NEUPOSLECHNUTÍ Naší Paní a mlčení o omylech komunismu, omylech Ruska.
O Svátosti
oltářní
JD: Část IV Následování Krista, rozjímání 1, říká: „Zde v Oltářní
svátosti jsi přítomen ty celý, můj Bůh, člověk Ježíš Kristus, Stvořitel lidí a
Pán Andělů.“
Existuje myšlenka,
jíž padre Pio ohledně Víry odhaluje, jejíž znění dovoluje člověku představit si
jej stát v Cova da Iria ve Fatimě: „Pro ty, kteří ji nemají, ale touží po
ní, se naše nádherná Víra nalézá všude. Může se nacházet i v průzračných
očích nevinného dítěte. Pokud nezavíráme své oči před tím kalichem přetékajícím
milostmi, který Bůh vždy staví na dosah ruky od našeho nosu, pokud se
neobracíme s opovržením a lehkomyslností, jako by to byl nějaký základní
instinkt našich vlastních vznešených tužeb, těch odhalujících v nás otisk
Boží.“ – Je to skoro jako by hovořil o Víře a fatimských dětech zároveň. Pověděl
byste nám, jak se stavěl k Fatimě? Samotná volba jeho slov se jeví tak,
jako by mohla pocházet od těch velmi chudých lidí, kteří v tom regionu
žili.
PG: Jeho postoj
byl postojem lásky a úcty k Naší Paní, jak o tom svědčí jeho pobožnost
k blahoslavené Panně Marii v přítomnosti sochy Naší Paní fatimské. Ta
slova, která jste od něj právě citoval, mi připomínají příhodu, která se stala v životech těch tří dětí.
Ve vesnici Fatima byla žena, která
žila ve hříchu a těm dětem, Hyacintě, Františkovi a Lucii, se posmívala před
tím, než se stal sluneční
zázrak. Stála u okna a otevřela okenice, aby na ně volala a dělala si
z nich legraci. Oni tím byli bezpochyby zasaženi do morku kostí a velmi
zranění. Ale neodpovídali stejným způsobem. Ta žena zavřela svá okna, ale
neodešla pryč. Viděla Hyacintu pozvedající své ruce k Bohu v úpěnlivé
prosbě a obětující tuto bolest, kterou právě obdrželi skrze tuto nezaslouženou
poznámku a nezaslouženou jizlivost. Hyacinta to obětovala Bohu a Naší Paní za
obrácení hříšníků.
Řekl bych, jako to řekl padre Pio,
že této ženě bylo zpřítomněno něco, doslova před jejím nosem, a byla velmi
dojatá. Tato modlitba a toto gesto dostačovaly, aby ji přesvědčily o pravdě
celého fatimského poselství. Prokázala to také změnou svého života.
Bůh skrze ně učinil mimořádnou věc.
Hyacinta a František čekají na blahořečení. Papež je bude blahořečit letos.
Nevinnost dítěte a zároveň obětování tohoto kříže byly pro tuto ženu bezpochyby
velmi dojemné a dojemné také pro lidi, kteří o tom četli a slyšeli.
***
(Poznámka překladatele: Všechny citáty
ze Čtyř knih o následování Krista od
T. Kempenského pochází z překladu Josefa Perníkáře, vydaného nakladatelstvím
Cesta v roce 2011.)
Překlad:
D. Grof