P.
Tomas Aquinas na obranu biskupa Williamsona (2016)
Biskup Williamson ve svém Komentáři
Eleison č. 438 napsal: „Jestliže je důkaz eucharistických zázraků,
které se odehrály v rámci Novus Ordo
církve (viz KE
436 a 437),
tak seriózní, jak se jeví, pak musí katolíci své myšlení přizpůsobit myšlení
Boha a nikoliv naopak.“
Mnozí biskupa Williamsona kvůli jeho
komentářům týkajícím se možného eucharistického zázraku, který se udál
v Buenos Aires, napadali. Z použitých argumentů cituji následující:
1) Mimo Církev
nemohou být žádné zázraky. Koncilní církev není katolickou Církví. Proto
v Buenos Aires nebyl žádný zázrak.
2) Nikdo
nejedná bez účelu. Zázrak v nové mši by nemohl mít žádný jiný účel, než přesvědčit
věřící, aby navštěvovali novou mši. Proto v Buenos Aires nebyl žádný
zázrak.
3) Zázrak je
souhlasem od Boha. Bůh nemůže souhlasit s herezí. Nová mše je nakloněná
herezi. Proto v Buenos Aires nebyl žádný zázrak.
Podívejme se na každý z těchto
argumentů.
První argument věc příliš
zjednodušuje, a když ji zjednodušuje, zaměňuje dvě oddělené otázky. Jednou
z nich je vědět, zda mohou existovat zázraky mimo katolickou Církev nebo
ne. Druhou je vědět, zda je koncilní církev zcela oddělená od katolické Církve
nebo ne.
1) Na první
argument se musí odpovědět reakcí sv. Tomáše Akvinského, která je „ano“.
Zázraky se za jistých podmínek mohou udát „mimo katolickou Církev“. Pokud jde o
to, podívejte se na články prof. Carlose Noguého. Co Bůh nedělá, je potvrzování
omylů nebo nectnosti, může však dokonce i mezi pohany potvrdit pravdu nebo
ctnost zázrakem. Jestliže byla vykonána nějaká dobrá díla ze strany pohanů,
událo se toto dobro skrze vnuknutí nebo činy Boží (srovnej De Potentia, ot. VI, čl. V, ad quantum). V tomtéž článku sv.
Tomáš říká, že je možné, že Bůh učinil zázrak, aby dosvědčil počestnost
pohanské panny. Člověk si také může vzpomenout na zázrak Balaamovy oslice,
která jasně promluvila, jak se píše v Písmu svatém. Nicméně, Balaam byl
pohanský věštec. Oslice promluvila, protože Bůh jej chtěl varovat, aby se znovu
nepokoušel proklínat Židy (Num XXII).
Na druhou
otázku se musí odpovědět, že autority koncilní církve tvoří modernistickou
sektu, která okupuje klíčové pozice v rámci Církve a činí z nich zajatce.
Nemůžeme absolutním způsobem říct, že koncilní církev je katolickou Církví, ani
že není katolickou Církví. Se svou modernistickou naukou a úmyslem zničit
Církev, je zjevně nekatolická, ale skrze skutečnost, že drží ve své moci jurisdikci,
která patří Církvi, má v rámci sebe přece něco katolického. Kdyby se
současný papež obrátil, uplatňoval by katolicky moc, kterou dnes uplatňuje
modernisticky.
Zdá se mi,
že toto je postoj, který vždy zastával arcibiskup Lefebvre.
2) Nikdo
nejedná bez cíle. Jaký úmysl by Bůh měl v tom, že vykoná zázrak
v nové mši?
Biskup Faure
již na tuto otázku odpověděl. Jestliže je Náš Pán přítomen v posvěcené
Hostii na nové mši s přitěžující okolností, že je tato Hostie znesvěcena,
nezdá se být absurdní, že by Bůh učinil zázrak, aby ukázal vážnost tohoto
znesvěcení.
Ale, řeknou
někteří, biskup Williamson také citoval údajný zázrak, který se udál
v Polsku. Musí se použít tentýž argument. Tam, kde existuje reálná
Přítomnost, může existovat zázrak bez toho, že by podkopal Pravdu.
Neznamenalo
by to však schvalovat novou mši?
Ne, stejně
jako by nešlo o schvalování pohanství, když by se skrze zázrak prokazovala nevinnost
pohanské panny.
3) Zázrak je
znamením od Boha a Bůh nemůže schvalovat herezi. Ale tento zázrak, pokud to byl
zázrak, nemá schvalovat nový mešní ritus, ale spíše reálnou Přítomnost. Svátost
přijatá v koncilní církvi může být platná a nauka, jež ji doprovází, může
být mylná. Jsou to však dvě oddělené věci. Jedna nezneplatňuje druhou. Potvrdit
jednu, dokonce i zázrakem, neznamená potvrdit druhou, stejně jako prokázání
nevinnosti pohanské panny není schvalováním pohanství.
Předložené
argumenty [proti biskupu Williamsonovi] se nezdají být průkazné. V každém
případě nemohou být použity k diskreditaci biskupa Williamsona, který
zůstává tím biskupem, který odporoval sebevražedné politice stoupenců dohody,
vysvětil biskupa Faureho, vysvětil kněze „Odporu“ a biřmoval nespočet věřících,
čímž dal naději pokračování dobrého boje arcibiskupa Lefebvra, který není ničím
jiným, než dobrým bojem Církve, jež je jedna, svatá, všeobecná, apoštolská,
římská a, jak řekl sv. Pius X., pronásledovaná.
P. Tomas Aquinas
Zdroj: Nossa
Senhora De Aparecida
Překlad: D.
Grof