Neděle
Dobrého Pastýře (2016)
Kázání P. Martina Fuchse
v Praze 10. dubna 2016
***
V Evangeliu sv.
Jana máme osm výroků začínajících „já jsem“. Jde o typické znaky, jež jsou Bohu
podstatné, a mají velký význam pro náš nadpřirozený život a naši věčnou blaženost.
Kristus, Boží Syn, o
sobě říká: „Já jsem živý chléb, já jsem světlo světa, já jsem Dobrý Pastýř, já
jsem cesta, pravda a život, já jsem vzkříšení, já jsem vinná réva.“
Já
jsem živý chléb (Jan 6:48) – chléb, který má sílu sytit
duši. To není jen obrazné vyjádření, ale pravda. Tolik světců žilo jen
z tohoto chleba: sv. Kateřina Janovská, Terezie Neumannová, Marie-Julie
Jahenny, svatý Mikuláš z Flüe, patron Švýcarska – oni všichni po mnoho let
žili jen ze Svátosti oltářní.
A Vykupitel dodává: „Bude-li
kdo jísti z tohoto chleba, nezemřel.“ a o něco později říká: „Nebudete-li
jísti Tělo Syna člověka a píti jeho Krev, nebudete míti v sobě život. Kdo
jí mé Tělo a pije mou Krev, má život věčný, a já ho vzkřísím v den
poslední.“ (Jan 6:51, 54, 55)
Já
jsem světlo světa (Jan 8:12) – světlo, jež osvětluje duše
a doprovází je do věčného života. Ten, kdo mě nenásleduje, chodí ve tmě.
Tolik vědců vynalezlo
velké věci, ale neměli pravé poznání, poznání, které člověk potřebuje pro svou
věčnou blaženost.
Ve dnech své školní
docházky jsem měl učitele, kteří znali tolik věcí, ale žili
v neuspořádaných vztazích, věřili v Darwinovu evoluční teorii,
popírali Kristovo Božství, panenské početí Krista, popírali peklo a nepřijímali
jakékoliv svátosti.
Já
jsem Dobrý Pastýř (Jan 10:11) – to je dnešní Evangelium. V Písmu
svatém nacházíme mnoho pastýřů, kteří selhali. „Jsem snad strážcem svého
bratra?,“ řekl Kain. Ano, byl strážcem svého bratra, byl také zodpovědný za
duši svého bratra. A nakonec ti mnozí vůdci a králové vyvoleného národa, kteří
zavedli svůj lid na scestí. Oni byli svůdci, nikoliv pastýři.
A pak přišel Dobrý
Pastýř, který nehoufoval za mzdu, ale ve svém vlastním zájmu. Nebyl najatým
zaměstnancem, nebyl prodejným člověkem, ale dobrým pastýřem. Sledoval každou
ztracenou duši a i dnes to stále činí. Šel v čele svého stáda a vedl jej
na dobrou pastvinu. Ovce znají jeho hlas.
Před lety někdo ukradl
pastýři v Německu mnoho ovcí. Tento pastýř se pak dozvěděl, že z kolínského
vlakového nádraží jsou vyváženy tisíce ovcí do cizích zemí. Šel tam a zakřičel
na stádo. A jeho ovce uslyšely jeho hlas a shromáždily se kolem něj.
Obraz Dobrého Pastýře
nacházíme již v katakombách, oněch prvních bohoslužebných místech
v Římě, hluboko pod zemí. Dobrý Pastýř byl útěchou pro pronásledované křesťany.
Dával jim sílu obětovat pro něj své životy.
Já
jsem cesta (Jan 14:6) – ne cesta mezi mnohými, ale ta cesta!
Je jen jediná cesta: Kristus. Ti, kteří nepůjdou touto cestou, nedosáhnou svůj
cíl. Dogma „mimo Církev není spásy“ také nachází oporu právě v tomto
verši.
Já
jsem pravda (Jan 14:6) – Neexistuje žádná pravda
kromě Krista. Světci proto nechtěli nic jiného než poznat Krista. „To pak je
život věčný, aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a Toho, kterého jsi
poslal, Ježíše Krista.“ (Jan 17:3)
Ve Stvoření již můžeme
vidět věčné pravdy, věčné zákony; zákony, jež jsou platné navždy: matematické,
estetické, mravní zákony. Byly platné před tisíci lety a budou i za tisíc let právě
tak platné jako dnes. Musejí mít věčnou oporu a tato opora je v Bohu. A
protože Kristus je Bůh, může říct: „Já jsem pravda.“
Já
jsem život (Jan 14:6) – Mnohé věci, jež pozorujeme zde na
zemi, jsou omezené: pravda, krása, život. Jejich dokonalost je omezená. Záznam
o nehodě, kniha, obchodní zpráva mohou podávat informaci o něčem pravdivém, ale
jejich pravda je omezená. Pták může být nádherný, dům může být nádherný,
květina může být nádherná, ale jejich nádhera je omezená. Také život je
omezený! Vždy je omezený.
Tyto vlastnosti musí
mít oporu, která je neomezená, a touto oporou je Bůh. Protože Kristus je Bůh,
může říct: Já jsem život. On jej nedostal od nikoho.
Já
jsem
vzkříšení (Jan 11:25) – Kristus sám
je vzkříšen svou vlastní mocí. Všichni lidé, kteří byli vzkříšeni
z mrtvých, byli vzkříšeni, ale opět zemřeli: Lazar, mládenec z Naimu,
Jairova dcera, Tabita a Eutychus. Také ti zesnulí, jež zmiňuje Matouš ve 27.
kapitole (verš 52), kteří, když Ježíš zemřel, vyšli ze svých hrobů a zjevili se
mnohým v Jeruzalémě, se vrátili do svých hrobů. Budou vzkříšeni k životu,
nebo aby byli souzeni při vzkříšení o Posledním soudu.
Kristus sám byl
vzkříšen svou vlastní mocí. Musíme s ním zemřít, abychom s ním mohli
být vzkříšeni.
Já
jsem vinná réva (Jan 15:1) – Jako větve, které musí
setrvat na vinné révě, aby mohly existovat, musíme my setrvat v Ježíši
Kristu. Tajemné Tělo Kristovo s jeho životem milosti proudí skrze nás,
posiluje nás a vyživuje nás. Všechny duše, které žijí ve stavu milosti, jsou
spojené navzájem v tomto tajemném Těle.
Všichni obyvatelé nebe,
všechny duše v očistci a všechny živé duše ve stavu milosti zde na zemi
patří do tohoto tajemného sboru. Mohou si pomáhat navzájem a modlit se za sebe.
Dívejme se na počátek a
na konec, na alfu a omegu, na Krista, dívejme se na Boha, a nemineme své věčné
místo určení.
Liturgie velikonoční
doby nás přiměje znovu si uvědomit tyto základní obsahy naší víry:
Kristus je živý chléb,
světlo světa, Dobrý Pastýř, cesta, pravda, život, vzkříšení a vinná réva. –
Amen.
Překlad: D. Grof