Komentář Eleison CDLXIII – Iluze „normalizace“ (2016)
(463)
28. května
2016
ILUZE „NORMALIZACE“
Nechť
všichni představení FSSPX, kteří se budou účastnit svého nadcházejícího setkání
ke zvážení poslední nabídky Říma na smíření, dobře uváží komentáře P. Girouarda
k nedávnému prohlášení P. Schmidbergera (viz KE
457):
A) V odstavci IV P. Schmidberger říká, že arcibiskup
Lefebvre usiloval o uznání [FSSPX] i po svěceních v roce 1988. Nezmiňuje,
že arcibiskup stanovil dvě podmínky: naprostý návrat Říma k antiliberálním
a antimodernistickým dokumentům tradičních papežů. Tentýž odstavec tvrdí, že
FSSPX neusilovalo o smíření s Římem. Že Řím jej započal v roce 2000.
P. Schmidberger nezmiňuje, že setkání GREC usilující o „normalizaci“ Bratrstva,
začala v roce 1997 s požehnáním biskupa Fellayho.
B) V odstavci V dopis říká, že Řím velice snížil
své podmínky pro normalizaci, a že je proto pro nás pravý čas přijmout. P.
Schmidberger nechápe, že snížení požadavků ze strany Říma je proto, že: 1-FSSPX
již bylo uměle přetvořeno [v originále „re-branded“ – pozn. překl.] a je proto
přístupnější Římu; 2-Řím ví, že větší liberalizace FSSPX přirozeně nastane po
této normalizaci.
C) V odstavci VI (Odpovědi na námitky) v č. 3
říká P. Schmidberger, že FSSPX nebude po normalizaci mlčet. Ve skutečnosti tak
však již činí! A dělají to již léta! Reakce FSSPX na Assisi 3, na Světové dny
mládeže, na „kanonizace/beatifikace“ papežů Jan XXIII., Jana Pavla II. a
Pavla VI., na Synodu o rodině a na poslední encykliku papeže Františka (Amoris
Laetitia) a na jiná pohoršení, nejsou ničím víc než tlumenými a měkkými
„plesknutími přes prsty“. Takže po normalizaci to bude horší, jak se FSSPX bude
bát ztratit to, co mu dalo tolik námahy dosáhnout.
D) V odstavci VI v č. 4 P. Schmidberger
říká, že se musíme pro Církve učinit tak užitečnými, jak je to jen možné, což
znamená být normalizován, aby se Církev učinila lepší zevnitř. Má odpověď na to
je stejná jako nahoře v B a C: Jakmile bude FSSPX, které již ztratilo svou
„slanost“, absorbováno do oficiální modernistické struktury, bude zaplaveno
špatnými vlivy a jeho poselství a kroky budou mít stále menší účinek.
E) V odstavci VI v č. 5 P. Schmidberger
říká, že celým ústředním tématem této situace je: „Kdo obrátí koho?“. A že
potřebujeme být silní, a že my budeme těmi, kteří obrátí modernisty, jakmile
budeme uvnitř. To je stejný styl uvažování, jako u někoho, kdo by si pronajal
pokoj ve veřejném domě, aby obrátil prostitutky a jejich klienty! Je to hřích opovážlivosti.
F) V odstavci VI v č. 6 P. Schmidberger
říká, že nečelíme stejným problémům a pokušením jako jiné tradiční komunity,
které se sjednotily s Římem, a pak zradily boj, protože tyto komunity
začaly tento proces často s pocitem provinění, zatímco v případě
FSSPX je to Řím, který jej začal v roce 2000. Má odpověď na to je jako
v A: GREC začal tento proces v roce 1997 s požehnáním biskupa
Fellayho.
G) V odstavci VII (Závěr) P. Schmidberger říká,
že se nesmíme bát, protože Bratrstvo je zasvěceno Blahoslavené Panně Marii a
Ona nás ochrání. Nezmiňuje mnohé kongregace a osoby zasvěcené Jí, které od
Druhého vatikánského koncilu zanikly! Jen pomyslete na Obláty Neposkvrněné
Panny Marie, Servity Panny Marie atd. atd.! Blahoslavená Panna Maria nikdy
nepomáhá těm, kteří se dobrovolně vydávají příležitosti hříchu a zničení! Věřit
opaku znamená vysmívat se Jí a vysmívat se Bohu! Opět hřích opovážlivosti! Toto
není nejlepší způsob, abych řekl alespoň to, jak pracovat na obrácení Říma a
přestavbě Církve!
Jakmile bude Bratrstvo „normalizováno“, jediné, co
zbude říct, bude: R.I.P. FSSPX a Bůh k nám buď milosrdný!
Kyrie
Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof